Dnes ožijí Legendy magické Prahy

  1. 1
  2. 2

Je to událost, která nepřichází zdaleka každý rok. Jsou navíc i tací, kteří nad tímto vlastně ojedinělým souborem málem už zlomili hůl. I přesto se právě dnes večer stane malý zázrak: Pražská Laterna magika přichází s novou premiérou – Legendami magické Prahy.


Choreografie, hudba, kostýmy a masky, scénografické řešení i filmové dotáčky – to vše slibuje být i tentokrát syntetickým divadlem, ve kterém technologie není účelem, ale prostředkem umělecké tvorby. Tedy divadelní poetiky, kterou se Laterna magika dlouhá léta pyšnila a za kterou byla po celém světě obdivována, avšak která se v několika posledních desetiletích stala u řady především zahraničních divadel v nejrůznějších obměnách často běžně vídaným uměleckým přístupem.

Jaká bude nejnovější inscenace Laterny magiky? Dokáže patřičně zaujmout? Obstojí její soubor? Ještě před dnešním premiérovým večerem by leccos mohl napovědět náš rozhovor s uměleckým šéfem Laterny magiky Zdeňkem Prokešem.

U koho a jak prvotní nápad na tuto inscenaci vznikl?

Když jsem se v lednu 2010 ujal funkce uměleckého šéfa Laterny magiky, stálo přede mnou několik úkolů. Především zachovat činnost Laterny magiky, umožnit její další rozvoj a dát jejímu směřování nový smysl a poslání. Z hlediska uměleckého – vytvořit v co možná nejkratší době nový projekt, který by splňoval dvě dramaturgická hlediska – navázat na principy Laterny magiky a na projekty, ve kterých byla hlavním tématem Praha (jako byla v historii Laterny magiky představení Pražský karneval, Jednoho dne v Praze, Pragensia). Proto jsem se hned obrátil na Jiřího Srnce, tvůrce černého divadla či černého kabinetu, který se v minulosti významnou měrou podílel na několika programech Laterny magiky. Chtěl jsem také touto realizací připomenout jeho osmdesáté narozeniny.

Do jaké míry bude nová inscenace Laterny magiky shodná s někdejšími „Legendami staré matky Prahy“, resp. „Ahasverem“, které Jiří Srnec před lety vytvořil pro černé divadlo?

Černé divadlo Jiřího Srnce uvádělo v devadesátých letech program, kde bylo „pražské“ téma zpracováno v inscenacích Legendy staré matky Prahy a Ahasver. V Laterně magice dostává nyní tento námět, totiž provést diváka po stopách některých více i méně známých pražských pověstí, novou podobu: s novou choreografií, hudbou, kostýmní výpravou, scénografickým řešením i filmovou projekcí. Nákladnou filmovou projekci jsme ve větší míře použili z těch starších inscenací a asi z pětiny natočili znovu.


Představte prosím jednotlivé tvůrce Legend a povězte kdo a podle čeho vybíral inscenátory, kteří se na přípravě nového titulu podílejí?

Inscenátory si vybíral pan Srnec, se kterým jsem byl ve shodě. Hudbu k inscenaci zkomponoval Kryštof Marek, klavírista, jazzový muzikant i autor soudobé hudby. Dynamickou choreografii vytvořil Petr Zuska, šéf baletu Národního divadla. Kostýmy a masky pro inscenaci navrhla akademická malířka Šárka Polak Hejnová, scénografického řešení se ujal dlouholetý spolupracovník Laterny magiky, architekt Miloslav Heřmánek a za kamerou stál Antonín Daňhel. Jedná se vesměs o tým tvůrců, kteří jsou větší či menší měrou spjatí s Laternou magikou.

Můžete alespoň trochu zevrubněji popsat, o čem vlastně Legendy magické Prahy budou?

Toto nové multimediální představení provádí diváka několika známými i méně známými pražskými legendami: o nejznámějších obyvatelích Faustova domu – Faustovi a anglickém alchymistovi Edwardu Kelleyem, o Chanině, dceři židovského obchodníka, která odmítá nabízené ženichy a vedena láskou tajemného Pána řeky Vltavy vstupuje do řeky a vracívá se po střechách jen v podobě zelené kočky, o tajemných setkáních císaře Rudolfa II. s filozofem a mystikem a velkou osobností pražské židovské kultury rabínem Löwem a jeho Golemem, a konečně o legendě spojené s vytvořením Staroměstského orloje (letos si připomínáme právě šest set let, které uplynuly od této události). Příběhy, kterými diváci projdou, stmeluje postava Kráčivce, průvodce celým dějem i aktéra událostí.

Přál bych si, aby tato procházka po židovské a rudolfínské Praze plné legend a mýtů se stala magickou událostí, která dodá další impuls pro naši budoucí práci.


Jak dlouho jste novou inscenaci připravovali?

Přípravy trvaly celý rok a samotná realizace začala zkouškami na baletním sále před dvěma měsíci. V náročném provozu, který panuje na Nové scéně, nám dost chybí větší počet jevištních zkoušek, protože skloubit všechny jevištní prvky (film, divadlo, tanec, množství hereckých rekvizit i černé divadlo) – a v té syntéze vyjadřovacích prostředků je právě princip laterny magiky – je velice náročné.

Projekty Laterny magiky nebyly nikdy levnou záležitostí. Jak „výpravný“ a nákladný bude nový projekt?

Byť jsme ušetřili velké náklady za výrobu nového filmu, přesto je to nákladný projekt – digitalizací filmu a postprodukcí, poměrně náročnou scénografií, množstvím kostýmů a rekvizit, orchestrální nahrávkou původní hudby a na poměry Laterny magiky velkým množstvím účinkujících. Ale ve velké míře jsme si na něj za rok vydělali. Podporu jsme získali také z Ministerstva kultury a Mecenášského klubu Národního divadla.

Co bude převládat ve vyjadřovací řeči nové inscenace? Tanec? Černé divadlo? Nebo snad film či výtvarná složka jako taková?

Podstatné je, aby právě nic nepřevažovalo a všechny složky byly rovnocenné. Ale dá se říci, že vše směřuje spíše k tomu výtvarnému pohledu, k určitému manýrismu.


S jakou reprízovostí Legend počítáte?

Dříve se reprízovost v Laterně magice počítala na stovky, ba dokonce u rekordního Kouzelného cirkusu na tisíce (dodnes více než 6100 repríz!). Doufám, že tento titul bude mít potenciál „dožít se“ také několika stovek uvedení.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (7) “Dnes ožijí Legendy magické Prahy

  1. Laterna má velice špatnou pověst souboru vyrábějící "turistická představení" – jen tak pobavit cizince a nic víc. Také zažitá cenová politika drahého vstupného se asi hned tak neodbourá. Ačkoliv pan Prokeš uvádí čísla o zvýšené návštěvnosti českých diváků, Laterna je z dlouhodobého pohledu odepsaná. Pokud nebude mít Laterna velký kvalitní soubor a velmi dobré PR, českého diváka nepřitáhne. Jednotlivé inscenace jsou typově podobné, takže vždy to bude spíš zájezdový a turistický soubor. O umění nemůže být ani řeč. Na druhou stranu, začlenění do Nové scény pod Národní divadlo se ukázalo jako velmi vhodné, jsou zde realizovány zajímavé projekty. Ovšem tím vlastní činnost Laterny v té směsi alternativy zaniká.

    Vzhledem k tomu, že většina Čechů neviděla žádnou inscenaci Laterny, není třeba uvádět nové tituly. Bohatě by postačilo peníze na novou inscenaci použít na pořádnou reklamní kampaň.

  2. Tohle je dost děs a běs a možná, že by bylo lepší se na to celé Laterno magikování vykašlat. Jsou to zbytečně vyhozené peníze. Kromě toho, že mi vadí, že už neexistuje choreografie, na které by nedělal Zuska (čím to je tak skvělý nebo stojí za prd a dělá to zadarmo?), by ty vynaložené prachy na takovouhle hrůzu mohli Besserovi ušetřit, aby mu udělali nějkou úsporu. Nedoporučuji nikomu ke shlédnutí, je to opravdu paskvil.

  3. Větší hrůzu jsem opravdu dlouho neviděla, ale také jsem dlouho tak nezasmála. Nejhorší je, když se představení snaží být strašně vážné, ale výsledek působí neskutečně trapně. To je pak opravdu pouze k smíchu. Obzvlášť druhá půlka (koňmi počínaje a vzdechy žen v igelitovém pytli konče:) stála v tomto smyslu opravdu za to. Doteď nevycházím z údivu, že je něco takového vůbec možné. Naposled jsem se takto cítila a stěží zadržovala smích u Brabcova zfilmování Máje…
    A hudba mi tedy (na rozdíl od diskutujícího ze 4. 3. O.OO) fajn nepřipadala. Vždyť to bylo všechno na efekt, dokolečka gradující a hlavně v závěru působící jako hudba k nějakému americkému katastrofickému filmu typu New York pod vodou.
    Tohle tedy opravdu ne.

    Jana

Napsat komentář