Před devadesáti lety, 18. března 1924, se narodil významný hudební publicista a překladatel Lubomír Dorůžka. Pražský rodák býval nazýván gentlemanem jazzového věku a ovlivnil českou hudební publicistiku snad jako nikdo před ním. Od padesátých let minulého století se na jeho díle učily celé generace těch, kdo chtěli psát o populární i klasické hudbě, jazzu a folklóru. Ve svém díle se Dorůžka neomezil jen na hudební žurnalistiku, proslulé jsou jeho překlady angloamerické literatury a napsal také několik ceněných knih. Dorůžka zemřel loni v prosinci.
Dorůžka studoval hudební vědu a estetiku, po roce 1948 přestoupil na obor anglická a americká literatura. V padesátých letech pracoval v sekretariátu Pražského jara, Syndikátu československých spisovatelů a ve Státním hudebním vydavatelství. Překladatelské a publikační dílo Dorůžky je velice obsáhlé. Věnoval se propagaci populární a jazzové hudby a v roce 1964 se stal šéfredaktorem hudebního časopisu Melodie, funkci zastával do roku 1970, kdy odešel na protest proti zrušení přidruženého čtrnáctideníku Aktuality Melodie.
Dorůžka napsal řadu knih, mezi nejvýznamnější patří Od folklóru k Semaforu (1964), Panoráma populární hudby 1918/1978 (1981), Panoráma jazzu (1990), Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989 (2002). Napsal monografie kapelníků Karla Vacka a Karla Vlacha a knihu memoárů Panoráma paměti (1997). Jako překladatel se věnoval především americké literatuře, zejména pak Francisi Scottu Fitzgeraldovi. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo. Celoživotním přítelem mu byl český spisovatel Josef Škvorecký. Dorůžkův syn Petr je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka je známý kytarista.
Foto Karel Šuster
