David Robert Coleman: Zapojit se do něčeho nového může vést k uměleckému osvěžení a odměně

Umělecké vzdělání získal David Roberta Colemana především v anglickém a německém jazykovém prostoru. Narodil se v anglicko-německé rodině v Londýně (1969). Studoval hru na klavír a dirigování na Royal College of Music London a studium partitur na King’s College Cambridge. Další soukromá studia skladby následovala u George Benjamina v Londýně a později u Wolfganga Rihma v Karlsruhe. V dnešní době žije David Robert Coleman v Berlíně a pravidelně hostuje u mnoha divadel a orchestrů po celém světě (například Bavorská státní opera, Berlínská státní opera, londýnský Philharmonia Orchestra, London Philharmonic Orchestra, Orchestre Symphonique de Montreal). Pravidelně též spolupracuje s Karlovarským symfonickým orchestrem. Věnuje se především interpretaci soudobé hudby, avšak objevuje i hudbu starší. V roce 2012 byl pověřen Danielem Barenboimem, aby z dochovaných skic vytvořil rekonstrukci třetího dějství (scéna v Londýně) nedokončené opery Lulu Albana Berga. Tato verze byla poprvé uvedena ve Státní opeře v Berlíně v březnu 2012. Z dostupných nahrávek i na základě studia jeho skladeb lze vypozorovat a vysoce ocenit Colemanovu uměleckou poctivost a odvahu navštěvovat neobvyklé hudební oblasti.

Krátce před pražským koncertem vystoupíte na Mezinárodním hudebním festivalu v Karlových Varech s Konzerthaus Berlin Chamber Orchestra. Je to vaše první setkání s českým hudebním světem?
Ne, Karlovarský symfonický orchestr jsem dirigoval již několikrát. Byli jsme spolu v Bayreuthu v roce 2019 a uvedli pohádkovou operu Wagnerova syna Siegfrieda Wagnera. Karlovarský symfonický orchestr považuji za velmi muzikální s krásným zvukem, který svědčí o dlouhé tradici. Bohužel plánované koncerty na Mezinárodním hudebním festivalu Karlovy Vary musely být kvůli aktuální politické situaci odloženy. Snažíme se je přesunout na září.

Myslíte si, že máte více německou, nebo britskou uměleckou duši? Který jazyk používáte častěji?
To je dobrá otázka. Kulturně, tedy v hudbě a ve výtvarném umění, jsem spjat spíše s kulturou střední Evropy. To znamená s německo-rakouskou kulturou. Také mluvím francouzsky a cítím se s tímto světem spojen. Již nějakou dobu mám díky své práci v Karlových Varech zkušenost s Českou republikou, což je pro mě nový a velmi vzrušující svět. Když pracuji v Německu, mluvím hlavně německy. Pokud jde o nezávaznou konverzaci a humor, angličtina je samozřejmě vždy dobrá.

Na pražském koncertě zazní současná americká hudba. Jak byste popsal váš umělecký vztah se skladatelem Uri Cainem, který proměňuje známé skladby do nových, často ironizujících podob? Bude opět jeho, pro Prahu nová skladba Nein!, věnovaná 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena, plná humorného nadhledu, nebo se dá očekávat překvapivě vážné pojetí jeho transformace? Nepřipadají vám takové deformace jako „svatokrádež“? Jak se vypořádáváte jako skladatel s dědictvím klasicko-romantické tradice?
Hudbu Uriho Cainea znám už nějakou dobu. Jeho vtipné a svérázné transkripce vídeňské klasiky jsou vysoce originální a staví mosty k dnešním posluchačům, zejména těm, kteří jsou doma v jazzovém světě.
Ne, rozhodně to není znesvěcení. Sám Beethoven byl vášnivým improvizátorem, který se nebál začlenit do svých variací i jinou hudbu: vzpomeňte si na Mozartův citát z Dona Giovanniho v Diabelliho variacích. Beethoven v Páté symfonii odkazoval i na francouzskou revoluční hudbu, například Méhula. Tato kanonizace Beethovena je spíše fenoménem konce devatenáctého století, který nelze zcela oddělit od nacionalismu.

Program vašeho pražského koncertu slibuje jazzové tóny, které přináší další zde hraný americký skladatel John Zorn. Jak jste s jazzem srostlý, necítíte se jako většina klasických hudebníků v jazzové oblasti jen „jako na návštěvě“?
Mám velmi rád jazzovou hudbu spojenou s klasickou hudbou. Legendární je nahrávka Arta Tatuma z třicátých let, improvizujícího na Dvořákovu Humoresku. Ne, necítím se v jazzu jen jako „na návštěvě“.

Jak se vám spolupracuje se zahraničním orchestrem na tak neobvyklém koncertním programu? Byl pro vás problém navázat efektivní tvůrčí vztah s Moravskou filharmonií Olomouc?
Bude to moje první spolupráce s Moravskou filharmonií Olomouc. Vždy se těším na první setkání. Dirigoval jsem novou hudbu a premiéry v různých zemích a kontinentech. Vždy jde o to ukázat muzikantům, že děláme dobrou hudbu, že „zapojit se“ do něčeho nového může vést k uměleckému osvěžení a odměně.

Je pro vás snadné se transformovat z kompoziční do interpretační práce a naopak? Necháváte obě činnosti vzájemně se ovlivňovat, nebo je striktně oddělujete?
Nejsem (bohužel) moc striktní člověk. Kontakt s orchestrem, s koncerty, s muzicírováním je pro mě naprosto zásadní. Z toho čerpám sílu a nápady pro vlastní kompozici. Jen musíte být velmi organizovaní ve svém vlastním čase, což se mi ne vždy daří!

Na co se mohou návštěvníci pražského koncertu 10. května 2022 v DOX+ nejvíce těšit? Čím je chcete zaujmout?
Posluchači mohou být vtaženi do překvapivé, srozumitelné, ale neotřele znějící hudby, která pracuje s narážkami na Beethovena. Účinek překvapení je vždy největší a zvláště přitažlivý, když je známé hudební téma zásadně zdeformováno až do ztráty možnosti jeho identifikace, nebo náhle probleskne v novém kabátě.
Děkujeme za rozhovor!