Don Pasquale v Met – show, které nelze odolat
Včerejší přenos Donizettiho frašky byl nefalšovaným triumfem pro všechny zúčastněné. Ačkoliv přenosy nemohou zprostředkovat stejný zážitek, jakým je návštěva divadla, včera večer na publikum v kinosálech po celém světě z promítacího plátna vyzařovalo opravdu hodně energie. Byl to především James Levine, který by možná k řízení orchestru ruce vůbec nepotřeboval. Již před začátkem předehry vyslal do orchestřiště několik naprosto výstižných grimas, které dokonale navnadily nejen hudebníky, ale díky kamerám také nás v publiku. Takové charisma je velkým darem, který nahradí velké množství slov a instrukcí. O precizní práci orchestru zde nemůže být pochyb. Barva, švih a rafinovaná dynamika, to jsou trumfy, které charakterizují celé hudební nastudování.
Produkce Otto Schenka, která měla svou premiéru v roce 2006, se stejně jako většina inscenací Metropolitní opery snaží zaujmout co nejvíce diváků, a proto svou režijní koncepcí nijak nevybočuje. Bylo by zcela zbytečné rozvádět polemiku na téma tradice či novátorství, ale režisérů, kteří si s aktualizací zápletky umí dobře poradit, je opravdu málo.
Hvězdou večera pro mne byl John Del Carlo v titulní roli, kterého přenosové publiku již zná z Lazebníka sevillského. Don Pasquale je pro něho skutečným „tři v jednom“. Pro roli se hodí nejen typově, ale hned vedle stoprocentní muzikality podává jasný důkaz o svém nadání pro komično. Role Noriny taktéž sedí i Anně Netrebko, která se (jako obvykle) nezalekne žádné jevištní kreace a nečiní jí obtíže vyzpívat tóny blízké vysokému C v různých pozicích či doslova za běhu. Často se spekuluje o tom, zda-li její tmavý soprán sluší rolím tohoto typu. Faktem zůstává, že technicky si Netrebko poradí velice dobře také s květnatějšími party a právě díky tmavému zabarvení hlasu se jí daří do celkového projevu vlít mnohem více emocí. Byla to právě role Noriny, která z ní udělala hvězdu Metropolitní opery. Role Ernesta není sice nijak rozsáhlá, ale jak Matthewovi Polenzanimu řekl sám James Levine, tenor by neměl bez ustání zpívat pouze velké party typu Romeo, protože i na těch „menších“ se lze hodně naučit. Ernesto je v jeho podání narozdíl od ostatních postav spíše neafektovaný. Jak sám o přestávce publiku prozradil, belcanto a pro tento styl typické hry s výrazovou plasticitou ho baví. Mariusz Kwiecien se v roli Dr. Malatesty dle jeho vlastních slov cítí dobře. Společně s Annou Netrebko se shodli, že jejich role jsou ideální pro zpěváky v jejich věku a že jevištní alchymie dobře funguje, pokud se interpreti znají, o čemž v jejich případě nemůže být pochyb. Mariusz Kwiecien je zcela univerzálním zpěvákem, kterému sluší jak komické, tak vážné až tragické role. Opakovaný duet Kwieciena a Del Carla byl pro mne vrcholem večera.
Dirigent: James Levine
Režie: Otto Schenk
Scéna a kostýmy: Rolf Langenfass
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 31.3.2006 Met New York
Met in HD live 13.11.2010
Don Pasquale – John Del Carlo
Norina – Anna Netrebko
Ernesto – Matthew Polenzani
Dr. Malatesta – Mariusz Kwiecien
Notary – Bernard Fitch
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
