Devět otázek pro umělecké šéfy tanečních souborů (3): Každý rok v této profesi je vzácný
Marika Mikanová
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Nejtěžší pro nás bylo udržet si pozitivní přístup, neztratit kontakt s diváky a udržet si fyzickou kondici. Zejména jaro bylo náročné. Baletní soubor byl často v karanténě. Když jsme například museli potřetí odvolat natáčení nejnovějšího titulu Sedmero krkavců, bylo to opravdu frustrující. Divadelní provoz, i přesto, že jsme nehráli pro diváky, fungoval dál. Připravovaly se premiéry „do šuplíku“, trénovali jsme, udržovali kondici… ale nebylo to samozřejmě ono. Vždyť co je odměnou tanečníka, který každý den tvrdě dře na baletním sále? Je to především divák a jeho zpětná vazba. Takto dostáváme vydanou energii zpátky. Trápilo mě vidět mladé a talentované tanečníky bez možnosti předvést svůj um na jevišti před „živým“ obecenstvem. Je potřeba si uvědomit, jak krátká je taneční kariéra. Profesionální tanečník si jeviště užije průměrně 15 let. Každý rok v této profesi je vzácný.
Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Snažila jsem se, spolu s baletními mistry, tanečníky neustále motivovat, pracovat s nimi a nepřipouštět si žádnou frustraci. Zvládli jsme nějaká streamovaná představení, a to nás vždy alespoň na chvilku nabilo.
Dohnali jste premiérové manko?
Ano, dá se říci, že víceméně ano. Ale bylo to náročné. To nastřádání práce bylo opravdu veliké. A nešlo jen o baletní soubor samozřejmě. Jsme třísložkové divadlo, takže to manko měla jak činohra, tak opera. Ten skluz byl znatelný na celém provozu divadla. Když jsme se v srpnu vrátili z dovolené, byla to úplná smršť. Zkoušky, oprašovačky, premiéry nově připravované, premiéry vytahované „ze šuplíku“… Provoz na jevišti se v podstatě nezastavil. Bylo to, a stále je, náročné období. Je to tak trochu šok po takové odstávce. Uvedli jsme od září do prosince dvě premiéry baletní (Mauglí a Mašíngun brothers) a dvě premiéry se souborem opery. To opravdu není běžné. Navíc, liberecký balet má pouze patnáct členů, tedy vše bez alternací, všichni v maximálním nasazení.
Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Naštěstí, u nás je návštěvnost stále slušná. Jsem moc ráda, že nás naši diváci neopustili. A troufám si říct, že jsme i řadu nových získali, protože naší první premiérou po otevření divadla bylo rodinné představení Mauglí, které do divadla po dlouhé době přitáhlo mnoho dětských diváků.
Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Zatím v tom standartním normálu stále nejsme. Jak jsem říkala, s otevřením divadla se navalila spousta práce, a tak nyní mají tanečníci opravdu náročné pracovní období. Jsem zvědavá, kdy se to srovná do toho normálu, který známe. J
Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Přála bych si, aby se náš soubor stále více prosazoval. Myslím, že má opravdu velký potenciál a kvalitní tanečníky. Dostali jsme v následujících sezónách zajímavá pozvání a doufám, že jich bude stále více a více.
Pozvěte diváky na rok 2022
V únoru oslavíme balet a tanec v připravovaném Baletním galavečeru, kde mohou diváci očekávat vzácné hosty, originální choreografie i světové choreografy. Jako podzimní premiéru uvedeme komponované představení Šach Mat / Carmen v mé choreografii. V tomto představení, ve spolupráci s libereckým orchestrem, baletní soubor rozehraje šachovou partii na hudbu Simple Symphony od Benjamina Brittena. Druhou část večera ovládne slavná Ščedrinova Carmen v novém pojetí.
Holektiv
„Holčičí“ novocirkusový soubor Holektiv má tři členky, které jsou současně i šéfkami. Ptali jsme se tedy rovnou všech třech dam.
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Andrea Benková: Nejtěžší bylo najít v první covidové vlně klid sám v sobě a s chladnou hlavou hledat řešení, jak můžeme zůstat s diváky v kontaktu, protože jsme všechny cítily, že to potřebujeme. Další zkouškou bylo určitě naplánovat a rychle a obratně reagovat na všechny změny v termínech představení. A k tomu nepropadat závratné euforii z toho, že „můžeme konečně hrát“, ale opět se reálnýma očima podívat do najednou extrémně zaplněných diářů a říct si, co ještě můžeme zvládnout a co je už nutné odmítnout. Pro mě osobně bylo i těžké se po tom velkém zklidnění (musím přiznat, že mi přišla covidová uzávěra vhod a využila jsem tuto dobu hodně pro svůj seberozvoj) znovu nastartovat, naladit na diváky a na bytí na jevišti.
