Věk dětských posluchačů PKF se pohybuje mezi čtyřmi až osmi lety. Orchestr proto chce, aby se s robotem děti především spřátelily. „Zpočátku je bude vítat, povídat si s nimi a bude jim rovněž vydávat soutěžní lístky. Naše ambice jdou ale ještě dále, kdy bychom ho chtěli postupně v dalších dílech dostat i na pódium. V jaké roli, to si necháme jako překvapení,“ uvedla Iva Nevoralová z PKF.
Orchestr nyní hledá pro robota jméno. Ten měří 140 centimetrů, hýbe oběma rukama a otáčí hlavou. Umí ale i sklápět obočí a blikat očima. „V tuto chvíli robot umí jezdit dopředu dozadu, otáčet se. Má plně funkční ruce s tím, že studenti vymysleli, že se mohou střídat podle toho, co by měl dělat,“ popsal Hlinovský.
Autoři robota do budoucna zvažují, že by rozpoznával řeč a dokázal odpovídat na jednoduché otázky. Zda bude i hrát s hudebníky na koncertech, se ale teprve ukáže. Podle pedagoga Hlinovského má zatím pomalejší pohyby.
Na sestavení robota pracovali intenzivně tři měsíce dva studenti Martin Šrámek a Matěj Štětka v rámci své bakalářské práce. Kromě lego kostiček použili pro výrobu také třicet motorů a senzorů, které ovládají pomocí počítačového programu.
Podle Matěje Štětky šlo o složitý projekt, který si vyžadoval několik týdnů přípravy. Se zadavatelem PKF se kvůli němu scházejí už od začátku roku. „Naše první setkání bylo velmi zábavné, když jsme jako hudebníci přednesli řadu nápadů, naprosto netknuti problémy jejich technické realizace,“ vzpomíná Nevoralová.
Štětka považuje za klíčové propojit samotnou stavbu robota s technikou a naprogramovat ho. „Občas se něco postaví a vlastně nevíme, jestli to bude v praxi fungovat, jak si myslíme. Ve finále je nejdůležitější celého robota naprogramovat,“ doplnil.
Studenti se podle pedagoga Hlinovského v rámci motivačního předmětu „roboti“ na katedře věnují sestavování jejich jednoduchých konstrukcí, čímž se připravují na své budoucí uplatnění v průmyslové výrobě. „Zkoušejí, jak fungují senzory a akční členy, protože i průmysloví roboti toto vše mají,“ poznamenal k využití v praxi.
