Daniel Dvořák: Proč odcházím z Brna

Pro mnohé to byla v posledních dnech překvapivá zpráva: Daniel Dvořák se rozhodl po pěti letech v čele brněnského Národního divadla ze dne na den skončit. (Psali jsme o tom zde a zde). Proč tak najednou? Co všechno za tím může být? Kam má namířeno? Rozhodně důvod k rozhovoru. Tady je:

V uplynulých dnech po podání výpovědi v Brně jste se nechal slyšet, že šlo víceméně o „technický krok“, a že rozhodnut z Brna odejít jste byl již na konci minulé sezony. Jenže přitom ještě ale začátkem této sezony – v září – jste novinářům tvrdil, že se nového výběrového řízení na místo ředitele brněnského ND zúčastníte… Jak to jde dohromady?

Velmi jednoduše. Odboráři z divadla na mne podali před časem dehonestující trestní oznámení. Průběh vyšetřování naznačoval, že by do konce sezony mohlo být uzavřeno. Bez ukončení této trapnosti jsem totiž nechtěl odejít. Bohužel jistý brněnský aktivista podal nové a celá akce se opakovala. Závěrečné usnesení policie a odložení obvinění jako neopodstatněné nese datum 13. září 2012. Poslední možnost podat výpověď před započetím čtvrtého čtvrtletí hospodaření organizace byla 27. září. Zda a kdy přesně policie případ odloží jsem ale mohl jenom odhadovat. V případě, že by tak do výběrového řízení neučinila, byl jsem rozhodnutý se přihlásit. Konec sezony je z hlediska chodu divadla lepší variantou. Chtěl jsem však odejít s čistým štítem.

Naznačoval jste už někdy v minulosti vedení města, že by vaše výpověď mohla přijít? Pokud ano, s jakou odezvou? Anebo jste město v tomto směru hned napoprvé postavil před hotovou věc?

Za důležitý aspekt ředitelování směrem ke zřizovateli považuji loajalitu a prosím nezaměňovat se servilitou. Vydírání nařízených vyhrožováním výpovědí do tohoto rámce nezapadá. Konec sezony by býval byl lepší i z tohoto hlediska. Zřizovatel by měl dostatek času k následným krokům.

Ve vašem prohlášení jste uvedl, že se objevovaly i tendence zasahovat do chodu divadla po linii nikoli odborné, ale politické. Jak konkrétně a kým hlavně? Můžete prosím uvést jeden dva prokazatelné příklady?

Uvedu úplně poslední, ale předesílám, že mé rozhodnutí už jenom potvrdil. Dozorčí rada – což je kompetentní orgán zřizovatele, který dlouhodobě sleduje chod divadla a vyhodnocuje ho po všech stránkách – dala doporučení, abych pokračoval bez výběrového řízení. Do rady města, která rozhoduje, už ale šly dva návrhy: prodloužit bez výběrového řízení a vypsat výběrové řízení. Den před tím, než měla rada rozhodnout, ale náměstkyně primátora vyhlásila v médiích, že výběrové řízení bude.

A ještě jeden příklad, který se mě naštěstí už netýká, ale považuji za důležité na něj upozornit. V oznámeném složení třináctičlenné komise výběrového řízení na mého nástupce jsou slovy dva divadelníci (!), rektor JAMU a muzikolog, tedy čtyři reprezentanti branže a dále devět úředníků a lokálních politiků.

Jako další důvod výpovědi jste uvedl nechuť města k systémovým změnám, které by nedobrou finanční situaci mohly zmírnit. Jaké konkrétní systémové změny máte, resp. jste měl na mysli?

Zastavená rekonstrukce Janáčkova divadla znemožňuje debatu, jak s ním dále naložit, zejména vzhledem k odložení výstavby nového objektu Filharmonie. Jde o dva velké orchestry. Přičemž v bohatším Lipsku účinkuje světový Gewandhaus také jako operní orchestr, totéž Vídenští symfonikové a Staats Oper. Odmyslíme-li velkou Mahenovu činohru, platí město další čtyři menší, přibližně stejného formátu. Je to skutečně rozsáhlé téma a nemá jednoduchá a rychlá řešení. Proto mně vadí, že se dosud ani neotevřela nějaké seriózní debata na toto téma . Město prostě část finančního problému, do kterého se nezaviněně dostalo, přeneslo na své příspěvkovky.

Zeptám se jinak: Co za peníze, které momentálně do brněnského Národního divadla jdou, je v divadle reálné „dělat“? Myslím tím rozsah počtu premiér a provozu vůbec, při zachování odpovídající umělecké úrovně?

