Chyť mě, když to dokážeš! Yo-Yo Mův Dvořák

Zahajovací koncert 8. ročníku Dvořákovy Prahy 7. září v Rudolfinu postavil proti sobě dvě díla z protilehlých konců Dvořákovy tvorby: nejhranější Violoncellový koncert h moll a málo známou, téměř neuváděnou 2. symfonii B dur. Ujal se jí šéfdirigent Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií.Česká filahrmonie - Jiří Bělohlávek (dirigent), Yo-Yo Ma (violoncello) - Dvořákova Praha 2015 (foto Petra Hajská)Raná symfonie vznikla roku 1865 jako studijní pokus čtyřiadvacetiletého skladatele bez nároku na uvedení orchestrem. Dvořák z ní použil některé nápady do pozdější tvorby (do klavírních Silhouet, do Rusalky přenesl motiv ze 4. věty), ale víceméně s ní nepočítal a partituru chtěl později zničit. Zabránil mu v tom jeho přítel, dirigent a houslista Mořic Anger, a tak třiadvacet let po svém vzniku neznámá symfonie přece jen zazněla v Rudolfinu (1888 pod taktovkou Adolfa Čecha).

Co se týče kvality skladby, myslím, že Dvořák ji viděl zprvu pravdivě, a i když ji později podrobil revizi a chtěl vydat u Simrocka (čehož za života nedosáhl), je v ní jen málo z typického Dvořáka. Říká se, že překypuje nápady, které nezkušený skladatel neuměl ještě zpracovat a do hloubky zužitkovat, ale na mě to dělalo opačný dojem. Slyšeli jsme hudbu mladého autora, který se opájí plným a bezesporu krásně instrumentovaným zvukem orchestru, ale silné myšlenky zatím chybějí, hudba se line, vlní a pateticky vrcholí jaksi bez příčiny. Nicméně jsem ráda, že jsme mohli 2. symfonii slyšet, bylo v ní pár originálních nápadů (Scherzo) i tiché krásy (Poco adagio) a Česká filharmonieJiřím Bělohlávkem pro její dobré vyznění udělali maximum. Jiří Bělohlávek (dirigent) - Dvořákova Praha 2015 (foto Petra Hajská)
Po přestávce již publikum přivítalo se slavnostním očekáváním violoncellistu Yo-Yo Mu. Každý návrat tohoto čínského violoncellového guru do Prahy je zárukou mimořádného zážitku, a je-li na programu tak oblíbený koncert, jako je Dvořákův h moll, nelze se velkému očekávání ubránit. Včerejší večer ale – aspoň podle mého mínění – nebyl takovým uměleckým vrcholem. Především krajní věty koncertu Yo-Yo Ma zbytečně uspěchal. V sebejistotě virtuóza, jenž nemá technické limity, nasadil tempo, které mu dovolovalo již jen zběsilé běhy po hmatníku nahoru dolů, jako při přehrávání etudy. Bylo to tak v první větě a ještě hůře ve Finale. Monumentální Dvořákovo dílo tak dost ztratilo ze své působivosti. Těžko říct, zda se na tom domluvili a vzájemně vyhecovali s  dirigentem Bělohlávkem, nebo zda se taktovka rozjela trochu víc, než  Yo-Yo Ma chtěl, ale bylo to na hraně a dost not při tom vzájemném dostihu s orchestrem „spadlo pod pult“. Střední věta byla hezká a dovolila více vyniknout krásnému tónu Yo-Yo Mova vzácného violoncella od Domenica Montagnany z roku 1733.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Dvořákova Praha 2015
Zahajovací koncert
Česká filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Yo-Yo Ma (violoncello)
7. září 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Antonín Dvořák: Symfonie č. 2 B dur, op. 4
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104

www.dvorakovapraha.cz

Foto Dvořákova Praha / Petra Hajská

Hodnocení

Vaše hodnocení - Yo-Yo Ma & Česká filharmonie -J.Bělohlávek (Dvořákova Praha 2015)

[Celkem: 18    Průměr: 3.4/5]

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Tibor Hajek

Možná byl sólista moc rychlý, to nedokážu posoudit, ale už dlouho jsem z nikoho (byť přes obrazovku) necítil takovou radost z hudby. Zpočátku jsem přenos pouze poslouchal a pracoval na PC, protože tenhle koncert prostě znám (promiň, Antoníne). Občas jsem se podíval na obrazovku a za chvíli už byl počítač na druhé koleji. Někteří umělci dokáží zahrát i zmiňovanou radost z hudby, ale tahle byla nefalšovaná. T. Hájek

Jan Holena

Dobrý den. Pan Yo-Yo Ma hrál na nástroj Stradivarius – Davydov. Na tento nástroj dříve hrávala Jacqueline du Pré.

Názor o uspěchaném provedení také nesdílím. Myslím, že si to Yo-Yo Ma užíval a po dlouhé době to byl “Dvořák”, kterého jsem si od zahraničního umělce také užil. Před ním to byl Boris Pergamenščikov…

K.

“Nicméně jsem ráda, že jsme mohli 2. symfonii slyšet, bylo v ní pár originálních nápadů (Scherzo) i tiché krásy (Poco adagio) a Česká filharmonie s Jiřím Bělohlávkem pro její dobré vyznění udělali maximum.” Nemohla by si autorka takové výlevy napříště odpustit? Stejně jako slavnostní očekávání, hecování a vzácný nástroj? Já jsem rád, že existuje místo, kde se vůbec nějaké recenze objevují a jsem vděčný jejich autorům, že nám své postřehy zprostředkovávají, ale někdy…Promiňte, ale mám pocit, že Česká filharmonie jako náš první orchestr dělá maximum vždy, a že juvenilie nejsou vrcholná díla tak nějak také člověk tuší. Jestli je ale… Číst vice »

Milan V.

Napsal bych to skoro stejně jako pan Hájek. Také jsem u TV přenosu pracoval, ale po chvíli jsem se už jen díval a poslouchal. Málokdy i z TV prýští taková radost a všechny emoce. Přímo v Rudolfinu to muselo být úžasné. Kolikrát mě mrazilo ani nedovedu spočítat a na několika místech – hlavně v pomalé větě – mi do očí vhrkly slzy. Pan Yo-Yo Ma i ČF hráli prostě skvěle. Takové provedení jsem už dlouho neslyšel. O uspěchaných tempech bych tedy vůbec nehovořil… A jak v pauze v rozhovoru sdělil pan Yo-Yo Ma, že kdyby měl Dvořákovo dílo nahrát znovu,… Číst vice »

lucieav

Vážená Opera+, je skutečně smutné, že se k tak křehké záležitosti, jako je kritika, dostala dotyčná paní Barančicová. To, že tato dáma zjevně nemá nejmenší ponětí, o jaké osobnosti zde píše- šedesátiletý Yo-Yo Ma patří k absolutní špičce v oblasti sólové interpretace a často bývá označován za největšího violoncellistu současnosti- je přinejmenším zarážející. Minimální úcta k takové osobnosti by zde byla na místě. Způsob, kterým se autorka vyjadřuje vrámci celé kritiky je dosti neprofesionální. V “Rozboru” Dvořákovy symfonie, který se viz názor nahoře hodí spíše jako práce do školy, bohužel chybí jakákoliv zmínka o práci orchestru, dirigenta a jiných aspektech,… Číst vice »