David Mareček: Spojení hudby a technologie je ožehavé téma

Usměvavý, úspěšný, bez afér a skandálů, ve svém kolektivu oblíbený – takový je ředitel České filharmonie David Mareček. Pro svoji funkci má ty nejlepší předpoklady – je výkonným muzikantem, má pedagogickou praxi, prošel si různými manažerskými a šéfovskými pozicemi, ovládá jazyky. Naše první symfonické těleso řídí dobře. Orchestr pod jeho vedením upevnil světové renomé, šíří slávu české hudby i interpretačního umění po světě, nahrává u renomovaných firem. S Davidem Marečkem jsme se sešli před začátkem 124. sezóny České filharmonie. Pan ředitel se nedávno vrátil z dovolené, a tak se nejdřív ptám:

Jak jste strávil léto?
Částečně pracovně, protože je to jediné období v roce, kdy mám klid dát do pořádku administrativní věci, na které mi v plném provozu nezbývá čas. Každý rok také navštěvuji některý ze zahraničních letních festivalů, abych získal nové kontakty a načerpal inspiraci pro příští sezony České filharmonie. Letos jsem byl ve finské Savonlinně, kde je vynikající operní festival. Viděl jsem tu skvělé představení Rigoletta v hlavní roli s Daliborem Jenisem, který byl herecky i pěvecky naprosto strhující. Zajímavá byla i mladá rumunská sopranistka Cristina Pasaroiu jako Gilda. Festival se koná ve středověké pevnosti Olavinlinna a jeho novodobá historie sahá do roku 1967. Úplně první festival však proběhl už v roce 1912. Olavinlinna, což je v překladu Hrad svatého Olafa, má úžasnou atmosféru, protože leží přímo na největším finském jezeře Saimaa.

Viděl jste ještě nějaká další představení?
Ano, několik. Nejvíce na mě zapůsobili Verdiho Loupežníci, které přivezla jako kompletní inscenaci La Scala, a to včetně orchestru a sboru. Režisér David McVicar připravil představení tak, aby dokonale fungovalo v omezených prostorách hradu. A byl to po všech stránkách dechberoucí zážitek! Příkladně vybranému pěveckému obsazení dominoval Fabio Sartori jako Carlo. Už dlouho jsem neslyšel tak zdravý, plný, přirozeně muzikální a bezpečně působící tenor.

Je návštěva takového festivalu pro vás spíš práce nebo odpočinek?
Každý koncert, který nepořádá Česká filharmonie, je pro mě v podstatě odpočinkový. Ale letní období je vždycky časově uvolněnější a mám díky tomu čas i na koupání nebo turistiku.

Do jakých netradičních míst se chystáte v nadcházející sezoně s Českou filharmonií?
Začínající sezona bude z hlediska zájezdů spíše tradiční, ale svým obsahem rozhodně mimořádná. Hned po zahajovacích koncertech v Praze zopakujeme stejný program v londýnské Royal Albert Hall na festivalu BBC Proms. Pak už nás čekají koncertní rezidence s Čajkovského symfoniemi, které na konci srpna vydala britská DECCA. Na třech koncertech budeme hrát Pátou a Šestou symfonii, symfonii Manfred, a spolu s nimi Klavírní koncert b moll, Houslový koncert, Variace na rokokové téma a Smyčcovou serenádu. V září je zahrajeme v Praze, v říjnu v Tokiu a v listopadu ve Vídni a Paříži.

Bylo náročné domluvit tak velkou sérii koncertů na tolika místech?
Náročná byla spíše časová koordinace. Díky nové nahrávce se Semjonem Byčkovem měli pořadatelé o Čajkovského velký zájem, ale kolegové měli dost práce s tím, aby na sebe jednotlivé rezidence logicky navazovaly. Považujeme za úspěch, že se podařilo spojit pražské Rudolfinum s tokijskou Suntory Hall, vídeňským Musikvereinem a pařížskou Filharmonií, navíc v sérii tří koncertů, díky kterým vzbuzuje vystoupení filharmonie ve všech městech mimořádnou pozornost.

Ještě jsme se nezmínili o sólistech…
Těmi budou bratři Renaud a Gautier Capuçonovi na housle a violoncello, a klavírista Kirill Gerstein. V Japonsku s námi vystoupí v Čajkovského houslovém koncertu Daišin Kašimoto, který je koncertním mistrem Berlínských filharmoniků.

