Co Vám dalo studium na Pražské konzervatoři a jak na ně vzpomínáte?
Pražská konzervatoř mi dala hlavně přátelství na celý život a jasnou vizi, že bych se chtěla zpěvem živit, protože jsem při ní ještě studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a pochopila jsem, že akademický svět nebude mou cestou, ačkoliv to byla skvělá zkušenost…
Velice rozumně jste odešla do Německa. Nemýlím-li se, studovala jste ve Frankfurtu nad Mohanem a ve Výmaru. Je rozdíl mezi studiem u nás a v Německu?
Velmi záhy jsem si uvědomila, že prostředí v Čechách na škole je dost toxické a absolutně mi nevyhovuje a chtěla jsem s tím něco dělat. Vždycky jsem měla ráda němčinu a německý přístup mi odjakživa imponoval, od přírody jsem docela rebel, tak jsem to prostě zkusila a šla ven… Nejvíc se mi ve Frankfurtu líbilo to, že tam je kladen důraz na studenta a jeho rozvoj. Student stojí v centru dění, rozhoduje sám o sobě a sám si svobodně a s respektem k okolí určuje, jak by chtěl studovat a s kým… V Čechách mi chybělo, že vzdělání je tu pro studenta. Profesor si u nás plnil nějaké ambice nebo měl úvazek jako vedlejšák ke své umělecké činnosti… Ten zápřah je v Německu ovšem enormní a samozřejmě strašně záleží na štěstí. Mně se povedlo již během studia zpívat ve Frankfurtské opeře, v divadle v Darmstadtu a záhy jsem se dostala do Výmarského operního studia. Byla to obrovská škola, kterou bych doporučila všem mladým lidem.
Jste patrně posedlá tím, abyste byla dokonalá. Zúčastnila jste se také celé řady pěveckých kurzů. Které byly pro Vás nejpřínosnější?
Nevím, jestli je to posedlost být dokonalá, spíš vnitřní potřeba být co nejsvobodnější v pěveckém projevu a přenést náladu a emoce na lidi v té nejvíc možné čisté formě… A také mě strašně baví zabývat se pěveckou technikou a neustále objevovat nové možnosti těla. Teď třeba cvičím skvělý program na pánevní dno a je to opravdu neskutečné pocítit, kolik zbytečného napětí v sobě nosím(e). Na škole jsem začala s jógou, ale také Alexander Technik nebo Feldenkreisova metoda jsou skvělá cvičení. Těch možností je tolik a tolik zajímavých! Nakonec je ale nejdůležitější, jaký team lidí si kolem sebe postavíte, protože operní kariéra je běh na dlouhou trať a také je důležité, jak se člověk postaví k výzvám, které toto povolání přináší.
Pěvecké masterclassy jsou super, pokud právě máte pevný základ. V této době je ale bohužel spousta lidí, kteří se umí výborně prodat, ale chybí jim právě umění učit… Na mě asi nejvíce zapůsobila Brigitte Fassbender a Helmuth Deutsch.
Také jste se zúčastnila pěveckých soutěží. Která byla pro Vás tou nejvýznamnější?
Nejvýznamnější pro mě asi byla účast na soutěži Evy Marton v Budapešti, protože jsem tam vyhrála tři ceny a mohla si tak zazpívat písňový recitál na Lisztově akademii. V Maďarské národní opeře jsem debutovala jako Carmen a měla jsem štěstí, že si mě všimla Eva Marton, která se za mě postavila a dala mi cenu za nejlepší interpretaci Lisztovy písně. Bez takového štěstí a obrovské přípravy s mou hlasovou pedagožkou by k tomu jistě nedošlo.
V čem vidíte přínos účasti na pěvecké soutěži pro mladého pěvce?