Karolína Křížková: Za jednu z nejtěžších věcí bych pokládala onu samotnou náhlou (pandemickou) změnu všeho ze dne na den – zavření divadel, náhlá nejistota, okamžitá adaptace na aktuální situaci. Zpočátku nikdo nevěděl, jak tato změna bude dlouho trvat, a tak vznikaly různé jednorázové akce lidem pod okny, v nemocnicích atp., kterých jsme i my byly součástí. Po nějakém čase nám ale došlo, že se nejedná jen o dočasný, krátký stav, ale o dlouhodobou změnu, ne-li celkový společenský „převrat“, na nějž se jako živí umělci musíme adaptovat. Proto jsme se rozhodly pokračovat ve svých předpandemických plánech, samozřejmě s respektem k aktuálním opatřením a s nejistou vidinou živých uvedení. Stejně jako asi pro naše politiky bylo a je těžké v téhle situaci plánovat scénáře s dostatečným časovým předstihem, tak i pro nás byla a je jedna z nejtěžších věcí udělat plán s jasnými daty premiér a repríz. Proto jsme do poslední chvíle nevěděly, kdy naše nové projekty budeme moci uvést a v jaké podobě. To zpětně vidím jako věc velmi nepříjemnou a neustálé posuny a oddalování termínů premiéry jako velkou tvůrčí brzdu a demotivaci k dokončení výsledku.
Eva Stará: Nejtěžší pro mě bylo mentálně vyvážit výkyvy v období, kdy se představení ruší a kontakt s divákem i se světem mizí v nejistotě a následně pak situaci, kdy se kulturní deficit dohání a hraje se každý den i více projektů naráz. Chvíle, kdy se najednou dá zkoušet plánované nové skupinové projekty, snaha vše časově zvládnout a neblokovat jeden projekt kvůli tvorbě jiného. Zároveň pak s nástupem pracovního vytížení i respektovat své fyzické možnosti v prvních měsících těhotenství.
A co byla největší výzva?
Eva Stará: Fyzická výzva, ale zároveň největší radost bylo splnit všechny naplánované prázdninové závazky s představením Letkyně. Když jsme konečně mohly začít hrát a mohly být fyzicky v kontaktu s našimi diváky, zjistily jsme, že nás čeká v životě nová krásná role – mateřství. S tím se ale pojila výzva udržet si kondici a skloubit nároky představení s fyzickými možnostmi zdravého těhotenství.
Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Karolína Křížková: Jelikož jsme si, asi jako většina, uvědomily, že se nejedná jen o krátký čas, uměleckou pauzu, ale o čas s nedozírným koncem, přemýšlely jsme, jak ono kreativní prázdno vyplnit. Zpočátku jsme se několikrát zapojily do projektu #kulturunezastavíš a byly součástí různých online akcí, vždy ale pod jinou uměleckou záštitou. Přemýšlely jsme, co my jako Holektiv můžeme a chceme lidem nabídnout právě v době, kdy se s nimi nemůžeme osobně setkat v divadle nebo jinde. Vytvořily jsme proto unikátní online verzi představení Kaffeeklatsch, natočeného z prostoru prázdné kavárny. Kromě toho jsme ale chtěly lidi i aktivněji zabavit a podpořit je, proto jsme každý týden pořádaly online lekce ranních rozcviček a podvečerní taneční hodiny. Na jaře jsme se rozhodly dostat lidi ven na čerstvý vzduch. Rozhodly jsme se pro ně z obyčejné procházky vytvořit zábavnou edukativní hru. Inspirací se nám stalo naše další představení Božena a zejména samotná osobnost Boženy Laglerové. Vznikla tak speciální bojovka Vyleť ven, při které se její hráči seznámili s osobností naší první letkyně, vyrobili si vlastní letadlo, splnili několik úkolů a na konci byli řádně odměněni. Při veškerých výše zmíněných iniciativách/akcích jsme tak soubor udržovaly v kreativním chodu a zaplňovaly tak prázdnotu společného setkávání a zkoušení.
Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Eva Stará: Myslím, že tento rok celkově přinesl zajímavé projekty, které se sice začaly připravovat ještě před pandemií, ale díky vzniklé situaci vykrystalizovala jejich aktuálnost a naléhavost. Sama u sebe to vnímám i při práci na projektu MASS a Vraky snů. V projektu MASS jsem se zabývala tématy fungování člověka ve virtuálním světě, ohledávání motivací pro sebeprezentaci a seberealizaci skrze něj, touhou po uznání a přijetí okolí i touhou po originalitě a dokazování si vlastní jedinečnosti. Zásadní posun v tvorbě nastal také až tento rok i díky navázání spolupráce se skvělou Jindřiškou Křivánkovou, která se ujala režie a dramaturgie tohoto projektu.