Když se vrátíme z ciziny zpátky domů, mohl byste čtenáře Opery Plus stručně provést nadcházející sezonou?
Šéfdirigent Semjon Byčkov v říjnu poprvé provede s Českou filharmonií Mou vlast a představí v Praze novou skladbu Requiem za Hieronyma Bosche od německého autora Detleva Glanerta. Z velkých symfonických děl vybral Semjon Byčkov Beethovenovu Sedmou, Schubertovu Nedokončenou, Mahlerovu Čtvrtou a Šostakovičovu Pátou. Jakub Hrůša chystá Janáčkova Tarase Bulbu a koncertní provedení Káti Kabanové, Tomáš Netopil nastuduje beethovenovský program s Rudolfem Buchbinderem. Na prosinec jsme připravili dva výjimečné, naprosto odlišné programy. V prvním z nich přivítáme naposledy v Praze Petera Eötvöse s vlastními skladbami a díly Miroslava Srnky a Igora Stravinského. Hostování tohoto významného skladatele a dirigenta bude zároveň jeho rozloučením s koncertním pódiem, protože se chce nadále věnovat výhradně komponování. Ve druhém programu vzdá poctu Beethovenovi řecký houslista a dirigent Leonidas Kavakos, který nejprve bez dirigenta zahraje jeho houslový koncert a pak bude sám řídit Beethovenovu Třetí symfonii “Eroicu”. V následujících dvou sezonách provedeme všechny Beethovenovy symfonie, z nichž dvě nastuduje italský specialista na baroko a klasicismus Giovanni Antonini, a všechny klavírní koncerty s Rudolfem Buchbinderem. Premiéry Labyrintu paměti od Jiřího Temla se ujal americký dirigent James Gaffigan a další Američan, Keith Lockhart, uvede skladby vítězů naší skladatelské soutěže Jany Vöröšové, Matouše Hejla a Adriana Demoče. Poprvé v Praze vystoupí španělský dirigent Pablo Heras-Casado s Brucknerovou Čtvrtou symfonií. Zajímavých jmen i programů bych našel v sezoně mnohem víc, berte to spíše jako ochutnávku toho, na co se mohou čtenáři a posluchači těšit.

Filharmonie se v posledních letech hodně soustředí na práci s dětmi a mladým publikem. Zajímá mě v té souvislosti vaše spolupráce se Základními uměleckými školami. Je pravda, že síť našich ZUŠ je celosvětovým unikátem?
Ano, pokud vím, tak žádná jiná země nemá fungující systém profesionálních uměleckých škol pro děti, jaký je u nás a na Slovensku. Je to obrovská konkurenční výhoda. Myslím, že díky systému Základních uměleckých škol a navazujícímu střednímu a vysokému školství máme mimořádnou koncentraci špičkových umělců v poměru k počtu obyvatel. Ale nejde jen o profesionály. „zušky“ vychovávají i budoucí posluchače pro koncertní sály a operní domy, i návštěvníky divadel a galerií. Proto se snažíme pracovat s žáky a studenty českých hudebních škol na všech stupních co nejvíce. Jsem přesvědčen, že čím více budou profesionální instituce v živém spojení se školami, tím lépe bude celý systém fungovat, a těžit z toho budou úplně všichni.

Využíváte při přípravě edukačních programů moderních technologií?
Spojení hudby a technologie je trochu ožehavé téma. Hudba je postavena na živém zážitku, na kontaktu umělce s posluchačem, na působení zvuku v prostředí koncertního sálu. Na druhé straně je řada zájemců, kteří se do Rudolfina na koncert filharmonie z různých důvodů nedostanou. Pro někoho je to do Prahy příliš daleko, další si to nemohou finančně dovolit, a řadu posluchačů nemůžeme uspokojit z kapacitních důvodů, protože počet míst v sále není takový, jako třeba ve sportovní hale. Proto jsme v loňském roce s finanční podporou Ministerstva kultury instalovali v Rudolfinu vybavení, které odpovídá špičkovému televiznímu studiu. Koncerty umíme natáčet i živě přenášet po internetu nebo ve spolupráci s Českou televizí. V současné době získáváme prostředky na pravidelný provoz, ale už teď v každé sezoně natočíme několik abonentních koncertů a celou řadu edukačních programů. Díky tomu se dostanou i k dětem, které na koncert do Rudolfina nemohou přijet, a zažijí tak jeho atmosféru sice na dálku, ale v nejlepší dostupné kvalitě.

Uvažujete o edukačních programech i pro zahraniční publikum?
Nejen uvažujeme, ale už je začínáme dělat. Řada zahraničních pořadatelů má zájem spojit večerní koncert České filharmonie s edukačním programem. Většina světových sálů má bohatou vzdělávací a popularizační nabídku, a když se objeví cizí orchestr, který je ochoten do ní přispět, vítají ho s otevřenou náručí. Většinou volíme některý z programů, které se nám osvědčily v Praze, a využijeme místního moderátora, který dobře zná publikum v daném městě. Pokud bude tento trend pokračovat, za pár let budou edukační programy běžnou součástí koncertních turné, což může výrazně prospět propagaci a pochopení české kultury ve světě.

Můžete na závěr prozradit něco z vašich nahrávacích plánů?
V příštím roce vyjde nahrávka Dvořákových duchovních děl, na které se podílel ještě Jiří Bělohlávek a jejíhož dokončení se ujal Jakub Hrůša. V souvislosti s Jiřím Bělohlávkem se těším na premiéru dokumentárního filmu Když já tak rád diriguju…, který natočili režisér Roman Vávra a kameraman Miroslav Janek. Film představí Česká televize na Zlaté Praze a v říjnu se dostane do vybraných českých kin. Se Semjonem Byčkovem začínáme točit symfonie Gustava Mahlera, které s Filharmonií naposledy nahrál Václav Neumann. Kromě Mahlera chce DECCA vydat také kompletní symfonické dílo Josefa Suka s Jakubem Hrůšou a v březnových abonentních programech natočíme Brahmsův Dvojkoncert s Lisou Batiashvili a Gautierem Capuçonem. A nové nahrávací plány máme také se Supraphonem.