Charles Richard-Hamelin očaroval Prahu

Na pražský recitálový debut Charlese Richarda-Hamelina, mladého kanadského laureáta letošní Chopinovy soutěže ve Varšavě, se bude vzpomínat ještě dlouho. Kaskáda mimozemsky zasněných pianissim, elegantní koncepce frází a neotřele originální interpretace známých klasik klavírního repertoáru zajisté zapsaly včerejší koncert mezi špičku na pódiu Rudolfina. Charles Richard-Hamelin zvolil pro Prahu „celochopinovský“ program, kterým posluchače provedl téměř dokonale. Zdálo se, že nebezpečí skryté v monotónnosti autorského jazyka nebral v potaz a rozhodl se obecenstvu ukázat chytře postaveným programem bohatost Chopinovy osobnosti.

Recitál zahájil snovým Nokturnem H dur op. 62, č. 1. Provedení této skladby, která ve mně evokuje nekonečné rozjímání pod hvězdnou oblohou, bylo nanejvýš přesvědčivé. Je neuvěřitelné, jak mladý klavírista dokázal dojít na úplný spodní okraj dynamických možností klavíru a přesto zachovat plnost a barevnost jeho zvuku. V následující Baladě As dur, op. 47 se pokusil o epičtější stránku Chopinovy tvorby. Chopin nikdy doslova neuváděl zdroj inspirace svých skladeb (i když často napovídal, že k napsání Balad ho inspirovala poezie jeho přítele Miczkiewicze), ale interpret i přesto posluchače uvedl do srdceryvného příběhu, který některé dojal k slzám. Jediná vada na kráse třetí balady byl chybějící kontrast k dokonalým pianissimům – majestátní ohlušující fortissimo ve vrcholu skladby.  Ohromnou promyšlenost koncepce ukázal i v Polonéze – fantazii As dur, op. 61. Naopak uvolněný salónní styl raného Chopina předvedl v technicky exponované skladbě Introdukce a Rondo Es dur, op. 16, jejíž virtuózní charakter v kombinaci s nekonvenčním provedením učinil vhodnou tečku za první polovinou recitálu.

Druhá polovina se nesla v duchu větších celků. Richard-Hamelin na jejím začátku působil uvolněněji, což se projevilo i na větší odvaze v nejvyšších dynamikách. Zahájil ji čtyřmi Mazurkami, op. 33, ze kterých mě nejvíce zaujaly poslední dvě. Interpret v nich předvedl citlivé a vkusné rubato, které z každé mazurky udělalo malý šperk lesknoucí se národní hrdostí autora, ale odhalující i citlivou stránku jeho osobnosti. Pro vrchol celého recitálu se klavírista uchýlil ke svému triumfu z Varšavy, za nějž obdržel speciální cenu Krystiana Zimermana – Sonátě h moll, op. 58. V této monumentální rozsáhlé skladbě ve čtyřech větách Richard-Hamelin nejvíce utvrdil výrok uvedený v programu, a to, že je hudebník na pravém místě. V dnešních dobách se často preferuje technická dokonalost na úkor hudebního prožitku jak na straně hráče, tak i publika. Včerejší večer mě však přesvědčil, že existují interpreti, kteří jdou primárně za hudbou ve stopách velkých klavíristů dvacátého století. Richard-Hamelin samozřejmě má techniku na vynikající úrovni, bez ní by nemohl obstát v jakékoliv soutěži, ale má víc než jen to. V sonátě ukázal kompletní paletu emocí, barev a intenzit a nechal posluchače dotknout se smyslu skladby, ponořit se do jejího světa, a to ve vší skromnosti a úctě k autorovi, jehož hudba nás provázela celým večerem. Bouřlivý potlesk ve stoje a nutnost dvou přídavků, které působily spíš jako pokračování koncertu, než jen jako dodatek, svědčí o tom, že si tento klavírista na počátku své kariéry publikum získal plně na svou stranu.

Hodnocení autora glosy: 95%

Pražské jaro 2016
Charles Richard-Hamelin (klavír)
3. června 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Fryderyk Chopin: Nokturno H dur op. 62. č. 1
Fryderyk Chopin: Balada As dur op. 47
Fryderyk Chopin: Polonéza – fantazie pro klavír As dur op. 61
Fryderyk Chopin: Introdukce a Rondo Es dur op. 16
Fryderyk Chopin: Mazurka gis moll op. 33
Fryderyk Chopin: Mazurka C dur op. 33
Fryderyk Chopin: Mazurka D dur op. 33
Fryderyk Chopin: Mazurka h moll op. 33
Fryderyk Chopin: Sonáta h moll op. 58
přídavky:
Fryderyk Chopin: Balada As dur op. 47
George Enescu: Pavane

www.festival.cz