Ozvěny z kůru jako balzám na duši. Pražský filharmonický sbor u svatého Šimona a Judy

Samostatným koncertem v rámci festivalu Pražské jaro představil publiku v úterý 19. května Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasilka velmi zajímavý a originální program. Celý večer nelze hodnotit jinak než jako velmi vydařený koncert po všech stránkách, obsahující navíc dvě české premiéry u nás dosud neznámých skladeb. Důmyslně sestavený a obsahově sevřený program byl zároveň velmi zdařilým dramaturgickým počinem, navíc zasazeným do zajímavého duchovního prostoru, odsvěceného kostela svatého Šimona a Judy. Tím získal večer navíc nezaměnitelnou atmosféru.Jako první zazněla modlitba Johna Kennetha Tavenera Svatý pro smíšený sbor a violoncello s jednoduchým textem: „Ó, Svatý Bože, Svatý mocný, Svatý nesmrtelný, smiluj se nad námi. Svatý, Svatý“. Svatý je intimním, ale i sugestivním dialogem sboru a sólového violoncella, jehož partu se z kůru kostela výborně zhostil Tomáš Jamník.Vznikl tak i velmi zajímavý akustický dojem a efekt modlitby čili dialogu člověka s Bohem dostal zcela nebývalý rozměr. Dílo Arvo Pärta, který bývá označován jako jeden z mála za představitele evropského minimalismu, bylo na koncertě zastoupeno skladbou Sedm velebných antifon pro smíšený sbor. Protože skladba vznikla na objednávku Komorního sboru berlínského rozhlasu, text ke skladbě je proto v německém jazyce (původní název Sieben Magnificat Antiphonen). Rytmicky velmi náročná skladba byla perfektně zvládnutá, sbor byl po dynamické i technické stránce naprosto přesvědčivý a barva jeho zvuku odpovídala celkovému vyznění skladby. Sbor dokázal být intimně lyrický, ale také zvukově mohutný a znělý.

První česká premiéra skladby Veljo Tormise Livonský odkaz pro sóla a smíšený sbor pokračovala v náladovém duchu předchozích kompozic, i když její obsahová náplň je zcela odlišná. Jedná se o velmi originální zhudebnění lidové poezie různé tématiky a různých nálad. Lukáš Vasilek opět pracoval se sólovými hlasy na kúru i na pódiu a především s barvou a emocionálním vyjádřením obsahu písní. Česká premiéra této skladby snad pomůže jejímu šíření i do dalších českých smíšených sborů.Zcela neobyčejnou kompozicí uvedenou také v české premiéře a doslovným vrcholem programu byla Průtrž mračen pro smíšený sbor, bicí nástroje a klavír amerického skladatele Erica Whitacrea. Kompozice užívá zvukomalebné prvky, například i mluvené slovo nebo dupání. Efektní skladba využívá snad všechny zvukové možnosti sboru a dokáže až neuvěřitelně zvukově napodobit déšť a bouřku. Zároveň se ale jedná o zcela moderní skladbu, dalo by se říci až kantátového charakteru – střídají se sóla se sborem, nacházíme doprovod klavíru (Lenka Navrátilová) a bicích nástrojů (Patrik Lavrinčík, Ladislav Bilan). Celková dramatičnost skladby se vyznačuje až jakýmisi uzavřenými čísly a kantátovým dramatickým vývojem. Vasilek představil posledními dvěma skladbami českému publiku špičky současné světové sborové tvorby, navíc v prvotřídní interpretaci.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Pražské jaro 2015
Pražský filharmonický sbor
Sbormistr: Lukáš Vasilek

Tomáš Jamník (violoncello)
Lenka Navrátilová (klavír)
Patrik Lavrinčík, Ladislav Bilan (bicí)

19. května 2015 kostel svatého Šimona a Judy Praha

program:
John Tavener: Svatý pro smíšený sbor a violoncello
Arvo Pärt: Sedm velebných antifon pro smíšený sbor
Veljo Tormis: Livonský odkaz pro sóla a smíšený sbor (česká premiéra)
Eric Whitacre: Průtrž mračen pro smíšený sbor, bicí nástroje a klavír (česká premiéra)

www.festival.cz

Foto Zdenek Chrapek

Hodnocení

Vaše hodnocení - Pražský filharmonický sbor & T.Jamník a L.Navrátilová (PJ 19.5.2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
VR

Dovolil bych si mírnit nadšení výše uvedené recenze. Slibovaný balzám na duši se tedy aspoň do druhé (té levnější) sekce nedostavil a neoblažil. Že byl sbor technicky připravený – to bych celkem i na Pražském jaru předpokládal. Že sbory působí obecně efektně, velkolepě a často občasného návštěvníka koncertních síní a odsvěcených kostelů okouzlí je taky pravda. Nicméně volba repertoáru byla – kulantně řečeno zvláštní. Prvním alarmem byl už rozhovor s šéfem sboru zde na portálů. Věta: odvážně poskládaná dramaturgie je vždy podezřelá. Budiž. Člověk má být otevřen novému. Nicméně tady se tak tlačilo na zvláštnost, originalitu, neobyčejnost, okrajovost až to… Číst vice »