Konec července patřil v Karlových Varech mladým houslistům. Po absolvování mistrovských kurzů pod lektorským vedením houslisty Maurizia Sciarretty a violistky Jitky Hosprové se čtyři nejvýraznější účastníci představili publiku na závěrečném galakoncertu. Program, který se průběžně měnil, se nakonec ustálil na výrazných, vesměs virtuózních dílech – převážně houslových koncertech, z nichž interpreti nastudovali a posléze s Karlovarským symfonickým orchestrem provedli vybrané věty.
Už samotný výběr repertoáru naznačoval, že se sešli čtyři interpreti, kteří se rozhodně nebojí ukázat své dovednosti. V každém z uvedených děl museli předvést komplexní soubor technických i interpretačních schopností, což na mladé hudebníky kladlo opravdu vysoké nároky. Jako zázemí jim posloužilo Atrium v budově Císařských lázní, moderní vestavba určená mimo jiné ke koncertním účelům, která nabídla velmi kvalitní podmínky. Na elevovaném pódiu pod horním akustickým panelem vytvořili členové Karlovarského symfonického orchestru stabilní doprovod, jenž i díky soustředěnému vedení Jiřího Štrunce podpořil výkony mladých houslistů.
Neobvyklé rozmístění orchestru fungovalo akusticky velmi dobře
Hned první věcí, která stojí za zmínku, je kvalitní, vyrovnaný a plný zvuk, jehož se orchestru podařilo dosáhnout i při poměrně malém obsazení smyčcové sekce, zvlášť s ohledem na dramaturgii večera. Orchestr se navíc na vysoké elevaci pódia rozprostřel v neobvykle velkých rozestupech, jako by byl rovnoměrně rozmístěn po jednotlivých stupních. Na první pohled působilo toto uspořádání poněkud nezvykle, akusticky však fungovalo velmi dobře. Smyčcová a dechová sekce se s výjimkou dvou míst v první a třetí větě Sibeliova koncertu navzájem nepřehlušovaly. Jedinou kaňkou byly tympány umístěné na nejvyšším stupni elevace. Akustika prostoru je vynášela tak extrémně, až chvílemi člověku připadalo, že na ně hráč ve forte nehraje, ale doslova je proráží paličkami.
Jako první se představila sedmnáctiletá Diana Borchardt s první větou Brahmsova Koncertu pro housle a orchestr D dur op. 77, provedenou bez kadence. Její hra zaujala pevným, plným tónem a jistotou v technicky exponovaných pasážích. Právě kvalita tónu a bezvadná technika se staly hlavními opěrnými body jejího pojetí tohoto náročného díla. V úvodu se její nástroj proti orchestru prosazoval o něco hůře, patrně také kvůli umístění příliš vpředu na pódiu, postupně se však zvuková rovnováha ustálila.
Po ní vystoupil Sunjae Ok s druhou a třetí větou Wieniawského Koncertu pro housle a orchestr č. 2 d moll op. 22. Ve srovnání s ostatními účastníky, kteří byli přibližně o deset let mladší, působilo jeho pojetí interpretačně vyzráleji a neslo také odlišný technický rukopis. K jeho velkým devízám patřily tónotvorba a mimořádně koncentrovaná práce se zvukem. Jeho hře dominovala výrazná, nikoli však živelná muzikalita. Sunjae Ok ji dokázal vědomě vést a pevně kontrolovat. K jeho přednostem patřila rovněž velmi kvalitní technika levé ruky. V celkovém pohybovém projevu byl minimalistický, jeho hrou však prostupovalo obrovské vnitřní napětí.
První polovinu večera uzavřel osmnáctiletý Bartosz Olszewski Sarasateho Carmen fantazií op. 25. Vysoce virtuózní part zvládl v nasazených tempech a jeho výkon byl technicky přesvědčivý i interpretačně promyšleně vystavěný. Pouze v mimořádně obtížných flažoletových pasážích se objevilo několik drobných, v kontextu celku však zanedbatelných nepřesností. Zpočátku by se mohlo zdát, že charakter skladby zcela neodpovídá jeho spíše introvertnímu temperamentu. Olszewski však nepostrádal vnitřní tah, pouze byl klidnější a méně okázalý. O to působivěji vyzněla dynamická výstavba dramatických pasáží. Ukázal se jako spíše melancholicky založený interpret s výbornou technikou, kterou se nebojí naplno využít.