Když porovnám naši situaci se shodně velkými a významnými divadly okolo v Evropě, mohli bychom si dovolit asi tak dvě operní premiéry, jednu baletní a tři větší činohry. Tedy asi šest oproti stávajícím dvaceti. Přičemž podotýkám, že směrem k zahraničí jednak beru v potaz, že i oni mají menší rozpočty než před pár lety a dále samozřejmě nesrovnávám s divadly kategorie, kdy náklady jedné inscenace převyšují náš limit pro kompletní vypravení celé sezóny. Ještě k tomu, čeho jste už sám před chvílí dotknul: Nenastala podle vás doba zamyšlení nad tím, zda si Brno může dovolit financovat dvě velké činohry? Zda by orchestr Janáčkovy opery s Filharmonií neměl být spojen? Nemluvě o zapojení rozpočtu Ministerstva kultury, což je ale nejspíš nereálné…

Ano, o Brnu jsem již v tomto smyslu hovořil. Velkým problémem je zde i zanedbatelný podíl regionu a státu. Zhruba čtyřicet procent našich diváků tvoří obyvatelé Jihomoravského kraje. Podle tohoto klíče by měl přispívat téměř devadesáti milióny korun. Aktuální příspěvek se pohybuje maximálně okolo dvou. Na problémy kofinancování ze strany státu poukazuje probíhající akce Pomozte svému divadlu. Já se přimlouvám za jasnou kategorizaci divadel a pro první “národní” skupinu za financování v poměru stát – region – město 1:1:1. Pro Národní divadlo v Brně by to znamenalo roční subvenci ve výši šest set šedesát milionů. Neználky mohu ujistit, že ani za tyto prostředky by si nežilo nikterak rozmařile.

Některé z okolností vašeho odchodu – tj. především nesoulad s politickou reprezentací města – v nejedné věci mohou připomínat zkušenosti vašeho předchůdce Zdeňka Prokeše. Souhlasíte?

Toto srovnání musím zásadně odmítnout. Divadlo za mého předchůdce neprosperovalo ani umělecky, ani hospodářsky. Když jsem nastoupil, chybělo mu v rozpočtu asi deset milionů. Nemohu se zbavit dojmu, že si kolega Prokeš o odvolání koledoval především svými výsledky. Já odcházím z vlastního rozhodnutí v situaci, kdy divadlo bylo za mého působení každoročně v plusu, každoročně jsem splnil kritéria zřizovatele pro hodnocení ředitelů, za což jsem obdržel vždy odměnu a, jak již jsem uvedl, na závěr pětiletého hodnocení dozorčí rada vystavila doporučení prodloužit můj mandát bez výběrového řízení.

Jsou snad brněnští politici nepoučitelní? Hluší k odborným argumentům ředitele brněnského divadla? Jak si jejich chování k divadlu vysvětlujete?

Není to nic specificky brněnského. Rysy kombinující vůči kultuře ignoranci s arogancí vykazuje česká politická scéna bohužel stále častěji, v celé geografické šíři a napříč politickým spektrem. Věřte, že je mi opravdu líto, že se nemůžeme opřít a větší počet politických reprezentantů, kteří by, stejně jako my, byli bytostně přesvědčení, že kulturní sféra je naší nejvýznamnější společenskou hodnotou.

Hrál ve vašem rozhodnutí podat výpověď nějakou roli i nepřetržitý tlak některých lidí přímo v divadle, kteří si vás v ředitelském křesle nepřáli a o váš odchod dlouhodobě usilovali? Jak si jejich averzi vysvětlujete?

To rozhodně ne. Ředitel, který má jasný program a dokáže ho prosazovat, musí být připravený čelit odporu milovníků starých pořádků. Jakýmsi samozvaným mluvčím této odborářské skupinky byla paní Zerhauová, sólistka opery, která si za ředitele Prokeše pronajímala Mahenovo divadlo pro svou soukromou agenturu za čtyři sta korun na den. Ano, čtete dobře, za čtyři stovky! Pochopitelně, že jsem tomu učinil přítrž. K pobavení jsou v této souvislosti dvě věci. Za prvé, že na to přišla kontrola magistrátu, po které zmíněná dáma vehementně volala a za druhé – přestože tuto informaci měla brněnská média jak ze strany zřizovatele, tak z divadla k dispozici – že ji na rozdíl od nekompetentních a zlomyslných vyjádření té paní nikdy nepublikovala. Inu folklór.Tento týden jste překvapivě „přitvrdil“ a ohlásil jste odchod z místa ředitele brněnského Národního divadla nikoli po uplynutí výpovědní lhůty, ale okamžitě. Co se za ten týden změnilo? A nemáte při svém odchodu tak trochu výčitky vůči svým spolupracovníkům, které jste si do divadla přivedl?

