Nejdůležitější janáčkovská monografie pro nás i generace budoucí

  1. 1
  2. 2
Anglický muzikolog John Tyrrell (1942–2018) patří díky svému celoživotnímu zasvěcení dílu Leoše Janáčka neodmyslitelně do naší kultury a o úctě k jeho práci značí i čestné doktoráty: doctor honoris causa Masarykovy univerzity 2002 a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně 2011; za propagaci české hudby ve světě obdržel titul Ambassador of Czech Music, tedy cenu Classic Prague Award 2017.
J. Tyrrell: Janáček / I – Osiřelý kos 1854–1914, Host 2018

Recenze na prvý díl monografie z pera Johna Tyrrella Janáček – Osiřelý kos 1854–1914 nemůže začít jinak než nadšením a díkem nakladatelství Host, že se nám tato obsáhlá janáčkovská studie dostala do rukou. Kniha vznikala dlouhá desetiletí od prvých Tyrrellových návštěv Brna v půli šedesátých let minulého století, od prvých studií, kdy jako oxfordský doktorand a stipendista British Council sedával dlouhé hodiny v badatelně Janáčkova muzea, jak se tomuto hudebnímu oddělení Moravského zemského muzea familiárně říká. Tyrrellův studijní záběr byl vždy enormně široký, pídil se i po nejrůznějších detailech všelijakých realit, které nám domorodcům mohly připadat až zbytečné, potřeboval všemu porozumět. Správně, vždyť Janáčka zpřístupňuje světu a naše entity, které máme třeba i za důvěrně známé, potřeboval světu přiblížit a vysvětlit.

První svazek dvoudílné monografie, Osiřelý kos 1854–1914, má 983 stran. Je to poutavě vyprávěná janáčkovská encyklopedie, vše o Janáčkovi, rok po roce a takřka den po dni. Nezačíná kolébkou v rodné světnici na Hukvaldech, začíná atraktivně, nadmíru lidsky, přibližuje nám, jakého pana Janáčka bychom potkali – Janáček v obrazech představuje člověka, postavu, tvář i vzrůst, způsob oblékání, mluvní dikci i gesta, využívá všechny dostupné fotografie i vzpomínky manželky Zdenky Janáčkové, cituje Janáčkovy současníky, nejenom Maxe Broda, Rudolfa Těsnohlídka či Viktora Dyka, jak jej vnímali, jak na ně působil.

Tyrrell je precizní systematik, člení knihu do čtyř základních dílů: Pozdní start (1854–1880), Mladý profesionální hudebník (1880–1888), Černá stuha (1888–1903), V mlhách (1903–1914). Těmito bloky prochází celkem 68 kapitol, rozšafně stylizovaných chronologicky, faktograficky, tematicky. Navíc jsou v knize obsažné poznatky sociologické i geografické. Přehledné tabulky jsou synchronní a účinnou součástí textu, dávají dokonalou detailnost, těch tabulek je čtyřicet, počínaje výčtem Leových sourozenců – Děti Jiřího Janáčka a Amálie Janáčkové (narodilo se jich čtrnáct). Pro životopis tak zajímavý a poučný jsou důležité souhrnné údaje, kterých se nám dostává – Obyvatelstvo města Brna v letech 1869–1910, výčet Významné brněnské stavby let 1860–1914, Brněnské českojazyčné spolky a společnosti v letech 1860–1914, taktéž Brněnské hudební spolky a sdružení, do tabulek jsou seřazeny jak Janáčkovy koncerty s Řemeslnickou besedou Svatopluk, tak i Koncerty s Besedou brněnskou, faktografie Janáčkových lipských studií má tabulku Janáčkova rozpočtu, Janáčkův rozvrh hodin, Janáčkovy skladby 1879–1880, analogicky je zpracován i jeho studijní pobyt vídeňský, pozoruhodná a pro Janáčkovu profilaci je poučná tabulka Janáčkova setkání s Dvořákem (uskutečněná i plánovaná), skvělý přehled Janáčkovy kulturní aktivity dává tabulka Janáčkovy články v Hudebních listech, taktéž tamní Články ostatních autorů, k formaci Janáčkovy osobnosti hodně napoví Seznam oper, které Janáček zhlédl, studoval nebo se k nim jakkoli vyjádřil do roku 1888, obdobně pak Seznam oper, které navštívil v letech 1890–1914. Velká pozornost je věnována lidovým písním, a to v tabulkách Využití lidových tanců v Janáčkových skladbách, Zveřejněné texty zabývající se lidovými písněmi, Janáčkovy nejdůležitější úpravy moravských lidových písní atd.

Vektory ekonomické zahrnují příjmy jednotlivých profesí v daném čase, příklady cen zboží, též Janáčkovy příjmy v letech 1876–1914, Janáčkovy choroby a samozřejmě dokumentace kompozic, Po zarostlém chodníčku – data složení jednotlivých skladeb a vývoj jejich názvů a neméně důležitý sumář: Stránky v partituře Osudu přepsané jednotlivými kopisty. Už tento výběr faktografické preciznosti napovídá, že John Tyrrell pracuje detailně a naprosto systematicky, v širokém sociologickém záběru, a tudíž jeho badatelská a názorová konstatování mají plnou a neoddiskutovatelnou valenci. Veškerá Tyrrellova autorská osobitost je plně ve službě formulace: chce co nejzřetelněji a pregnantně popsat zákonitosti hudebního růstu a skladatelské originality svérázného Moravana. Prameny, ze kterých vychází k životopisnému náčrtku a závěrům, jsou bohaté, autentické Janáčkovy, bohatá korespondence, bohatá literární činnost, kompozice a samozřejmě též biografie psané autory, kteří Janáčka zažili, nejenom Maxem Brodem a Vladimírem Helfertem, také Jaroslavem Vogelem. Dnes je i mohutný fond velkého počtu janáčkovských studií nejrozmanitějšího zaměření a Tyrrell z nich těží. Zasazuje Janáčkovy kompozice do širšího kontextu jeho rozsáhlých aktivit, a to nejenom literárních.

Roky života, jak se jmenuje celá biografie, skutečně sledují a popisují Janáčkův život rok po roce. Kniha je velmi účinně rozvržená, kapitoly životní chronologie doplňují kapitoly tematicky souvztažné, například Národy a jazyky, tj. bližší určení Moravanů, rozlišení Slovácka, Valašska či Lašska, užívání němčiny od času Habsburků, dokonce tři kapitoly jsou věnované Panslavismu – objasňují ideu panslavismu, realitu Janáčkova vztahu k Rusku a také inspirace ruskou literaturou pro díla zamýšlená i zkomponovaná. Janáčkova personální charakteristika vykresluje jeho mladistvý vývoj i ve vztahu k proměně jména: Leo, Lev, Leoš, má specifiku profesních rozlišení a upřesnění – Janáček učitel, Janáček hudební teoretik, Janáček hudební etnograf, Nápěvky mluvy; má také zacílená specifika inspiračních zdrojů – Janáčkovy znalosti opery I: Před vznikem Šárky, Janáčkovy znalosti opery II (1890–1914). Obě tyto kapitoly jsou v plné souvztažnosti k tvorbě a plně vycizelované k porovnání s konkrétními díly – Čemu se Janáček přiučil z Pikové dámy a Louise a „skrytá inspirace“ (rozuměj Charpentierova opera Louise). Svůj portrét má Pavel Křížkovský, též Osobní nepřáteléKarel Kovařovic, stejně jako Zdeněk Nejedlý.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na