Choreografický proces nevážně

  1. 1
  2. 2

Poslední letošní premiérou v Experimentálním prostoru NoD se 17. prosince stal dlouho očekávaný projekt tanečnice a choreografky Dory Sulženko HoštovéProces. Známá a talentovaná umělkyně se vrací na scénu po téměř čtyřleté tvůrčí odmlce, a hned ve své nové inscenaci zamířila satirou do vlastních řad. Název inscenace nemá žádnou literární inspiraci, jak by se snad mohlo zdát, je zato sondou do procesu choreografické tvorby, ale nikoli oslavou nebo psychologickým výkladem umělcova nitra. S nadhledem otevírá pohled na nejrůznější úskalí, která tvůrčí proces potkávají, na nebezpečí stereotypních postupů, ale i pohledů na tanec zvenčí, zrádné útesy významových klišé, prvoplánových scénických řešení a jiných nešvarů současného tance a divadla vůbec. Moderní a současný tanec jsou již dosti zralé žánry, aby si své stereotypy a klišé vytvořily, proč se jim tedy také s chutí nezasmát?První část inscenace žádné velké povyražení neslibuje. Začíná několika příchody a odchody interpretů, Dory Sulženko Hoštové a herce Jana Čtvrtníka, kterého si ke svému duetu přizvala. Míjejí se, zavadí o sebe pohledy, vyhýbají se, následují, postupně sladí krok a začnou při chůzi podupáváním vytvářet rytmický vzorec. Podobným způsobem se před diváky rozvine několik dalších pohybových situací, které nemají jasnou spojitost. Duet, který kolísá mezi milostným opojením a soubojem, anebo dynamická sólová variace pro oba tanečníky, kde se výskoky a pády v ryze současném slovníku snoubí s rapem, který pouští opodál stojící DJ Johana Švarcová. Ale tvůrci přeci slibovali, že v představení uvidíme „Všechno, co jste chtěli vědět o tanci, ale báli jste se zeptat“.A divák se brzy dočká. Oba performeři se po asi dvacetiminutové exhibici postaví vyzývavě před publikum a najednou jako lusknutím prsty přichází prozření do civilu. Jsme na tanečním sále a před námi se odehrává přímo dekonstrukce právě viděného materiálu. Dora nejprve začíná úvodní sekvenci popisovat prostými slovy. Aha, řekne si divák, takže ono to vlastně nemělo žádný skrytý smysl, šlo jen o chození sem a tam. Tedy, asi se shodneme na tom, že inscenace současného tance obvykle smysl či sdělení mají, ale někdy hledáme krkolomné a složitě vykonstruované významy tam, kde žádné nejsou, kde je třeba jen prostá chuť zkusit nějaký pohybový princip. A to nám dvojice performerů ukáže dokonale, s velkou dávkou sebeironie a nadhledu.

Jen tak z nedostatku nápadů se tanečnice nechá vytáhnout jištěna na popruzích do vzduchu a trochu se proletí a pohoupe nad jevištěm i hledištěm. Nebo vidíme znovu duet, jehož základem je silné objetí a oboustranně proudící energie dvou bytostí, které se současně snaží k sobě přitisknout i od sebe odtrhnout. Tentýž výjev v doprovodu metalu budí dojem téměř dokonané vraždy, s folkovou písničkou se promění bezmála v milostný duet a pod náporem neidentifikovatelných ruchů se jeho význam posune do abstraktní roviny. Takhle si tedy tvůrci také pohrávají s divákovým vnímáním…Některé pasáže vzbuzují u diváků salvy smíchu, snad je to i tím, že v publiku jsou skoro samí tanečníci, pro které je moderní trénink denním chlebem a s choreografickou tvorbou mají také svou zkušenost. Dora se mění v tanečnici, která poslouchá pokyny choreografa a snaží se podle nich tančit moderní variaci. Ale příliš to nejde, proces se zadrhává. Jan Čtvrtník chrlí pokyny o švizích, otočkách, výskocích a pádech, až skončí v drmolení pokynů More interestimg movement, more, more…! Otrávený výraz tanečnice, kterou nebaví tančit o ničem, hovoří z duše nejednomu z přítomných. Stejně jako rezignované: „Ale to už přece někdo dělal.“ Dora Hoštová se dotýká problému možná jisté nadprodukce choreografií v situaci, kdy množství tvůrců plodí stále nové projekty, ale je čím dál těžší přicházet s originálními nápady i s originálním pohybovým slovníkem. Onen pocit, že už jsme toto či ono kdysi kdesi viděli, není divákovi úplně neznámý. A takových vtipně zaobalených momentů je v inscenaci celá plejáda. Včetně narážky na interakci s publikem, která se v choreografiích rozmohla jako mor, ačkoli ji většina diváků vnímá spíš jako ohrožení.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hoštová: Proces (NoD Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama