David Stránský a zahrada, která žije před očima

  1. 1
  2. 2
Před koncem roku přinesla Laterna magika premiéru Zahrada. Jak se Zahrada připravovala a co do ní chtěli tvůrci zasadit? Nejen o tom jsem si povídala s jedním ze tří tvůrců nové inscenace, s tanečníkem, choreografem, členem (a tajemníkem) Laterny magiky Davidem Stránským.
David Stránský na zkoušce inscenace Zahrada (foto Serghei Gherciu)

Jaký byl příběh vzniku vaší Zahrady?
Náš inscenační tým se účastnil výběrového řízení na novou premiéru Laterny magiky spolu asi s dalšími patnácti projekty. Předkládali jsme tři inscenace – tři nápady. Zahrada byla až čtvrtá, tak trochu pod čarou. A ta se zrovna líbila. Postoupili jsme do druhého kola. Rozpracovali jsme ji a už to bylo.

Základ toho inscenačního týmu tvoříte vy spolu s Pavlem Knollem a Štěpánem Pecharem. Jak celkově váš tvůrčí tým hodnotíte?
Jsem z něj úplně nadšený. Gró sice tvoříme spolu se Štěpánem a Pavlem, ale myslím, že jsme měli tentokrát šťastnou ruku i ve výběru dalších tvůrců, zejména výtvarníků. Původně jsme chtěli nějaké scénografické eso, ale pak jsme se rozhodli pro nové tváře z řad čerstvých absolventů. Oslovili jsme DAMU a mezi nabízenými jmény byla i Tereza Bartůňková. Když jsme jí zavolali, řekla, že pracuje ve trojici s Mikolášem Zikou a Honzou Brejchou. A tak jsme je vzali všechny. Nejdůležitější je totiž chuť. A ta byla velká. Stejně tak jako byl skvělý i Erik Bartoš, který dělal projekce. Byli velmi kreativní a přičinliví a mám je za to moc rád.

Jak to u vás funguje na place?
Všichni děláme všechno. Říkáme si, že jsme trojhlavá saň. O všem se spolu bavíme. Přijdou ale chvíle, kdy si to každý představuje jinak. Proto je papírově jeden režisér, který má vždy rozhodující právo. Aby v tom byl nějaký řád. A musím říci, že když jsem teď sledoval Pavla Knolleho v roli režiséra, byl jsem na něj pyšný. Opravdu vyrostl. Je u divadla hodně dlouho, má krásné výtvarné cítění. Bylo jasné, že měl koncepci vystavěnou dopředu a viděl jsem u něj velkou rozhodnost. Ten posun jsme oproti Cube cítili asi všichni. Věděli jsme, co koho dráždí, kde máme ubrat nebo přidat.

David Stránský v inscenaci Zahrada (foto Hana Smejkalová)

Inscenaci Cube jste také vytvořili vy tři. Tentokrát se u Zahrady připojil ještě Lukáš Trpišovský coby dramaturg. Jak do tvůrčího procesu zasáhl a co přinesl?

Když jsme Lukáše oslovili, předem nám říkal, že nebude mít moc času, protože bude dělat na nové premiéře Kytice. My jsme ale nechtěli nikoho, kdo by tu s námi seděl každý den. Potřebovali jsme supervizi. Přesně to Lukáš perfektně splnil. Pracoval s námi i na scénáři, kde výrazně přispěl hlavně posunutím některých popisnějších částí k obrazovosti. V díle je několik jeho neodvratných přínosů – například zavařené vzpomínky v lahvích. A dokonce proměnil i některé prvky režijního charakteru. U pohřbu trpaslíka nám třeba říkal, jak vůbec necítí, že kocour umřel. A tak jsme přidali odloupnutí jeho duše od těla.

Jak jste zmínil, je velmi obtížné vybalancovat popisnost příběhu a náznakovost v symbolech…

Přesně tak. U některých scén jsme to hodně řešili. Řekli jsme si, že do zahrady jsme si všichni chodili hlavně hrát. A tak vznikla začáteční hra kluků s imaginárním míčem, která mně osobně například připadá hodně popisná.

Vidíte, a to mně zase nepřipadá vůbec.

No právě. Je to velmi subjektivní. Chtěli jsme se vyvarovat opisování děje. Vše by mělo vyjít ze situace.

Jak jste se v inscenaci snažili navodit atmosféru zahrady? Myslím teď takové té letní vonící, kterou si všichni pamatujeme…

Nejdřív jsme chtěli na zem položit skutečnou hlínu. Divák vejde, ucítí vůni hlíny a okamžitě je v přírodě. Nádhera. Ale pak jsme zjistili, že hlína práší. Museli bychom ji hodně kropit a udělali bychom z toho bahýnko. Krom toho by musela být ošetřena drahým nástřikem proti červotočům. Hledali jsme jiný materiál, až jsme našli korek, který bohužel skřípe. Hlína by tak příjemně ševelila. Dráždí nás to, ale zatím nevíme, co s tím. Jinak ve scénografii používáme přírodní materiály. Veškerá hrabla jsou ze dřeva; boky, šikmy i propadlo mají žebroví z černých klacků. To byl pokus scénografů ukázat žebra velryby, ale mohou to být i zkameněliny nebo větve.

Zahrada (foto Serghei Gherciu)

Vašim cílem bylo, aby Zahrada divákovi otevírala jeho vzpomínky na dětství? Jaké vzpomínky se při tvorbě vynořovaly vám?

Jeden hrozně starý pán novinář řekl po představení: „Teda kolik věcí já v dětství zažil a teď se mi to připomnělo.“ To jsme přesně chtěli. Úplně ze začátku zkoušení jsme si všichni tanečníci a tvůrci sedli na sále a říkali si, co si pamatujeme z dětství, konkrétně ze zahrady. Objevily se tam plechová vana nebo sud, bunkry, noc, baterky, dobrodružství, ovocný strom, vosí hnízdo, mravenci, jak je sledujeme a klademe jim větvičky před cestičku. Lukáš Trpišovský si třeba pamatuje, jak měl děda sádrového trpaslíka, babička ho nesnášela, a nakonec ho někde na zahradě zakopala. Proto je v Zahradě pohřeb trpaslíka. Další věcí, která patří k dětství, je strach. Dětství je dobrodružství a někdy je sakra zábavná věc, když se intenzivně bojíte.

Bavili jste se při tvorbě hodně také o Trnkově knize?

Říkali jsme si, jakou s ní máme zkušenost. Většina z nás si pamatovala filmy Břetislava Pojara. Pořád slyším pana Filipovského, který namluvil kocoura, jak nadává. Tenhle charakter jsme se u kocoura snažili zachovat, aby byl zkrátka protivný

Zahrada je pro celou rodinu. Jaké jsou reakce dětí?

Děti zůstávají pozorné až do konce. Vždycky říkám, že nejsložitější divák je dětský divák. A myslím, že jsou děti na představení zaujaté, ale je to samozřejmě individuální. Některé děti jsou techničtější, jiné citlivější. Řešili jsme, jestli nechat mezi dvěma částmi pauzu. A nakonec jsme ji dali, protože jsme ji jako děti v divadle také milovali. To je ten čas, kdy loudíte džusík a chlebíček. Chtěli jsme to dětem dopřát. Je to rituál.

David Stránský, Zuzana Herenyiová, Alex Sadirov, Viktor Svidro, Ondřej Martiš v inscenaci Zahrada (foto Serghei Gherciu)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na