Czech Ensemble Baroque: Koronavirus jako nový dramaturg

Je současná situace pro „svobodné“ soubory zdrcující?
Zdrcující by pro nás mnohá omezení byla v případě, že bychom nemohli být kreativní a flexibilní. A to my naštěstí do značné míry můžeme. Určitě se opatrnost a nejistota z toho, co přinese budoucnost odráží v naší dramaturgii, ale ne destruktivně. Hledáme cesty a cestičky a věříme, že po podzimní vlně už se situace normalizuje a stabilizuje a že i přes velké ekonomické problémy na mezinárodní i regionální úrovni nejdeme lidi a instituce, které budou chtít kulturu o to víc podporovat.

Strach z nedostatku financí se tedy na dramaturgii neprojevil? Zahrajete všechny plánované tituly?
Takhle bychom to formulovat nemohli. Zkrátka, když bylo jasné, že takhle choroba a dění kolem ní se poněkud vymyká kontrole, věděli jsme, že se nemůžeme rozmachovat a že nemůžeme počítat s nárůstem posluchačů, či získáním nového sponzora. Tak jsme rozpočet stanovili o něco nižší než v osmé sezóně. Neznamená to ale, že bychom volili nějaká méně hodnotná díla či provedení. Jen je třeba větší počet koncertů s komornějším obsazením a maximálně utáhneme pověstné opasky.

Například první koncert roku 2021 je Händelova Alexandrova slavnost – tam to asi moc komorně nepůjde…
To skutečně nepůjde. Alexandrova slavnost je jedním z vrcholů sezóny už proto, že účast přislíbil fantastický polský tenor Krystian Adam, se kterým jsme spolupracovali už na Händelově Saulovi v roce 2019. Je to typické Händelovo oratorium s velkými sbory a slavnostně obsazeným orchestrem, tedy tady žádné kompromisy není možné udělat. Věříme, že v sezóně se projekt podaří zrealizovat. Co je však nemilý problém je snaha o uvedení repríz – takový velký koncert provést jen jednou v Brně je ekonomická černá díra.

Pořadatelé festivalů a kulturní agentury jsou zatím s plánováním opatrní?
Ano, to jsou. Po tom, co řada z nich v letošním roce přišla o velké peníze a dostala se do značných potíží se teď bojí dělat ukvapené závazky a čekají, jak se situace vyvine.

Takové čekání asi pro umělce na volné noze není nic příjemného.
Rozhodně není. My pravidelně zajišťujeme práci desítkám umělců, kteří jsou teď v šachu… Drží si termíny, o které jsme je požádali, ale my jim nejsme schopni poskytnout záruku, že se koncert opravdu uskuteční, když nemáme podepsanou smlouvu s pořadatelem. Je to patová situace, ale snad už se velmi brzo zlepší. Máme tedy teď „na prodej“ dvakrát Alexandrovu slavnost v úhledném balení – kdyby si chtěl někdo koupit (smích).

Tyto problémy se tedy ale netýkají vašeho cyklu. Tam nějaké jistoty jsou?
Jistotu nemáte v tomhle oboru nikdy, my ale věříme, že se k nám „naše“ instituce, jako Ministerstvo kultury, města a Kraje neotočí zády. Že chápou, jak důležitou etapu teď prožíváme a pomohou nám ji překonat. Zatím máme spíše pozitivní zkušenosti.

Budou tedy i proklamované dvě novodobé světové premiéry?
Věříme, že ano.

V minulých letech jste na sebe výrazně upozornili zejména prezentací díla F. X. Richtera. CD s jeho hudbou nasbírala řadu ocenění po celém světě. Richter se však v dramaturgii nové sezóny neobjevuje. Už není nic, čím by autor mohl oslovit své příznivce?
Richter má celou řadu děl, která by jistě stála za bližší prozkoumání. My jsme natočili už 4 Richterovská alba, ale dospěli jsme k názoru, že nastal čas dát prostor také jiným skvělým autorům. Na rok 2021 plánujeme hned dva velké objevné projekty. Oratorium piaristy J. N. Brosmanna chceme po uvedení v cyklu Bacha na Mozarta! natočit přímo v místě jeho působení, v klášteře v Bílé Vodě na polských hranicích a pak je to Requiem Ignáce Tůmy. Právě Tůma je teď v popředí našeho zájmu a věříme, že nezůstane jen u uvedení premiéry Requiem. Máme vytvořený koncept dlouhodobého projektu 4 CD – Tůma tak převezme po Richterovi štafetu a stane se na čas „vlajkovou lodí“ Czech Ensemble Baroque.

Je nějaký koncert ve vaší nové sezóně, na který byste chtěli speciálně upozornit?
Asi nejméně tradičním v rámci našich produkcí bude květnový koncert vokálního ansámblu. Pro sbor Czech Ensemble Baroque není výjimkou, že se podílí na hudebních produkcích jiných žánrů než baroko a klasicismus, a má na kontě několik českých premiér děl žijících autorů. Z poslední doby například Requiem Tigrana Mansuriana. Tyto zkušenosti nás vedly k nápadu sestavit program, který by představil díla starých mistrů jako Allegri, Victoria, Lasso, Desprez a nalezli jejich reflexi v díle autorů 20. a 21. století. Zazní tak Pärt, Poulenc, Gjeilo a další skvělí vokální skladatelé současnosti. Věříme, že tento „crossover“ přitáhne zase jinou skupinu posluchačů.

Nejblíže je před námi koncert zahajovací, 24. září, který ale vlastně „pouhým“ koncertem není.
Ano, pro zahájení našeho cyklu jsme zvolili extrémně náročný krok, a to přenést do brněnského Besedního domu celou inscenaci operní pantomimy Michaela Haydna Sen. Původně jsme chtěli dílo provést pouze koncertně, ale při červencové realizaci na hudebním festivalu Znojmo bylo jasné, že prolnutí hudby, mluveného slova a pantomimy je v tomto případě dokonale organické a neoddělitelné. Arnošt Goldflam v roli vypravěče a mimové v čele s Markem Zelinkou pod režijním vedením Radima Vizváryho jsou naprosto neodolatelní a rozhodli jsme se tedy zrealizovat nemožné a posluchače našeho cyklu o vizuální stránku představení (včetně všech světelných efektů a projekcí) neochudit. Je to opravu velký úkol a doufáme, že i v rouškové éře přijde dost diváků.

Je tedy evidentní, že koronavirus příliš do vašich plánů nezasáhl.
Zasáhl velmi radikálně, ale spíš v tom, že jsme své plány modifikovali a aktualizovali. Přizpůsobili jsme se situaci. Tak trochu byl koronavirus povýšen na nového dramaturga, ale odmítáme z něj dělat zabijáka koncertů, nebo celých cyklů. Pohybovat se ve vymezených mantinelech je výzva. Ne každý ji může přijmout, ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly. A z hudby, zejména té duchovní víme, že přizpůsobení se omezením, zákazům a příkazům je pro kreativního jedince pouhý apel na lepší využití jeho schopností. Tak se budeme snažit, dokud to půjde.

Děkuji za odpovědi na otázky.