Divadlo F. X. Šaldy obrželo dvě „Libušky“ – hlavní ceny festivalu OPERA 2020

Opera Šaldova divadla na festivalu triumfovala s inscenací jednoaktovek Sergeje Rachmaninovova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, za kterou získala hlavní Cenu kritiků za nejlepší inscenaci. Navíc ještě cena diváků za individuální výkon, kterou získala představitelka Francescy, členka libereckého souboru, Lívia Obručník Vénosová, která je opakovaně nejúspěšnější interpretkou festivalu. Dvě nominace získal rovněž představitel hlavní barytonové role obou oper, Pavol Kubáň.

„Bravo Martine Doubravský, Lindo Keprtová, sólisté, orchestr a sbor DFXŠ a zaměstnanci umělecko-technického provozu. Jsem pyšná ředitelka a pyšná občanka Liberce! Liberecká opera je dlouhodobě ve formě, bravo, bravo, bravo!,“ uvedla v první reakci na vítězství Jarmila Levko, ředitelka Divadla F. X. Šaldy.

Liberecká inscenace dirigenta Martina Doubravského a režisérky Lindy Keprtové propojuje dvě opery společným tématem a dějovou linkou, která analyzuje zákulisí lidské duše. Operní soubor DFXŠ je v současnosti jediné divadlo na světě, které takto unikátní projekt realizuje.

 „Že jde o pátou cenu kritiků, která směřuje k liberecké opeře, to není samozřejmě náhoda. Náhoda není ani to, že i ty předchozí čtyři ceny směřovaly k týmu, který tvoří Linda Keprtová a Martin Doubravský. Dobré divadlo se dnes především dělá v Brně v Ostravě a v Liberci a já jako Liberečák vím, že liberecké divadlo z těch jmenovaných je na tom nejhůř a že se nedá říci, že v těch nejdražších a nejkrásnějších divadlech, i když toto divadlo je velmi krásné, vznikají nejlepší představení. Představení operní dělají lidé a tady existuje tým, který velmi zajímavým moderním a emotivním způsobem nahlíží na hudební divadlo a operu“, sdělila při předávání Radmila Hrdinová, členka poroty festivalu Opera 2020.

„Kromě toho, že jsem samozřejmě velmi potěšen, mohu zároveň i prohlásit, že jsem na celý liberecký soubor právem pyšný. Jedinečnost spočívá dle mého názoru v bezprostřednosti a zároveň komplexnosti sdělení. To pokládám za mimořádný artikl tohoto souboru,“ doplnil Martin Doubravský, šéf opery a šéfdirigent DFXŠ.

Rozhovor s držitelkou Ceny diváků za individuální výkon, Lívií Obručník Vénosovou

Propojit vrcholnou operní kariéru s rodinným životem si jistě žádá pevné nervy a notnou dávku logistických i různých dalších schopností. Jak si se s tímto dosud dovedla poprat?
Je pravda, že bez dobré organizace by to nešlo. Ano, někdy řešíme nejednoduché situace, a musíme je řešit stejně jako jiné rodiny, kde oba rodiče pracují na plný úvazek. Nedávno jsme si s manželem popíjeli červené a shodli jsme se, že bychom to jinak nechtěli.

Divadlo a rodina – jsou to pro Tebe dva rozdílné světy, nebo se nějak vzájemně střetávají?
Rodičovství je výborná a někdy i tvrdá škola. Stane se, že mi o přestavení běží v hlavě můj text a najednou myšlenka jestli je doma všechno jak má být, ale odháním to rychle pryč. Když vcházím do divadla, automaticky přepínám na jinou frekvenci a potřebuji se soustředit na představení.

Přála by sis, aby Tvé holčičky zpívaly, nebo přímo se rovněž profesionálně věnovaly divadlu?
Přeji si, aby dělaly to, co je baví a těší. Mají výborný hudební sluch, navštěvují hodiny klavíru a prostřední od pěti zpívá v dětském sboru českého rozhlasu. Každá je jiná a každá má něco svého.

Najdeš si nějaký čas pro sebe při tak velkém vytížení doma i v práci?
Málo. Mám čas jenom na rodinu a práci.

Vraťme se k Rachmaninovovi a Francesce: Jistě pro Tebe mají všechna ocenění, která v posledních letech sklízíš jedno za druhým, velký profesní význam, ale co znamenají osobně pro Tebe, Lívii? A jaká je Francesca da Rimini ve Tvém podání?
Každého ocenění si moc vážím. Cena za Francescu mě překvapila. Nemohla jsem tomu dlouho uvěřit, že jsem opakovaně dostala cenu diváků.
Víš…
Já jsem tu operu nenapsala, stejně jako jsem nenapsala Dvořákovou Rusalku a jiné opery. Jsem jenom interpret a jsem šťastná, že můžu být posel informace, kterou nám tady ti velikáni skladatelé jako je Dvořák, Rachmaninov, Smetana a další zanechali. Ráda bych dodala, že jsem taky šťastná, že mě formují lidi jako je šéf opery Martin Doubravský a odvážná režisérka Linda Keprtová.

Dovedla by sis z té řady rolí, které jsi za 15 let v Divadle F. X. Šaldy ztvárnila, vybrat jednu, která pro Tebe byla největší výzvou a která je Tvá nejoblíbenější?
Asi nejvíce jsem se bála Violetty Valéry. Martin Doubravský mi věřil, ale já měla obavu, že zklamu. Nakonec jsem si za ní vysloužila širší nominaci na Thálii.

A ta nejoblíbenější role?
Zjistila jsem, že vlastně nemám nejoblíbenější roli. Já to tak postavené nemám. Jak jsem již říkala, jsem od dětství velkým fanouškem klasické muzikyZjistila jsem, že nemám nejoblíbenější roli. Já to takhle nemám postavené. Jsem velkým fanouškem vážné hudby, pořád mě fascinuje, jak skladatelé dokázali v hlavě poskládat složité puzzle a napsat své emoce do partitury.

Říkáš o sobě, že se necítíš být úplně zpěvačkou. Jak tomu máme rozumět?
Cítím se jako jeden z mnoha poslů té vzácné informace a předávám ji dál, jako učitel, který učí první třídu číst a psát.

Co bys závěrem vzkázala divákům a svým fanouškům?
Jsme tu pro Vás, a budeme rádi, když si k nám přijdete potěšit svoji duši. Duševní zdraví je také důležité.