Čtenáři blogují: Jaký byl režijní záměr plzeňské Alceste?

Když jsem se dověděl, že se Alceste hraje v Plzni, naplánoval jsem si, že toto představení navštívím. Je to opera, kterou mám velmi rád – mimo jiné proto, že jsem se během svého studia na univerzitě ve Wellingtonu účastnil úžasného kurzu, během kterého jsem psal práci na téma „Opera a drama“. Alceste byla jedna z oper, které jsme v rámci kurzu analyzovali. Pod vedením doktora Petera Wallese jsem o ní připravoval přednášku.

Alceste má velmi jednoduchou zápletku, hudba je ušlechtilá a plná patosu a utrpení. Vzhledem k množství sborových partů v opeře se jedná téměř o oratorium. Děje obsahuje velmi málo, publikum je udržováno v napětí silou hudby a unášeno hlubokými a intenzivními emocemi. V jistém smyslu je překvapivé, že si Gluck pro svou reformu opery vybral právě toto téma. Proto jsem byl zklamán, když jsem přečetl titulek recenze plzeňské inscenace – „Gluckova Alceste v Plzni postrádá pravdivost a přirozenost“.

Ale to mě samozřejmě od návštěvy neodradilo. Po přečtení celé recenze jsem nepochopil, jak titulek souvisí s tím, co je vidět a slyšet na jevišti. Děj není složitý na porozumění – kromě toho jsou k dispozici titulky – a nejsem si jist, zda „přirozenost“ je slovo, které bych použil při popisu Alceste. Vlastně spíš naopak. Je to opera plná metafor a symbolů. Těžko říct, kde je „pravda“.

Představení mě pohltilo a myslím, že výprava vypadala dobře a režie byla vcelku neokázalá a přímočará. Bylo tam však několik režisérských vsuvek, které byly úplně zbytečné. Zejména jedna, která byla fatální chybou v režisérově úsudku a málem zničila vrchol opery – velká árie Alcesty, která je snad nejznámější hudbou z tohoto díla. Máme tu jeden z vrcholů opery, vznešenou velkou árii o sebeobětování, a co udělá režisér? Vidíme Alcestu, jak zvedá židle! Hospodyně uklízí! Překvapuje mě, že sólistka na něco takového vůbec přistoupila. Takový otřesný nedostatek soudnosti a vkusu na straně režiséra. Jeho jméno je Tomáš Ondřej Pilař a na stránkách plzeňské opery je zmíněn jako „jeden z nejvyhledávanějších mladých českých operních režisérů a scénografů“.

Rád bych ještě dodal, že židle zůstaly na jevišti po předchozí hromadné scéně s poddanými – ovšem ani v ní by účinkující na židlích vůbec sedět neměli! Tyto židle jsou tak naprosto zbytečným zásahem, nemluvě o tom, že působí rušivě a jsou nepotřebným nákladem!

Christoph Willibald Gluck: Alceste
Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Velké divadlo

Inscenační tým:
Hudební nastudování: Michael Hofstetter
Režie: Tomáš Ondřej Pilař
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Scéna: Petr Vítek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Světelný design: Daniel Tesař
Videoprojekce: Lukáš Masner
Sbormistr a asistent dirigenta: Jakub Zicha
Choreografie: Martin Šinták
Asistentka režie: Jitka Ženíšková

Osoby a obsazení:
Alceste: Barbora de Nunes-Cambraia
Admeto: Philippe Castagner
Evandro, Admetův důvěrník: Marek Žihla
Ismene: Markéta Klaudová
Apollo / Apollonův velekněz: Daniel Kfelíř
Věštec / Bůh podsvětí / Hlasatel: Jan Hnyk
Eumelo: Daniel Straka
Aspasia: Ivana Bystřická

Dirigent: Michael Hofstetter
Sbor a orchestr opery DJKT