Viditelnost! A také ta příprava na soutěže je dost intenzivní a určitě každého posune dál, i když třeba zrovna nevyhraje nějakou cenu. V Nizozemském Hertogensbosch jsem se dostala do finále, žádnou cenu jsem nevyhrála, ale pozvali mě díky tomu na krásné koncerty Bachových Matoušových pašijí v Nizozemsku a v Německu. Ale také bych tu chtěla říct, že soutěže nejsou jediná možnost, jak začít zpívat profesionálně a co si budeme povídat, v této době jich je opravdu spousta, z nichž mnohé jen vysávají peníze z účastníků, ale reálně jim nedají vůbec nic.
Byla jste v angažmá ve Státní operetě v Drážďanech. Jaký máte vztah k operetě? Je to již mrtvý žánr?
Není to mrtvý žánr, pokud se dělá dobře. To samé platí ale i o opeře…
Kde všude jste ještě v zahraničí zpívala?
Nejvíce asi v Německu, pak v Polsku, Francii, Maďarsku a Litvě. Minulou sezonu jsem mohla zpívat v Českém centru v USA. To bylo krásné.
U nás nejčastěji zpíváte v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Jaké příležitosti jste tam dosud dostala a jak se Vám tam pracuje?
V posledních letech jsem tam zpívala např. Evu ve scénickém provedení oratoria Josefa Myslivečka Adam a Eva a Olgu v Čajkovského Evženu Oněginovi. Pracuje se mi tam krásně, protože liberecké divadlo beru jako svou domovskou scénu. Nesmírně si vážím důvěry vedení Divadla F. X. Šaldy, že mi svěřují takové krásné role. Navíc s rodinou bydlíme právě kousek od Liberce, a to je pro mne po všem tom zahraničním cestování velká úleva.
Jaká je pro Vás role Cherubína? Jaká je koncepce Kateřiny Duškové?
Cherubín je absolutní miláček! Asi zatím můj nejoblíbenější charakter právě v tom, jak bezelstně dává lásku. Jak je hravý a čistý. A navíc hrát puberťáka je obrovská zábava. Kateřina ho právě takto pojala a ještě tam navíc dala jednu další rovinu – a sice tu božskou… Můžete čekat interpretaci, která je vtipná, chytrá, ctí dílo a vychází z hudby. Pro mě to bylo jedno z nejkrásnějších zkoušení a opravdu mě mrzí, že už finišujeme. Sešli se totiž fantastičtí kolegové a skvělý inscenační tým… Velmi doufám, že se liberecká Figarova svatba bude divákům líbit.
Hodně zpíváte v Polsku. V kterém divadle a jaké role jste tam zpívala?
Pro mě je jednodušší dostat práci v Polsku než v Čechách. Divadla tam totiž pravidelně pořádají otevřená předzpívání a díky takovým jsem tam vlastně dostala většinu práce. Začala jsem ve Wroclavské opeře, kde jsem měla možnost zazpívat si Isabellu v Italce v Alžíru a Carmen. Díky panu Zbyňku Müllerovi jsem mohla zpívat tento rok ve filharmonii v Bydgoszczi. Dále spolupracuji s Operou na Zámku ve Štětíně, a také to vypadá, že navážu spolupráci se Slezskou operou v Bytomi.
Toužíte po stálém angažmá nebo Vám vyhovuje tzv. „volná noha?
Obojí má svá pro i proti. Nelituji ale, že jsem odešla ze stálého angažmá, v mé životní situaci jsem prostě chtěla být víc s rodinou a cestovat i s nimi. Zatím jsem vlastně moc spokojená a co přinese čas, to se uvidí…
Co Vás čeká po liberecké Figarově svatbě?
Volno, stěhování a užívání si léta … Potom intenzivní příprava na Carmen v Budapešti, kam se vracím podruhé a strašně se tam těším, a také cítím obrovský závazek.
A úplně na závěr: můžete našim čtenářům prozradit, zda sníte o nějaké operní roli, příp. která to je?
Mou vysněnou rolí je být šťastná a moudrá žena, která si váží požehnání, která se jí dostávají a nenechá se zlákat obalem a povrchností. A operní role? Tak to je jasné – Kostelnička! Ten potenciál herecký a pěvecký téhle role je enormní a já strašně doufám, že budu zrát k tomu, abych dokázala podobné role zpívat a interpretovat.
