Deutsches Symphonie-Orchester Berlin se na Pražské jaro vrátí s Brucknerovou „nejtroufalejší“ symfonií

V neděli 31. května 2026 ve 20:00 hodin se na Pražské jaro po téměř pětatřiceti letech vrátí Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, který pod taktovkou Tomáše Hanuse nabídne večer dvou výrazných symfonických světů. Úvod patří Šostakovičovu Prvnímu violoncellovému koncertu, v němž se představí vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro Yuya Mizuno. V druhé polovině programu si pak orchestr troufne na Brucknerovu „nejtroufalejší“ Symfonii č. 6 A dur.

redakce
5 minut čtení
Tomáš Hanus (zdroj Pražské jaro)

Koncert 31. května 2026 bude večerem velkých návratů i nových setkání. Po téměř pětatřiceti letech se na Pražské jaro vrací jedno z nejvýznamnějších německých symfonických těles Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, soubor, který si vysloužil přezdívku „orchestrální think-tank“ a jehož nahrávky byly oceněny i Grammy. Po Lorinu Maazelovi a Vladimiru Ashkenazym jej tentokrát povede český dirigent Tomáš Hanus, jehož provedení Mé vlasti s orchestrem Velšské národní opery v roce 2023 patřilo k nezapomenutelným momentům festivalu. Vedle něj se představí také mladý japonský violoncellista Yuya Mizuno, vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2025, který se ujme jednoho z nejikoničtějších koncertů violoncellového repertoáru.

Když Dmitrij Šostakovič v létě roku 1959 dokončil svůj První violoncellový koncert, svěřil jej svému blízkému příteli Mstislavu Rostropovičovi. Ten se po několika dnech vrátil a skladateli jej zahrál zpaměti – příběh se pak stal součástí této hudební legendy. Dalším z pozoruhodných faktů o této výrazné kompozici je skutečnost, že je vystavěná motivu D–ES–C–H, skladatelově osobním hudebním podpisu. Koncert patří k nejintenzivnějším dílům 20. století: od nervního úvodního tahu se přes hluboce soustředěné střední části překlene až do finále, v němž se vážnost mění v ironický škleb.

Není náhodou, že právě toto dílo představuje na Pražském jaru zvláštní symboliku – Rostropovič totiž v roce 1950 zvítězil v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro a k Praze si vytvořil celoživotní vztah. „Uvedení právě tohoto koncertu na festivalu Pražské jaro má pro mě mimořádný význam,“ říká Yuya Mizuno. „Vznikl pro Mstislava Rostropoviče, který vyhrál v roce 1950 Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro a měl k Praze hluboký vztah. Je mi velkou ctí, že mohu toto dílo provést na stejném místě a jít tak v jeho stopách.“

Mladý japonský violoncellista si získal pozornost mezinárodní poroty i publika právě na Pražském jaru, kde ve finále soutěže 2025 zvítězil díky mimořádné technické jistotě i výrazové hloubce. Absolvent salcburského Mozartea, kde studoval u Clemense Hagena, má za sebou vystoupení na Mozartwoche, Budapešťském jarním festivalu či tokijských CHANEL Pygmalion Days a jako sólista spolupracoval s předními japonskými orchestry. Na festival se vrací jako laureát, tentokrát v díle, které je pro každého violoncellistu mimořádnou výzvou.

Druhou polovinu večera vyplní Symfonie č. 6 A dur Antona Brucknera, dílo, které skladatel sám označil za své „die keckste“ – tedy nejtroufalejší, nejsmělejší. Vznikala v letech 1879 až 1881 a mezi Brucknerovými symfoniemi zaujímá zvláštní místo: je sevřenější než jeho pozdní monumentální partitury, zároveň však oplývá typickou zvukovou majestátností, nečekanými harmonickými zvraty i hlubokou lyrikou. Právě její druhá a třetí věta patří k nejpůsobivějším stránkám celé Brucknerovy tvorby, zatímco celek působí jako symfonie plná napětí, melancholie i vnitřního neklidu.

Historie uvádění Brucknerovy Šesté na Pražském jaru je mimořádně bohatá – zazněla zde v podání lipského Gewandhausorchester, City of Birmingham Symphony Orchestra, Vídeňských filharmoniků, Mnichovských filharmoniků či Orchestre de Paris pod taktovkami dirigentů jako Karl Böhm, Kurt Masur, sir Simon Rattle, Sergiu Celibidache nebo Daniel Barenboim. Tomáš Hanus se ale stane prvním českým dirigentem, který se tohoto díla na festivalu ujme. Současný hudební ředitel Velšské národní opery a od letošní sezony také hlavní hostující dirigent Islandského symfonického orchestru patří k nejrespektovanějším českým dirigentům své generace a pravidelně hostuje na předních evropských operních i koncertních scénách.

Za tímto návratem stojí orchestr, který si v evropském hudebním světě vydobyl zcela výjimečné postavení. Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, založený v roce 1946, formovali dirigenti jako Ferenc Fricsay, Lorin Maazel, Riccardo Chailly, Vladimir Ashkenazy, Kent Nagano či Robin Ticciati. Berlínský soubor je ceněn nejen pro technickou brilanci a stylovou šíři, ale také pro dramaturgickou odvahu a projekty, které překračují běžný koncertní rámec. Právě spojení špičkového orchestru, výrazného českého dirigenta a mimořádně talentovaného laureáta Pražského jara slibuje večer, v němž se setkají tradice, energie i velký symfonický oblouk.

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře