Chybění

Uvědomění absence čehokoliv je chyběním. Chybí to, co by mohlo být či bylo, ale není. Chybění je stav bez vztahu k budoucnosti.

V premiéře 1. listopadu 2015 se divákům v Divadle Archa představil nejnovější projekt z dílny VerTeDance pod názvem Chybění. Taneční skupina tentokrát nechala prostor k realizaci tvůrčího záměru choreografovi Jarovi Viňarskému, který si pro svou práci sestavil slibný tvůrčí tým evokující velká očekávání. Výsledek se však pojí se svým názvem víc, než možná bylo jeho cílem.

Inscenace Chybění je více atmosférickým zachycením jednoho okamžiku v jedné chvíli než rozvitou větou podávající téma na stříbrném podnose. Zásadním se jeví fakt „handicapu“, který určuje, jakým směrem bylo celé téma uchopeno. Pět tanečníků prostřednictvím choreografického a dramaturgického vedení hledá. Hledá v prostoru, hledá ve vzájemných vztazích, hledá ve vlastním postoji k znevýhodnění jednoho z nich. Otázky nejsou přímo vysloveny, a přece jsou cítit všude okolo. Jak to udělá? Jak to zvládne? Jaký je jeho život, jaké jsou jeho hodnoty, když „to“ chybí? Každý z nich (Tereza Ondrová, Markéta Stránská, Jaroslav Ondruš, Marek Menšík, Jan Bárta) se s těmito otázkami vyrovnávají po svém. Z jejich tanečních rolí jsou znát rozpaky, respekt i odhodlání, vše vedené citlivě rozpracovaným pohybovým slovníkem „šitým na míru“ jednotlivým interpretům tak, jak jsme u Jara Viňarského zvyklí. Znovu překvapuje dokonalost napětí a detailnosti v tanečním vyjádření Terezy Ondrové stejně jako dynamika Jaroslava Ondruše. Výrazně osloví i taneční projev Marka Menšíka, jehož taneční kreace nepostrádá docela vkusně umístěný pohybový humor i nostalgii. Melancholie v tanci Markéty Stránské je víc než jen zvládnutým tanečním partem, je skutečnou demonstrací odhodlání i marnosti. Choreograf její znevýhodnění také zajímavě využil do velmi povedených průpletů v kontaktu skupinových scén.

Bohužel celkově se dílo v jakémsi opojení vlastní senzitivitou postupem času stává bezkontrastním děním na jevišti (dramaturgie Jano Zaťko), čemuž napomáhá i zvukové aranžmá Tomáše Procházky. Vše jako by kolébavým způsobem plynulo jen na jedné frekvenční vlně. Změny tak zajišťuje, kromě střídání tanečníků v ústředí pozornosti, už jen světelný design Tomáše Morávka, velmi dobře korespondující s neotřelou scénografií Adriany Černé, jež výborně ladí jak se současnými trendy, tak s prostorem Divadla Archa. Oboje dodává pozornosti tam, kde by jinak vládla nenarativně působící a postupně skončená zdlouhavost.

Je velká škoda, že tvůrci nešli dál a nerozvíjeli téma i v jiných sférách, než je motiv absence končetiny. Pravda, pro tanec je tento pohled zásadní a dá se říci, že pro taneční inscenaci je to téma téměř atraktivní, nicméně nelze se zbavit šťouravého pocitu, že k dokonalosti přece jen něco chybí. Práce s „handicapem“ není VerTeDance cizí; nelze nevzpomenout úspěšné představení Simulante Bande, které však rozehrává ústřední námět do skutečného příběhu. Chybění ovšem zůstává na úrovni hledání, takže jen těžko se může stát „navazujícím“ projektem. Spíše prvním v nějaké další řadě, u které však není jistota, zdali to VerTeDance v repertoáru skutečně postrádá.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Chybění
Koncept, choreografie: Jaro Viňarský
Scéna a kostýmy: Adriana Černá
Světelný design: Tomáš Morávek
Hudba: Tomáš Procházka
Dramaturgie: Jano Zaťko
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová
Premiéra 1. listopadu 2015 Divadlo Archa Praha

Tvorba a tanec – Tereza Ondrová, Markéta Stránská, Jaroslav Ondruš, Marek Menšík, Jan Bárta

www.divadloarcha.cz
www.vertedance.org