Na festivalu Letní Letná má své nezastupitelné místo domácí scéna nového cirkusu a pohybového divadla. Jedním z nejvýraznějších reprezentantů je v tomto ohledu i letos soubor Cirk La Putyka, který svou úspěšnou pouť po českých i zahraničních jevištích zahájil v roce 2009. Spolupracuje s množstvím tvůrců, pedagogů a interpretů, jeho produkce jsou nyní spíš mezinárodního charakteru a tomu odpovídá i jejich frekvence – v tomto roce se uskutečnily už tři premiéry (Airground, Play, Dolls). Právě s posledním projektem, inscenací Dolls, která měla premiéru koncem května, vystupuje Cirk La Putyka na Letní Letné.
K jeho tvorbě se spojil tým úctyhodně zkušených tvůrců. Vznikla inscenace, která je absurdním divadlem kombinujícím nový cirkus a akrobacii, tanec, pantomimu, manipulaci s loutkami a předměty. Inscenace je hořkou komedií, v níž se prolíná svět lidí a loutek, svou surovostí se blíží fyzickému divadlu a rozhodně nestaví na prvoplánové zábavě nebo artistických číslech. Pro někoho může dokonce být zklamáním, protože o samotné výkony tu (alespoň na prvním místě) nejde. Svou zneklidňující atmosférou se však zavděčí divákovi ochotnému přistoupit na pravidla hry, otevřenému a připravenému na konfrontaci. Co ukazuje, není roztomilá pohádka o hračkách z domečku pro panenky, ačkoli právě to je první asociace, kterou vzbuzuje scénografie.
Jakub Kopecký, který je autorem výtvarného řešení, postavil do pozadí scény kostru připomínající tuto oblíbenou dětskou hračku, ale v trochu postapokalyptickém duchu: s bílými kachlíčky, opadávající omítkou, změtí igelitu, bílých kabelů, křídového prachu, oprýskaného nábytku, nevzhledně vyhloubené cesty do sklepení. Vyvolává dojem pozůstatku něčeho zasunutého v minulosti a nenávratně ztraceného, prostoru hororové noční můry. Bytelná konstrukce, po níž je možné šplhat a přesunovat se z patra do patra, je obydlena fantastickými postavami, u nichž jsme na vážkách, čím nebo kým jsou – lidmi, či loutkami? Jako panenky, které někdo oblékl do hadříků nalezených na půdě, vypadají dva páry, do jejichž vztahu zasáhne v určité podobě loutka/hračka, a jeden osamělý hrdina. Jejich proplétající se příběhy se točí kolem loutek, objektů a manipulace – s nimi i se sebou navzájem.
Dramaturg inscenace Braňo Mazúch spolu s autorem námětu Rosťou Novákem, skládá na jevišti mozaiku výjevů do kaleidoskopu, v němž na sebe jednotlivé kousky navazují téměř beze švů a ostřejších předělů. Postavy přicházejí na jeviště, aby rozehrály větší scénku před publikem, a zase se vracejí do svého útočiště, chvílemi žijí svůj oddělený příběh, jindy na sebe reagují jako skupina, všechny v jakémsi bezčasí a snovém vytržení. Nastavují svým zvláštním počínáním zrcadlo světu, kde se náhražky stávají normou a řada z nás touží po věčném dětství. A dětský věk nás zase spojuje s kořeny předliterární kmenové společnosti a se schopností spatřovat v neživých věcech duši. To, co se na jevišti zdá absurdní a groteskně zveličené, je svou podstatou realitě velmi blízké a také nastoluje otázky po přirozenosti. Kdy je hra správná a kdy už ne? Kdy nám pomáhá a kdy náš život paralyzuje?
Barvitou inscenaci rozehrává nejprve výstup muže s tváří pomalovanou barvami, který si z velkého kusu plastické hmoty vytváří primitivní figurku. Je obrazem nejstaršího vztahu mezi člověkem a neživým předmětem. Performer se svými pohyby blíží až k prastaré zvířecí podstatě a až do konce představení se projevuje s dávkou zvědavosti a naivity, jeho pohyb je také nejbližší čistému tanci, svou vláčností a plynulostí.
