Před šedesáti lety, 16. ledna 1957, zemřel v devětaosmdesáti letech Ital Arturo Toscanini, jeden z nejvýznamnějších světových dirigentů. Toscanini proslul absolutním sluchem a fenomenální pamětí. Neuniklo mu téměř nic a každý hráč v orchestru věděl, že je sledován. Stejný respekt měl Arturo Toscanini i u pěvců: nesnášel manýry operních primadon. Svoji kariéru začínal jako violoncellista.
„Pánové, buďme demokraté v životě, ale aristokraté v umění,“ zastával Arturo Toscanini poměrně rozšířený názor, že dirigent musí mít neomezenou moc. Vznětlivý Ital se sice choval spíše jako diktátor, nebylo to ale na škodu věci. Svědčí o tom spousta nahrávek (například symfonie Ludwiga van Beethovena, díla Giuseppe Verdiho), jež během života stihl natočit. Za dirigentským pultem Toscanini působil celých sedmdesát let a éra velikánů s taktovkou dvacátého století začala právě jím.
Arturo Toscanini se narodil v Parmě 25. března 1867 do středostavovské rodiny. Od devíti do osmnácti studoval na zdejší hudební škole hru na violoncello a komponování. Už tady se projevoval jako rozený vůdce s vynikající profesní i lidskou reputací. První operu dirigoval v roce 1886 v Rio de Janeiru, působil například v milánské La Scale a newyorské Metropolitní opeře. Od roku 1927 dirigoval Newyorský filharmonický orchestr, jehož generálním ředitelem se stal v roce 1933. V USA pro Toscaniniho dokonce zřídili Symfonický orchestr Národní rozhlasové společnosti. Vynikl jako dirigent operních i symfonických děl.