Celá druhá polovina večera patřila Sibeliovi
Celá druhá polovina večera patřila Sibeliovu Koncertu pro housle a orchestr d moll op. 47, o jehož provedení se podělili dva houslisté. První věty se ujal Witold Waszkiewicz, zatímco druhou a třetí provedl Bartosz Olszewski, který se tak po přestávce představil publiku podruhé.
Witold Waszkiewicz vnesl do večera opět zcela nový interpretační charakter. Disponuje kvalitní technikou levé ruky i velmi dobrou prací se smyčcem. Jeho pohybový projev ještě místy nepůsobil zcela usazeně, v celkovém vyznění však šlo pouze o drobnost. Svým naturelem působí jako nesmírně temperamentní hráč s výrazným citem pro dramatickou výstavbu, tedy téměř pravý opak Bartosze Olszewského, jenž se ujal následujících dvou vět. Právě tato živelnost Sibeliově hudbě mimořádně sluší. Pokud ji Waszkiewicz dokáže naplno rozvinout a zároveň interpretačně ovládnout, může být jeho hra skutečně strhující. Už tentokrát však podal velmi výrazný a zapamatovatelný výkon.
Druhou a třetí větu Sibeliova koncertu provedl Bartosz Olszewski. Jeho klidnější a introvertnější temperament neznamenal, že by jeho Sibelius postrádal tah a dramatické napětí, měly pouze jinou, koncentrovanější podobu. Podal technicky suverénní a interpretačně promyšleně vystavěný výkon, který postupně nabýval na intenzitě a ve třetí větě se naplno dramaticky rozvinul. Výrazněji, než ostatní účastníky jej však limitovaly možnosti nástroje. Jeho housle byly sice slušné, v hlubších polohách však zněly poněkud dutě, měly osobitou barvu a menší zvukovou nosnost. Olszewski proto musel vynaložit značné úsilí, aby dosáhl skutečného forte a dokázal zvuk v této dynamice udržet. O to působivější bylo, že navzdory omezením nástroje vystavěl přesvědčivý a dramaticky účinný celek.
Zároveň je třeba připomenout, že jeho program byl ze všech účastníků nejdelší a nejnáročnější: vedle dvou vět Sibeliova koncertu provedl před přestávkou ještě vysoce virtuózní Sarasateho Carmen fantazii. Rozsahem i náročností tak jeho program odpovídal provedení kompletního houslového koncertu.
Jako přídavek si oba protagonisté Sibeliova koncertu připravili Gardelovo tango Por una cabeza v úpravě Augustina Hadelicha pro dvoje housle. Bartosz Olszewski a Witold Waszkiewicz jím vytvořili bezprostřední, hravou a milou tečku za působivým večerem, který představil čtyři velmi talentované, technicky dobře disponované interprety s výrazným potenciálem dalšího uměleckého růstu.
Galakoncert nejlepších absolventů Mezinárodních mistrovských houslových a violových kurzů
30. července 2026, 19:30 hodin
Císařské lázně, Atrium, Karlovy Vary
Program
Johannes Brahms: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 77 (Diana Borchardt)
I. Allegro non troppo (bez kadence)
Henryk Wieniawski: Koncert pro housle a orchestr č. 2 d moll op. 22 (Sunjae Ok)
II. Romance: Andante non troppo
III. Allegro con fuoco
Pablo de Sarasate: Carmen fantazie op. 25 (Bartosz Olszewski)
—
Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47 (Witold Waszkiewicz)
I. Allegro moderato
Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47 (Bartosz Olszewski)
II. Adagio di molto
III. Allegro ma non tanto
Přídavek
Carlos Gardel: Por una cabeza, úprava pro dvoje housle Augustina Hadelicha (Bartosz Olszewski a Witold Waszkiewicz)
Účinkující
Diana Borchardt – housle
Sunjae Ok – housle
Bartosz Olszewski – housle
Witold Waszkiewicz – housle
Karlovarský symfonický orchestr
Jiří Štrunc – dirigent
Lektoři mistrovských kurzů
Maurizio Sciarretta – housle
Jitka Hosprová – viola