Zřejmě máte na mysli formální vzdání se funkce v souvislosti s podáním výpovědi, které jsem učinil 8. října. Položím vám otázku: Představte si, že jste zřizovatel organizace, která spravuje majetek za miliardu a půl a hospodaří se stamilióny, a že ředitel této organizace vám dá výpověď. Měl byste odvahu ho ponechat dál ve funkci se všemi podpisovými právy, přístupem k účtům atd.? Já tedy ani minutu ne. Protože tak neučinili, musel jsem se de facto odvolat sám. Od 29. září do 8. října jsem byl na dovolené. Na hospodaření divadla po 1. říjnu tedy nemám žádný vliv a nemohu tedy za něj nést odpovědnost

Prakticky vzato – jak bude vaše působení do konce listopadu, kdy se naplní výpovědní lhůta, vypadat?

Mám různé restíky, nevyřízenou korespondenci a podobně. Pokud bude inženýrka Hubová – moje ekonomická náměstkyně, nyní pověřená vedením divadla – chtít, rád s ní budu spolupracovat podle jejích požadavků. Sice odcházím, ale nebouchám dveřmi.

V jaké kondici je momentálně brněnské Národní divadlo? A pokud se finanční situace nezmění, co podle vás bude následovat?

Máme za sebou pololetní rozbory hospodaření na odboru kultury magistrátu. Hospodářská situace přibližně kopíruje průběh loňského roku, kdy jsme skončili s výrazným přebytkem. I kdyby se situace nevyvíjela úplně pozitivně, nechávám svému nástupci v rezervním fondu zhruba milion a půl. Sezona je dobře připravená a zajištěná. Personální a tvůrčí kondice souborů je myslím velmi dobrá. Máme skvělého nového šéfdirigenta Petera Ferance, který zdá se tvoří s profesorkou Evou Blahovou dobrý tým. Balet vyspěl pod vedením Lenky Dřímalové v prvotřídní evropský soubor, což se mimo jiné projevuje u nás nevídaným množstvím zahraničních sólistů i z těch tanečně nejvyspělejších zemí. Petr Halberstat zaskočil v činohře velmi energicky a zodpovědně. O situaci v Redutě pod vedením Petra Štědroně myslím netřeba hovořit. Co bude následovat, však záleží na tolika okolnostech, že si netroufnu odhadovat.

Z trochu jiného konce: Dokážete si vůbec představit, že na vaše místo přijde člověk, který vyjde jak s financemi, tak s politiky ve městě?

Ano dokážu a předem mu přeji hodně štěstí.

Když se ohlédnete za oněmi pěti lety, co z nich považujete za svůj největší úspěch a co naopak za největší omyl?

Řekl bych, že výrazné je prosazení naší opery do povědomí evropské branže zejména na základě mezinárodních koprodukcí, kterých bylo tuším asi osm a některé další divadlo ještě čekají. Dále již zmíněný posun baletu směrem k moderní taneční instituci evropského formátu a samozřejmě úspěch Petra a Dory Viceníkové v Redutě. Myslím, že jsem měl štěstí, že mne nějaký zásadní omyl nepotrefil. Samozřejmě jsem také chyboval, někdy jsem nebyl moc důrazný, jindy jsem se zase třeba snažil honit příliš mnoho zajíců atd. Za důležité však považuji, že se nám společně podařilo prakticky bezezbytku naplnit program, který jsem předložil do výběrového řízení. Přiznám se, že na to jsem docela hrdý a vděčný všem, kteří mi v tom pomáhali.

Máte představu, co budete dělat dál?

V Brně jsem se seznámil s úžasnou dívkou. Dnes jsme manželé a máme skoro ročního skvělého kluka. Nová rodina je tedy základ každé úvahy. Vždy jsem uváděl, že jsem scénograf a architekt, který občas dělá ředitele.

Spekuluje se o vás jako o jednom z možných kandidátů v onom „uzavřeném“ výběrovém řízení na post ředitele pražského Národního divadla. Jste mezi oněmi sedmi lidmi, které ministerstvo oslovilo? A pokud náhodou ne, šel byste do toho, kdybyste ještě osloven byl?  Za jakých podmínek?

Použil jste slovo spekulace. Na to nemohu odpovědět. Fámy a drby nerozšiřuji a spekulace rád přenechám těm, které baví.

Díky za rozhovor.

Ptal se Vít Dvořák
Foto Aktuálně.cz Ondřej Besperát