Zajímavý a pestrý program připravilo Doležalovo kvarteto (Václav Dvořák, Alexej Rosík, Martin Adamovič a Vojtěch Urban) za spoluúčasti hobojistky Michaely Hrabánkové. Spolupráce s touto ve Francii žijící umělkyní rozhodně nebyla příležitostná: nedávno se spolu představili na supraphonském CD s nahrávkou hobojových kvintetů Josefa Myslivečka.
A právě Myslivečkovým Kvintetem č. 1 B dur program koncertu zahájili. Zvuk hoboje se s kvartetem skutečně krásně a organicky pojil. V první větě dominuje prim, s nímž vede hoboj téměř koncertantní dialog, zatímco ostatní nástroje tvoří (dle tradiční terminologie) doprovázející „ripieno“. Ve druhé větě se výrazněji prosazuje hobojový part. Michaela Hrabánková zaujala měkce zpěvným tónem, který plasticky vystupoval, ale zároveň se dle potřeby citlivě zanořoval do celkového zvuku. Přesto však překvapilo pár drobných nepřesností v souhře, zejména na koncích frází: zde se vnucuje otázka, zda nynější uspořádání sálu „na šířku“ není akusticky příliš nemilosrdné. Zejména v přednějších řadách se jednotlivé nástroje prosazují až přehnaně transparentně, což neprospívá pojivosti ansámblového zvuku a sebemenší nepřesnost je nemilosrdně zveličena. Někdejší tradiční umístění pódia v čele podélného sálu bylo jednoznačně akusticky příznivější. Závěrečné Menuetto Myslivečkova kvintetu opět přineslo vyrovnaný dialog hoboje a prvních houslí a uzavřelo vstupní dílo s půvabem a elegancí.
Druhým číslem koncertu byla premiéra skladby Antiklimax Ondřeje Štochla. Toto dílo vzniklo přímo na objednávku Českého spolku pro komorní hudbu. Základním a také nejvýraznějším zvukovým materiálem tohoto díla byly rychlé sestupné figury – někdy přesně vyhrávané, jindy glissandové. Bohaté využití zvukově barevných efektů – například měkčího sul tasto (na hmatníku), ostřejšího sul ponticello (u kobylky), tremola, již zmíněných glissand… to vše svědčí o autorově důvěrné znalosti všech možností smyčcových nástrojů. První úsek skladby probíhal velmi dlouho nad jakousi „basovou prodlevou“ a dokázal navodit atmosféru jisté „roztěkané statičnosti“. Celý zvukový proud se několikrát na okamžik zastavil na průhledných, „tradičně“ znějících akordech. Nicméně zvolený hudební materiál v sobě implicitně nese jisté nebezpečí brzkého vyčerpání – a tomu se ani toto dílo neubránilo: zejména v závěrečné třetině už působilo poněkud nastavovaným dojmem. Ani vynikající nasazení interpretů nemohlo tomuto problému plně čelit. Přesto si skladba zjevně získala přinejmenším část publika, protože potlesk byl vskutku vydatný.
Po přestávce zazněl 1. smyčcový kvartet G dur Vítězslava Nováka. Záslužný dramaturgický počin (dílo nepatří k nejhranějším) byl ozvláštněn ještě zajímavým prostřídáním na postu primária. Byl to skutečně promyšlený tah: zvuk houslí Václava Dvořáka je o něco nosnější a průraznější, takže s Alexejem Rosíkem v úloze primária maximálně vynikla polyfonní sazba Novákovy hudby, kdy svítivější zvuk sekundu zvýraznil prakticky rovnocennou úlohu obou houslových partů. Vynikající souhra, plastičnost polyfonie a působivé střídání nálad byly po celou dobu hlavním atributem interpretace.
Po zásluze si publikum vytleskalo přídavek – větu z Cypřišů Antonína Dvořáka, tentokrát opět s Václavem Dvořákem na postu primária. To bylo skutečné pohlazení a v souladu s původní verzí díla zde snad nejvýrazněji dominovala zářivá barva houslí Václava Dvořáka, která přesvědčivě evokovala atmosféru zpěvního hlasu s decentním smyčcovým doprovodem.
Český spolek pro komorní hudbu • Doležalovo kvarteto
16. ledna 2024, 17:30 hodin
Rudolfinum, Sukova síň
Program
Josef Mysliveček: Kvintet č. 1 B dur pro hoboj a smyčcové kvarteto (12′)
Ondřej Štochl: Antiklimax pro smyčcové kvarteto (světová premiéra) (13′)
Vítězslav Novák: Smyčcový kvartet č. 1 G dur op. 22 (26′)
Účinkující
Doležalovo kvarteto
Václav Dvořák – housle
Alexej Rosík – housle
Martin Adamovič – viola
Vojtěch Urban – violoncello
Michaela Hrabánková – hoboj