Další dva páry se potýkají s životem v současnosti. První z nich prožívá milostné vzplanutí na visuté hrazdě – první duet nad zemí je asi nejpoetičtějším výjevem v celém představení – ale do jejich života zasáhne figurína, která se pro muže stane novým objektem lásky, a partnerka je nucena vzít na sebe sama podobu nehybné panny, chce-li získat zpět své místo. Druhý pár své milostné dobrodružství prožívá ve znamení párové akrobacie, jejich spojení je vtipně vyjádřeno také duetem, v němž jsou spolu připoutáni za podané ruce. Tento vztah je narušen příchodem děťátka – hračky, k níž se performerka chová jako k živému dítěti, což vyvolává smích i mrazivé pocity. Mezitím se členové celé pětice setkávají, dostávají do konfliktů, v jednom okamžiku se loutkou v rukou svých spoluhráčů stává také první muž, kterého se ostatní pokouší ovládat jako marionetu, než zjistí, že jsou sami ovládaní jeho živelnou energií. Několik scének využívá motiv hrané nehody a udržuje diváky ve stálém napětí a trochu i v nejistotě. V neočekávaných okamžicích se inscenace zklidní nebo její vážný tón přeruší situační komika.
Performeři, artisté z Francie, Německa a Mexika, vkládají do inscenace přínos v podobě techniky, kterou ovládají, ať už je to klasická nebo závěsná akrobacie, v níž vynikají především skvělá párová čísla, ale choreografickou supervizi nad celou inscenací měla dvojice, jejíž vliv je nepřehlédnutelný: Tam, kde se objeví jména Josefa Fručka a Lindy Kapetaney, totiž nelze čekat příliš mnoho jemného zacházení a lyricky něžných vztahů. A také zde je vzájemná interakce performerů někdy podobná spíš boji, vzájemné manipulaci, místo tance spíš bezohlednému smýkání a nad scénou vzniká atmosféra nejistoty a ohrožení, byť je narušovaná humorem. Přitom se ale nejde až na hranici fyzického zranění, vše je dobře propočítanou iluzí, kterou podporuje i vcelku temné osvětlení scény.+++
===Dramaturgicky překvapí inscenace i svým závěrem. Ten nespočívá, jak by člověk v cirkusové manéži očekával, v posledním vrcholném výstupu, kde by se akrobaté a herci vydali z posledních sil, naopak s blížícím se koncem jako by postavy umdlévaly, jako kdyby v jejich tělech dotikával setrvačník. Akrobaté si vyklouzávají ze sevření, sesouvají se na zem, až se jejich těla dostanou do monotónního sledu pokleku a uklánění. Konec představení se sám ohlásil. Snad jen ten dovětek s obnažováním je zbytečný. Přes poněkud tísnivé pocity, jež inscenace vyvolává, si nakonec představení vysloužilo i potlesk vstoje, jen je otázkou, zda diváci skutečně oceňují celý komplex této komplikované hry, anebo spíš technické dovednosti interpretů. Je však v každém případě povzbudivé sledovat úspěchy tohoto souboru, který zjevně dokáže přitáhnout k pohybovému umění velké množství nového publika.
Hodnocení autorky recenze: 85 %
Letní Letná 2014
Dolls
Koncepce a režie: Rostislav Novák ml.
Choreografie: Josef Fruček, Linda Kapetanea
Scéna: Jakub Kopecký
Hudba: Jan Balcar
Kostýmy: Kristina Nováková Záveská
Dramaturgie: Braňo Mazúch
Produkce: Cirk La Putyka
Premiéra 27. května 2014 Festival Cirk-UFF Trutnov
(psáno z reprízy 23. 8. 2014 Letní Letná Praha)
Hrají – Bellina Sörensson, Josa Kölbel, Coline Mazurek, Valentin Verdure, Iesu Escalante, Jan Balcar
www.letniletna.cz
www.laputyka.cz
Foto Tomáš Třeštík
