Daniel Dvořák: Proč odcházím z Brna

  1. 1
  2. 2

Pro mnohé to byla v posledních dnech překvapivá zpráva: Daniel Dvořák se rozhodl po pěti letech v čele brněnského Národního divadla ze dne na den skončit. (Psali jsme o tom zde a zde). Proč tak najednou? Co všechno za tím může být? Kam má namířeno? Rozhodně důvod k rozhovoru. Tady je:

V uplynulých dnech po podání výpovědi v Brně jste se nechal slyšet, že šlo víceméně o „technický krok“, a že rozhodnut z Brna odejít jste byl již na konci minulé sezony. Jenže přitom ještě ale začátkem této sezony – v září – jste novinářům tvrdil, že se nového výběrového řízení na místo ředitele brněnského ND zúčastníte… Jak to jde dohromady?

Velmi jednoduše. Odboráři z divadla na mne podali před časem dehonestující trestní oznámení. Průběh vyšetřování naznačoval, že by do konce sezony mohlo být uzavřeno. Bez ukončení této trapnosti jsem totiž nechtěl odejít. Bohužel jistý brněnský aktivista podal nové a celá akce se opakovala. Závěrečné usnesení policie a odložení obvinění jako neopodstatněné nese datum 13. září 2012. Poslední možnost podat výpověď před započetím čtvrtého čtvrtletí hospodaření organizace byla 27. září. Zda a kdy přesně policie případ odloží jsem ale mohl jenom odhadovat. V případě, že by tak do výběrového řízení neučinila, byl jsem rozhodnutý se přihlásit. Konec sezony je z hlediska chodu divadla lepší variantou. Chtěl jsem však odejít s čistým štítem.

Naznačoval jste už někdy v minulosti vedení města, že by vaše výpověď mohla přijít? Pokud ano, s jakou odezvou? Anebo jste město v tomto směru hned napoprvé postavil před hotovou věc?

Za důležitý aspekt ředitelování směrem ke zřizovateli považuji loajalitu a prosím nezaměňovat se servilitou. Vydírání nařízených vyhrožováním výpovědí do tohoto rámce nezapadá. Konec sezony by býval byl lepší i z tohoto hlediska. Zřizovatel by měl dostatek času k následným krokům.

Ve vašem prohlášení jste uvedl, že se objevovaly i tendence zasahovat do chodu divadla po linii nikoli odborné, ale politické. Jak konkrétně a kým hlavně? Můžete prosím uvést jeden dva prokazatelné příklady?

Uvedu úplně poslední, ale předesílám, že mé rozhodnutí už jenom potvrdil. Dozorčí rada – což je kompetentní orgán zřizovatele, který dlouhodobě sleduje chod divadla a vyhodnocuje ho po všech stránkách – dala doporučení, abych pokračoval bez výběrového řízení. Do rady města, která rozhoduje, už ale šly dva návrhy: prodloužit bez výběrového řízení a vypsat výběrové řízení. Den před tím, než měla rada rozhodnout, ale náměstkyně primátora vyhlásila v médiích, že výběrové řízení bude.

A ještě jeden příklad, který se mě naštěstí už netýká, ale považuji za důležité na něj upozornit. V oznámeném složení třináctičlenné komise výběrového řízení na mého nástupce jsou slovy dva divadelníci (!), rektor JAMU a muzikolog, tedy čtyři reprezentanti branže a dále devět úředníků a lokálních politiků.

Jako další důvod výpovědi jste uvedl nechuť města k systémovým změnám, které by nedobrou finanční situaci mohly zmírnit. Jaké konkrétní systémové změny máte, resp. jste měl na mysli?

Zastavená rekonstrukce Janáčkova divadla znemožňuje debatu, jak s ním dále naložit, zejména vzhledem k odložení výstavby nového objektu Filharmonie. Jde o dva velké orchestry. Přičemž v bohatším Lipsku účinkuje světový Gewandhaus také jako operní orchestr, totéž Vídenští symfonikové a Staats Oper. Odmyslíme-li velkou Mahenovu činohru, platí město další čtyři menší, přibližně stejného formátu. Je to skutečně rozsáhlé téma a nemá jednoduchá a rychlá řešení. Proto mně vadí, že se dosud ani neotevřela nějaké seriózní debata na toto téma . Město prostě část finančního problému, do kterého se nezaviněně dostalo, přeneslo na své příspěvkovky.

Zeptám se jinak: Co za peníze, které momentálně do brněnského Národního divadla jdou, je v divadle reálné „dělat“? Myslím tím rozsah počtu premiér a provozu vůbec, při zachování odpovídající umělecké úrovně?

Když porovnám naši situaci se shodně velkými a významnými divadly okolo v Evropě, mohli bychom si dovolit asi tak dvě operní premiéry, jednu baletní a tři větší činohry. Tedy asi šest oproti stávajícím dvaceti. Přičemž podotýkám, že směrem k zahraničí jednak beru v potaz, že i oni mají menší rozpočty než před pár lety a dále samozřejmě nesrovnávám s divadly kategorie, kdy náklady jedné inscenace převyšují náš limit pro kompletní vypravení celé sezóny. Ještě k tomu, čeho jste už sám před chvílí dotknul: Nenastala podle vás doba zamyšlení nad tím, zda si Brno může dovolit financovat dvě velké činohry? Zda by orchestr Janáčkovy opery s Filharmonií neměl být spojen? Nemluvě o zapojení rozpočtu Ministerstva kultury, což je ale nejspíš nereálné…

Ano, o Brnu jsem již v tomto smyslu hovořil. Velkým problémem je zde i zanedbatelný podíl regionu a státu. Zhruba čtyřicet procent našich diváků tvoří obyvatelé Jihomoravského kraje. Podle tohoto klíče by měl přispívat téměř devadesáti milióny korun. Aktuální příspěvek se pohybuje maximálně okolo dvou. Na problémy kofinancování ze strany státu poukazuje probíhající akce Pomozte svému divadlu. Já se přimlouvám za jasnou kategorizaci divadel a pro první „národní“ skupinu za financování v poměru stát – region – město 1:1:1. Pro Národní divadlo v Brně by to znamenalo roční subvenci ve výši šest set šedesát milionů. Neználky mohu ujistit, že ani za tyto prostředky by si nežilo nikterak rozmařile.

Některé z okolností vašeho odchodu – tj. především nesoulad s politickou reprezentací města – v nejedné věci mohou připomínat zkušenosti vašeho předchůdce Zdeňka Prokeše. Souhlasíte?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
16 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments