Hudební ředitel londýnské Královské opery a římského Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia se poprvé představí na Pražském jaru
Sir Antonio Pappano je anglický Ital, italský Brit. Šlechtický titul mu udělila královna Alžběta II. při novoročním ceremoniálu v roce 2012, z rukou italského prezidenta Giorgia Napolitana převzal nejvyšší italské vyznamenání Cavaliere di Gran Croce a britská společnost Incorporated Society of Musicians tvořená muzikanty, kterým patří hudební Parnas, jej loni vybrala mezi své laureáty.
Sir Pappano je hudební ředitel a šéf orchestru londýnské opery Royal Opera House Covent Garden od roku 2002, kontrakt má do roku 2017. Pokud vám bude jeho tvář povědomá, nemýlíte se. Je svérázným zastáncem klasické hudby v pořadech BBC a italské televize, možná jste jej zachytili v kině jako komentátora Verdiho Nabucca v přenosu z Covent Garden.
Sir Antonio Pappano je hudebník podmanivý, to slyšíme v jeho plnokrevně muzikantských nahrávkách, mnoho nejpopulárnějších operních titulů s nejpopulárnějšími pěvci patří k základnímu fondu milovníků oper a do kategorie nahrávek s mnohými oceněními. Angažuje a diriguje nejlepší zpěváky světa, důvěrně jim rozumí. Ke zpěvu byl přitažen od dětství. Chlapec z chudinské čtvrti Londýna, prvorozený syn emigrantských rodičů z Itálie, byl svým otcem, jenž měl pěvecké ambice a zpěv vystudoval v Miláně, už od svých deseti let zapojen do otcova programu vokální výuky a doprovázel otcovy žáky na klavír.
Sir Pappano nemá absolventské vysvědčení z konzervatoře či akademie, v Americe ve městě Bridgeport v Connecticutu, kam se v roce 1973 s rodiči přestěhoval, měl soukromé učitele. Byli to Italové, znalci oboru: k Normě Verrilli chodil na klavír, skladatel Arnold Franchetti mu dával hodiny kompozice a dirigent Gustav Meier, pověstný svým pedagogickým umem, ho učil dirigovat.
Tony nechtěl být dirigentem, měl rád piano, korepetoval, hrával i v barech. Profesní kariéru začal v jedenadvaceti jako korepetitor v New York City Opera, pak v Chicagu, ve Frankfurtu, posléze jej objevil Daniel Barenboim pro Bayreuth. Přerod v dirigenta? Rozhodl dirigentský záskok v Bohémě, v opeře v Oslo v roce 1987. „Tam jsem objevil své předurčení, své italské DNA, pochopil jsem, jak velmi mne v hudbě přitahuje také divadelní emoce a drama.“
Italské geny zapracovaly i v dalším rozhodnutí: v roce 2004 dirigoval prvně Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě a od prvního taktu mezi ním a orchestrem vzniklo souznění. Sir Antonio Pappano šéfuje Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia už deset let, vede jej k nejvyšším metám, koncertům, nahrávkám, zmínit musíme i objednávky a realizace soudobých skladeb. Rozkročen mezi Londýnem a Římem ví, že hudba je poslání – „posedlost, láska, vášeň, život a naše dítě“ dodává i za svou ženu Pamelu Bullock, klavíristku a učitelku zpěvu.
Je to téměř k nevíře, ale Sir Antonio Pappano a stejně tak i Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia se českému publiku na koncertě Pražského jara 28. května představí vůbec poprvé. Zazní předehra k Verdiho opeře Síla osudu, Čajkovského Rokokové variace, kde se sólového partu zhostí violoncellista Jan Vogler, a na závěr uslyšíme Sibeliovu Symfonii číslo 2, kterou autor komponoval v letech 1901–1902, zčásti za svého pobytu v Itálii, jejíž názvuky je v ní možné slyšet.
Pražské jaro 2015
Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia
Dirigent: Antonio Pappano
Jan Vogler (violoncello)
28. května 2015 Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Giuseppe Verdi: Síla osudu – předehra k opeře
Petr Iljič Čajkovskij: Variace na rokokové téma A dur op. 33
Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur op. 43
Foto Riccardo Musacchio & Flavio Iannello EMI – Classics