Karolína Křížková: Poslední rok jsme já a Andrea pracovaly na projektu Vrány ve spolupráci s Terezií Kovalovou a dalšími. V tomto případě pandemický rok dramaturgický obsah představení nijak neovlivnil. Pokud bychom se ale bavili o samotném uvedení, tady byl vliv aktuálních protipandemických opatření na průběh a podobu představení markantní. Do poslední chvíle jsme neznaly datum premiéry, které jsme neustále posouvaly, měnily, a nakonec o několik měsíců zcela odložily. Na základě opatření jsme se rozhodly před samotné živé první uvedení předsadit verzi filmovou. Celé představení jsme částečně ve velkém časovém presu upravily pro kameru a tuto verzi jsme pak uvedly jako online premiéru. Ačkoliv tedy pandemický rok neovlivnil obsah naší tvorby, rozhodně ale ovlivnil její formu. Aktivity, které jsme vymýšlely, nám otevřely nové příležitosti, jak přenést kulturu k lidem.
Dohnali jste premiérové manko?
Andrea Benková: Vlastně jsme jej dohánět nemusely. V uplynulém roce jsme uvedly dva premiérové projekty přesně tak, jak jsme je naplánovaly už v předchozích letech – jeden byl samozřejmě i z důvodu měnících se opatření a podmínek posunutý z jara na podzim 2021, ale na to jsme už byly připraveny a počítaly s touto variantou dostatečně dlouho dopředu. Nepropadaly jsme panice, věděly jsme, že za nás prostě najdeme řešení, jak premiéru uvést. Druhá plánovaná premiéra, projekt Vraky snů, byla naplánovaná na začátek července, kdy se zrovna většina opatření rozvolňovala a my měly narušený jen zkoušecí proces, nikoliv ale samotnou premiéru a reprízy.
Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Andrea Benková: Z našeho pohledu ano. Zejména ale u vnitřních akcí, kterých se protipandemická opatření týkala dlouhou dobu a po určitém uvolnění přišla další vlna. Reakcí různých festivalů a programů divadel na pandemii bylo ale uvádění venkovních aktivit, kde i přes nutnost dodržovat určitá opatření byla návštěvnost vysoká, a protože bylo mnoho takových představení pro diváky zadarmo, věřím, že i třeba díky tomu našlo divadlo nové diváky. Venkovní verze byly samozřejmě skvělou příležitostí i pro nás, abychom mohli hrát a zároveň si vyzkoušet přenést některé projekty do jiných prostor.
Eva Stará: Vzhledem k tomu, že jsme měly premiéru MASS v polovině října, kdy se opět začala zhoršovat pandemická situace a zároveň vrcholila „sezóna“ odložených či regulérních podzimních premiér, úbytek diváku jsme celkem znatelně pocítily. Zároveň ale odezva lidí, kteří dorazili, byla natolik vřelá a příjemná, že počtu diváků atmosféra v sále nepodlehla.
Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Karolína Křížková: Náš soubor neovlivnila zdaleka tolik pandemie, jako trojčetné těhotenství v něm. Po poměrně nabité letní sezóně si tak všechny dáváme pracovní pauzu a připravujeme se na pro nás zcela novou roli. Samozřejmě ale aktivně plánujeme návrat na divadelní scénu, chystáme novou premiéru, plánujeme reprízování našich dosavadních představení v letní sezoně a další. Jaký však bude pro náš soubor „nový normál“ je zatím otázkou…
Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Andrea Benková: Sama si novoroční předsevzetí nedávám a nedáváme si je ani za Holektiv, ale pokud by tomu tak bylo, tak bychom se určitě shodly na následujícím: Přály bychom si nalézt recept na to, jak skloubit naši uměleckou a tvůrčí práci s rodinným životem tak, aby ani jedno nezůstalo ochuzené a navzájem se tyto dvě vrstvy obohacovaly – to je ale spíše přání než předsevzetí.
Karolína Křížková: Najít balanc a skloubit naši novou mateřskou roli s uměleckou tvorbou a nabitými plány na nadcházející divadelní sezónu i další roky…
Pozvěte diváky na rok 2022
Andrea Benková: V roce 2022 plánujeme kromě reprízování stávajícího repertoáru i další novinku – pouliční představení pro celou rodinu, tentokrát ve složení Karolína a Eva, a jak je naším dobrým zvykem, nebude nouze o humor. To si určitě nenechte ujít! Kromě toho plánujeme uvést a rozeznít naše Vrány v dalších nových a neobvyklých prostorech, na jaře uvedeme náš nejnovější projekt MASS part II. (a následně pak i během roku) a chystáme i další novinky, jako je spolupráce s předními designéry a dalšími umělci, kteří s námi pracovali na jednotlivých projektech apod. To je ale zatím strašně tajné J
Holektiv
Soubor Holektiv, který je tvořen trojicí performerek: Andreou Benkovou, Karolínou Křížovou a Evou Starou, působí na české kulturní scéně od roku 2016. Holektiv patří v současnosti k nejproduktivnějším představitelům „nové krve“ v oblasti fyzického divadla a nového cirkusu, vystupuje po celé České republice i v zahraničí. Soubor si za dobu svého působení vytvořil jedinečný umělecký rukopis, díky kterému oslovuje i ty diváky, kteří jinak o oblast tanečního divadla nejeví zájem. V roce 2020 byl Holektiv s představením Letkyně vybrán do prestižního mezinárodního programu Roundabout Europe.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
