Dokumentární film o slavném pěvci – Pavarotti režiséra Rona Howarda (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Cenami ověnčený filmařský tým stojící za dokumentem Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years se pustil do dalšího hudebního fenoménu. Pavarotti představuje detailní a zcela otevřený pohled na život, kariéru a živý odkaz této hudební ikony. Pavarotti, označovaný jako „Tenor lidu,“ ztělesňoval vzácnou kombinaci osobnosti, génia a celebrity a svůj ohromný dar využil k šíření opery jako zábavy a něčeho, co si mohou užít všichni milovníci hudby.

Skrze ryzí sílu svého talentu si Pavarotti dokázal podmanit významné světové scény a získat si srdce diváků všude na planetě. Dokument obsahuje vzácné rozhovory s Pavarottiho rodinou a kolegy a dosud nepublikované záběry. Režie dokumentu o tomto výjimečném muži a hudebním velikánovi se ujal držitel Oscara Ron Howard. V kinech se objeví od 11. července.

„Někteří umí zpívat operu. Luciano Pavarotti byl operou.“ (~Bono)

Vlastnil jeden z nejimpozantnějších hlasů a jedno z nejupřímnějších srdcí v lidské historii. Dokument Rona Howarda nicméně Luciana Pavarottiho ukazuje v novém světle: v oslnivě intimních záběrech nahlíží za slávu, kterou mu přinesla hudba, a za vřelost jeho charismatu; odhaluje obtíže, s nimiž se potýkal v osobním životě, jeho smysl pro humor i touhy. V ozvěně k univerzálním tématům, která opeře pomohla uchovat si popularitu i v 21. století – lásce, vášni, radosti, rodině, ztrátě, nebezpečí, kráse – film vypráví příběh o tom, jak tento muž objevil monumentální velikost svého talentu, zápasil s ní, a nakonec se ji naučil ovládat.

Zlatavý tón Pavarottiho hlasu sám o sobě hovoří za vše. Howard si nicméně dal za cíl představit vlastníka tohoto hlasu, neskonale fascinujícího člověka tvořeného protiklady, který v sobě spojoval až dětskou bezstarostnost s hlubokou duší, velkou oddanost ke svému venkovskému původu a ono tajemné „něco“, co některé dovede až na samou hranici lidských možností.

Po cenami ověnčeném snímku Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years a dokumentu Made in America ze zákulisí jedinečného hudebního festivalu organizovaného rapperem Jay-Z je Pavarotti třetím z řady dokumentů režírovaných Ronem Howardem, jenž se zaměřuje na hudební ikony. Mohlo by se zdát, že nejzářivější operní hvězda naší doby bude pro Oscarem oceněného režiséra nepravděpodobnou volbou, ale Howard se s Pavarottim krátce setkal a byl jím uchvácen. Koho by nezaujal tento velikán, jenž si vydobyl vlastní jedinečné místo rockové hvězdy mezi operními zpěváky, gigant, který dokázal propojit vysoké umění s popkulturou, jako by hranice mezi těmito žánry byla pouze zdánlivá? Howard nicméně nebyl na operu právě odborníkem.

O to fascinovanější ale Pavarottim byl. Když se Nigel Sinclair, s nímž Howard v minulosti spolupracoval na snímcích Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years a Rivalové, zmínil, že Decca Records hledají filmaře, který by dokázal podstatu Pavarottiho života a hudby zachytit v co nejúplnějším dokumentu a dostat je do popředí zájmu, Ron Howard dychtil dozvědět se více. Ponořil se do bádání a zjistil, jak uchvacující je vstoupit do Pavarottiho světa s čerstvýma očima nováčka, který operu teprve objevuje, tedy jako prototyp člověka, pro kterého Pavarotti tak rád zpíval.

Zaujetí se velmi brzy proměnilo v inspiraci – Howard odhalil mimo jiné příběh, kterému nemohl odolat. Příběh muže z malého města, který jako kometa vystoupal do výšin slávy a snažil se přijít na to, jak s tím skloubit všechny své bouřlivé emoce, nervy, sny a lásku k ostatním. Přesný zdroj jeho magického hlasu možná zůstane navždy tajemstvím, co však Howarda zaujalo bylo to, jak se ho Pavarotti naučil používat.

Čím více jsem se dozvídal, tím spíše jsem na Pavarottiho pohlížel jako na ztělesněný důkaz toho, jak můžeme žít vášnivě a s nekončící oddaností k tomu, co milujeme,“ vypráví Howard. „Nejprve jsem se pohroužil do samotných obrysů jeho cesty, jeho pozoruhodné kariéry na vrcholu, toho obrovského úspěchu. Když jsem se ale ponořil hlouběji, zjistil jsem, že také nesl na ramenou tíhu mnoha riskantních uměleckých rozhodnutí. Takové drama jsem neočekával a vnímal jsem ho jako nesmírně lidské.“

Luciano Pavarotti, foto archiv Bontonfilm

Aby filmu dodal lidskost a život, jak si předsevzal, povolal Ron Howard stejný filmařský tým, se kterým pracoval na Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years. Štáb sklidil uznání za to, jak energicky se ujal počátků Beatles. Připojili se nejen producenti Nigel Sinclair a Brian Grazer, ale také Michael Rosenberg z Imagine Entertainment, Jeanne Elfantová Festaová z White Horse Pictures, scénárista Mark Monroe, střihač Paul Crowder a zvukový inženýr Chris Jenkins. Spolu s Howardem vytvořili bohatou obrazovou a zvukovou sbírku.

Jak se Howard probíral vzácnými záběry, vrcholnými pěveckými výkony, archivními rozhovory a desítkami rozhovorů nových, zaměřil se na zásadní napětí v Pavarottiho osobnosti. Měl jadrnou, bezstarostnou povahu a vychutnával si to dobré, co život přináší, vesele a s pokorou. Současně to ale byl i muž, který se potýkal se záludnostmi závratné slávy, obrovských očekávání a bouřlivých vztahů. To vše bylo navíc podtržené Pavarottiho rostoucím pocitem odpovědnosti, že musí najít způsob, jak svůj hlas a vliv využít k něčemu, co bude uspokojivější a trvalejší než samotná sláva.

Vše působilo tak operně, že Howarda napadlo strukturovat celý film jako operu o třech dějstvích. Čím jiným by konečně mohl Pavarottiho život být? A tento koncept dodal všemu tvar. Ron Howard viděl před očima tento snímek jako drama prokládané vášnivými áriemi, zvýrazňující kontrasty mezi nadlidskými pěveckými představeními a syrovou lidskostí všedního dne.

Film jsem vnímal jako příležitost prozkoumat Pavarottiho život skrze dosud neviděné záběry a důvěrné rozhovory s ním samotným i se zpěvákovou nejužší rodinou a nejbližšími přáteli,“ říká Howard. „Zjistil jsem také, že jedním z Pavarottiho nejambicióznějších cílů bylo rozšířit dosah svého umění tak, aby si operu zamilovalo ještě více lidí. Znovu a znovu se překonával, ať už jako učitel nebo svými cestami do středu Ameriky a Číny, jejichž obyvatele se silou opery seznamoval. Proto také osobně doufám, že náš dokument na toto úsilí naváže. Luciano miloval hudbu. Miloval lidi. A chtěl přinést krásu hudby tolika lidem po celém svět, kolika jen mohl.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na