Čtenáři blogují: Premiéry dvou oper velkých reformátorů patří mezi nejpřesvědčivější v sezoně

V plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla měla 15. ledna 2022 premiéru Gluckova Alceste. Druhé představení se konalo 22. ledna 2022, kdy jsme měli možnost slyšet alternující interprety. Hlavní roli ztvárnila velmi zdařile Karolína Plicková, pro niž se jednalo o debut na plzeňském jevišti. Role antické královny je náročná, neboť během opery téměř neopustí jeviště a obnáší celou řadu dramatických i lyrických árií. Sopranistka zpívala po celou dobu jistě, dokázala se dobře prosadit přes zvuk orchestru a i herecky byla přesvědčivá. Však se jí také dostalo zasloužených ovací, byť od poměrně prořídlého publika. Z dalších pěvců nejvíce zaujali čistým a silným hlasem barytonista Csaba Kotlár (Apollo, Apollonův velekněz) a tenorista Jan Tejkal (Evandro). Zásadní úlohu v tomto hudebním dramatu zaujímá sbor, který po vzoru antických her komentuje a rámuje celý příběh. Sbor plzeňské opery (sbormistr Jakub Zicha) byl velmi dobře připraven a všechny jeho výstupy patřily k těm nejlepším pasážím opery. Orchestr vedl Jiří Petrdlík.

Děj Gluckovy opery toho popravdě mnoho nenabízí. V první polovině se truchlí nad umírajícím králem, v druhé polovině nad umírající královnou Alceste, která svou obětí zachrání svého manžela Adméta. V Plzni přistoupili k poměrně rozsáhlým škrtům zejména v třetím dějství, čímž se zkrátila délka představení na příjemné dvě a půl hodiny. Pokud to povede k tomu, že se diváci uvyklí na populárnější opery devatenáctého století odváží přijít i na tento starší kus, bude to jedině dobře. Navíc tato inscenace oplývá velmi dobrou interpretační úrovní, přestože o některých scénických prvcích (zejména o některých nemístných rekvizitách) by se dalo diskutovat. Návštěvu plzeňské Alceste doporučuji i z jiného důvodu – příležitostí vidět naživo Gluckovy opery nebývá mnoho, ačkoliv se jedná o opery vysoké hudební kvality. Proto je namístě ocenit dramaturgii operního souboru v Plzni, který pravidelně uvádí méně hraná díla. V posledních letech to vedle Alceste platí například pro Mascagniho Iris, Dvořákova Šelmu sedláka nebo Monteverdiho Korunovaci Poppey. 

Christoph Willibald Gluck: Alceste
22. ledna 2022, 19:00 hodin
Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Plzeň

Účinkující:
Karolína Plicková – Alceste
Csaba Kotlár – Apollo, Apollonův velekněz
Jan Tejkal – Evandro

Sbor plzeňské opery
Jakub Zicha – sbormistr
Jiří Petrdlík – dirigent

Další operní premiérou posledních dní bylo uvedení Wagnerova Bludného Holanďana na scénu Státní opery v Praze. Pojítkem mezi oběma operami může být nejen to, že se jedná o rovněž do jisté míry reformní hudebně-dramatické dílo, ale i některé dějové motivy. Holanďan je totiž rovněž opera o obětavosti a věrné lásky „až za hrob“. Toto téma obsažené v legendě o bloudícím námořníkovi zaujalo také mladého Wagnera, ačkoliv ten to s věrností sám nikdy nepřeháněl. Druhým inspiračním zdrojem bylo skladatelovo téměř ztroskotání při mořské bouři u břehů Norska při plavbě z Rigy do Londýna v roce 1839. Tato základní fakta jsou však vyznavačům wagnerovského kultu jistě dobře známa.

V Praze prý připravili pro tuto inscenaci jednu z nejsložitějších a nejdražších scénických konstrukcí za poslední dobu. Na to, že se jednalo o sofistikovanější zešikmenou točnu, byla tomuto údaji před premiérou věnována až neúměrná pozornost. Podobný scénický prvek jsme mimochodem mohli kdysi vidět rovněž ve Státní opeře při představení Dvořákova Dimitrije. Každopádně zejména z počátku představení působila scéna skutečně velkolepě, zvlášť v kombinaci se světelným designem a projekcemi mořské vlnící se hladiny. V průběhu času ale možností, jak ještě jinak a nově tuto scénu využít, značně ubývalo. Na pochodování sboru proti směru pohybu točny se dalo již předem spolehnout (režie Ole Anders Tandberg). Točna představovala palubu lodi, později prostor Dalandova domu. Přítomnost mnoha postelí mi zůstala záhadou, ale jako člen sboru bych určitě ocenil možnost se během dlouhého večera na chvíli natáhnout.

Jestli je něco silným momentem pražského Bludného Holanďana, pak jsou to pěvecké výkony. Mocným hlasem stvořeným pro Wagnerovy opery disponuje jak barytonista Joachim Goltz představující Holanďana, tak sopranistka Elisabeth Teige jako Senta. Je dobře, že se podařilo tyto pěvce do Prahy přivést a že je bude možné vidět v každém představení. Velkým pozitivem bylo obsazení českých zkušených pěvců Zdeňka Plecha do role Dalanda a Aleše Brisceina jako Erika. Oba dva své role perfektně pěvecky i herecky zvládli. Doufám, že oba pány ještě budeme moct někdy v budoucnu spatřit i v jiných Wagnerových operách. Podobně jako Gluck kladl i Wagner ve své tvorbě velký důraz na sbor. V této jeho romantické opeře mu připadá skutečně důležitá úloha, neboť sborem se počíná každé ze tří dějství. Sboristé pod vedením Adolfa Melichara významně přispěli k celkově výbornému vyznění premiéry. Orchestr se pod taktovou Karl-Heinze Steffense i přes některé nepřesnosti a občasnou nesouhru (nejvíce to z logiky věci bylo slyšet v předehře) pozvedl k slušnému výkonu. Co se kvality týče, rozhodně se jednalo o zatím nejpřesvědčivější operní premiéru v pražském Národním divadle v sezoně.

Richard Wagner: Bludný Holanďan
20. ledna 2022, 19:00 hodin
Státní opera, Praha

Účinkující:
Joachim Goltz – Holanďan
Elisabeth Teige – Senta
Zdeněk Plech – Daland
Aleš Briscein – Erik

Adolf Melichar – sbormistr
Karl-Heinz Steffens – dirigent
Ole Anders Tandberg – režisér