Design a zvuk: Koncertní budova Dánského rozhlasu

Jean Nouvel vstoupil do světa architektury sloužící umění svou budovou nové Opéra Nouvel, kterou postavil v roce 1993 bez jakýchkoliv výztužných zdí nad starou budovu Lyonské opery. A pokračoval kulturním centrem KKL v Lucernu v roce 2000, stavbou The Guthrie Theater v Minneapolis o šest let později a v roce 2009 navrhl také Kodaňskou koncertní síň, o které bude dnes řeč. Přestože Jean Nouvel navrhl a realizoval více divadelních budov, než kterýkoliv jiný současný architekt, asi největší věhlas z nich mu přinesla budova Kodaňské opery (psali jsme o ni zde). Právě proto se vedení města a státu rozhodlo zadat mu další zakázku – koncertní síň, která je součástí komplexu budov dánského veřejnoprávního rozhlasu.

Francouzský architekt Jean Nouvel (1945) je známý svou extravagancí v návrzích budov a také tím, že ve svých předlohách přináší nejen netradiční vizuální prvky, ale i neobvyklé konstrukční postupy, které zajímavou vizuální složku jím navrhované architektury ještě víc umocní. Sám architekt popsal interiér hlediště koncertní síně Dánského rozhlasu jako „meteorit, který spadl do pouště“. A skutečně tomu tak je: interiér koncertní síně je vyložen dřevem a horizontální plochy jsou odstupňovány tak, že to vypadá, jako když těžký předmět dopadne do písku a vytvoří jakési terasy a vlny.

Celá budova se zvedá velmi blízko starého historického centra Kodaně, i tak je ale na jeho okraji, kde stojí staré, opuštěné a nevzhledné industriální budovy. Architekt se rozhodl ukázat vnitřní prostor i zvenku a propojit tak interiér s exteriérem. Budova koncertní síně je první novostavbou, která v tomto městském prostoru vznikla, po rozhodnutí o jeho asanaci, která by měla skončit do roku 2030, nejpozději 2040. Zrod tohoto objektu byl zároveň velkou výzvou, protože chyběl jakýkoli již existující architektonický kontext, do kterého by se budova koncertní síně dala zařadit. Zatím tu stojí jen pár menšíchkancelářských budov, postavených soukromým developerem. Modrým opaxitovým sklem pokrytá fasáda nechává přes den nahlédnout do interiéru, v noci pak evokuje do tmy zářící televizní obrazovku, za tmy navíc fasádu oživují abstraktní hudbou inspirované projekce, realizované obřími projektory.

Stejně tak je sklem pokrytý i foyer zevnitř, podobně se i na jeho skleněné stěny v interiéru promítají abstraktní projekce. Tím dochází k propojení dojmu z vnějšího provedení budovy, z jejího exteriéru a interiéru. Foyer je otevřený čtyřiadvacet hodin denně a nabízí lidem nejenom možnost posedět uvnitř za špatného počasí, zakoupit si lístek na koncert, ale také navštívit restauraci nebo bar.Je to architektura plná překvapení: Projekce vně i uvnitř budovy, sklo je v kontrastu s neopracovaným hrubým betonem schodišť a některých zdí foyeru. Visuté eskalátory v šesti podlažích, podlahy z galvanizované oceli, v pastelových barvách vyvedené části podhledů stropů a stěn a červené interiéry provozní části – i to je velmi neobvyklé.

Samotný koncertní sál nabízí 1 809 míst. Uspořádání je velmi podobné, jako třeba v berlínské Filharmonii. Čtrnáct balkonů natočených pod různým úhlem a tvořících mnohoúhelníky různých velikostí, k tomu hlavní část hlediště, která je menší a více asymetrická než v berlínské Filharmonii. Balkóny jsou uspořádány nepravidelně a všechny pohledy po liniích interiéru vás dovedou na místo, kde je balkon vyhrazený dánské královně a její rodině; ostatně ve všech dánských divadlech – ať již novodobých nebo historických – je pamatováno na vyhrazené místo pro Její Veličenstvo s rodinou, divadla v Kodani velmi často navštěvující. Celkový dojem umocňuje dřevěné obložení stěn a podlaha ve světlých pískových barvách.Technické vybavení je samozřejmě skvělé a umožňuje přestavbu pro účely interpretace různých hudebních žánrů. Přesto například Daniel Barenboim vystupuje v hlavním sále nerad, protože tvrdí, že ač je akustika směrem k divákům skvělá, orchestr neslyší zvuk sama sebe a je proto obtížné jej dirigovat.

Kromě hlavního sálu budova skrývá ještě tři menší hudební prostory: takzvané Studio 2 s 540 místy, Studio 3 pro 170 lidí, dekorované černo-krémovým lakováním s vysokým leskem, a konečně Studio 4 pro 180 lidí, opatřené červeným hliníkem a pohyblivými panely, používané pro nahrávání hudby a veřejné zkoušky.

Koncertní budova Dánského rozhlasu je od podobných budov odlišná tím, že zatímco ostatní stavby po setmění o sobě dávají vědět světlem uvnitř, tahle budova je „udržována při životě“ zvnějšku, pomocí zmíněných videoprojekcí. Protože kouzelník Jean Nouvel vždycky vychází z charakteru prostředí, atmosféry a dalších specifik místa té které budovy a rozhodně neakceptuje klišé nebo zavedené normy, vždy v jeho rukách vznikají jedinečné objekty, které se od sebe pokaždé odlišují – a to je také tajemství jeho úspěchu při navrhování divadelních a koncertních prostorů a budov. Budova koncertní síně Dánského rozhlasu byla dostavěna v roce 2009, náklady na její výstavbu činily zhruba 325 milionů amerických dolarů.