Don Quijote ve Státní opeře podruhé. A co dál?

  1. 1
  2. 2

Tři dny po úspěchu první premiéry Dona Quijota se na scéně Státní opery Praha představilo druhé obsazení baletu (19.února 2012). Termín druhé neznamená druhé v hierarchii uměleckých hodnot, ale druhé v časové posloupnosti. Z hlediska společenského významu to byla událost významnější, než první premiéra. Baletnímu Donu Quijotovi totiž věnovala pozornost  první dáma republiky paní Livie Klausová a četní představitelé veřejného života.

Co se týče představení samotného, bylo stejně nadšeně přijato, jako premiéra první. A přece bylo jiné, i když se na scéně nic nezměnilo a interpreti ansámblů byli titíž. Změnili se sólisté. Každý z nich dal své roli naturel vlastní osobnosti a v interpretaci tanečního textu odhalil své profesionální mistrovství. Představitelé ústředních rolí Kitri, Basila, Camacha a Mercedes v baletním souboru Státní opery Praha reprezentují mezinárodní standardy globální  techniky takzvaného „ruského baletu“. Osvojili si ji na baletních konzervatořích a choreografických školách ve svých domovech, v Japonsku, Ázerbájdžánu, Moldavsku a Francii.Japonka Miho Ogimoto – Kitri  (původem z  Tokya), Ulvi Azizov – Basil  ( z  Baku) a Sergej Gherciu – Camacho  ( z Kišiněva) předvedli své taneční party uvolněně a s taneční bravurou. Dvojice Kitri a Basil zvládla série piruet a vysokých skoků, náročnou „partneřinu“ svých  rozsáhlých pas de deux i metriku  komediálních scén s nezbytným šarmem profesionálních baletních umělců. Ve srovnání  s provedením Aliny Nanu a Ondřeje Vinkláta z první premiéry baletu (16.února 2012) jejich pojetí španělského temperamentu a tanečního stylu mělo rysy spíše přidané hodnoty k baletní klasice, než integrální součásti vnitřní taneční energie interpretů. (Ulvi Azizov by mohl být ideálním představitelem básníka Gringoira v baletu Esmeralda, Miho Ogimoto křehkou Bajadérou – oba tituly se v Praze dosud neuváděly). Také Sergej Gherciu vytvořil svou postavu namyšleného bohatce Camacha přesvědčivě a s potřebnou dávkou komiky, ovšem poněkud na úkor taneční bravury svých allegrových pas.

Ve dvojici protagonistů Espada – Mercedes přinesla optimální výkon Francouzska Philippine de Sevin přesvědčivá v technice i charakteru své postavy. Její partner Espada v provedení Filipa Jandy, j.h. zapadal do barvité mozaiky  kontrastních postav příběhu svým hereckým nasazením, jemuž však chyběla brilance taneční techniky.Josef Svoboda v roli Dona Quijota osciloval mezi hereckými nároky role a zažitým kánonem akademického baletního stylu. V klasickém duetu Dona Quijota s  jeho múzami ve  snovém obraze dryád vyšla najevo náročnost zdánlivé „nenáročnosti“ role Quijota, který v  inscenaci „jenom chodí“ a postavu charakterizuje svými gesty. (Zapomenout „na klasiku“ a vytvořit postavu Dona Quijota v průběhu celého večera se více podařilo Milanovi Bočkov  v prvním obsazení baletu.)

Výraznou pohybovou charakteristiku role přinesl Richard Hlinka jako Sancho Panza, jeho mimořádný cit pro temporytmus tanečního projevu našel v této roli příhodné uplatnění. Za hranicemi potřebné věrohodnosti se v tomto představení jevil otec Kitri, jehož představitel není v programu uveden. Svým mládím evokoval spíše představu Bazilova druha nebo bratra Kitri (bez investice do kostýmu se mládí interpreta asi  nedá skrýt).Boj Cervantesova Důmyslného rytíře Dona Quijota de la Mancha s pomyslnými větrnými mlýny má pro český balet  aktuální symboliku. V době rozjitřených diskusí o integraci obou pražských předních scén se na veřejnosti opakovaně hovoří o opeře, ale o baletu se mlčí. Soubory opery i orchestru mají být zachovány, jen obě baletní tělesa se mají sloučit v jedno. Nejde jen o jejich sloučení,v centru zájmu stojí otázky jejich uměleckého programu. Spor se vede o způsob prezentace baletní klasiky 19.století z choreografického odkazu Mariuse Petipy.

V recenzi o první premiéře jsem napsala „Jaký bude další osud této inscenace  Dona Quijota, není veřejnosti známo. Soudě podle tištěného programu, další prognóza je nejistá. Jinak by v programu s nadpisem Státní opera/ Národní divadlo  nemohly být … jazykové ani věcné chyby.“

Čtenáře nejvíce zaujal příklad: „Vydalo Národní divadlo, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR“. Za jazykovou chybu se omluvila Lucie Ljašková, vznikla prý při korektuře (při výměně slov Státní opera za slova Národní divadlo). Po pravdě řečeno, takové věci se při tisku stávají, dříve se jim říkalo „tiskařský šotek“. Na samotný artefakt baletního představení však nemají vliv.Horší jsou omyly odborné, které snižují uměleckou prestiž oboru. Jenže ty nekomentuje nikdy nikdo. Bez odezvy zůstaly také připomínky k programovému prohlášení, které balet Národního divadla rozeslal již vloni do kulturních rubrik některých redakcí k otázce pojetí klasických baletů na naší první scéně.

V nedatované tiskové zprávě se píše: „Máme za to, že klasický balet není vázán na jednostranný výklad, totiž že klasickými tituly jsou výhradně takové inscenace, které spadají například do 70. let 20. stol. nebo které jsou v symbióze s učebními plány scénické praxe tanečních konzervatoří. Výraz „klasický“ neodvozujeme od slova „class“ (třída, výuka) a podoba klasické inscenace nesmí být jen pouhou recyklací některé „zažité“ formy. Takové zúžení není reprezentativní ani prospěšné, poctivé ani přínosné jak pro umělecký soubor, tak pro dramaturgii a spíše představuje jakousi omezenou uměleckou „archeologii“. Nevyjadřuje ani úctu k tradici, spíše je podezřelým dogmatem…. Pokud se totiž na nových inscenačních postupech (v každé další premiéře klasického nebo nového titulu) neprojevují jisté proměny, stává se živé divadelní umění jen „staromilským klubem“. Za poslední desetiletí je repertoár baletu Národního divadla charakteristický svou vyvážeností v rámci stylů a žánrů, což považujeme za správný a legitimní kurs.“

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Minkus: Don Quijote (Státní opera Praha/ND Praha)

[Celkem: 8    Průměr: 4.6/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Janci

Proč se bát nazvat tenhle článek jiným titulkem – a totiž: Kam tě vede balete tvůj nevyvolený šéf? Vždyť to není ani tak o druhé premiéře Dona Q., jako spíše o praktikách, které se ve spojovaném tělese dějí a jsou v příkrém rozporu s deklamacemi šéfa ND. OperaPlus je jediným, kdo se věcně a podrobně zabývá sofistikovanou a pomalou likvidací operního a baletního divadla u nás. Děje se to samozřejmě pod taktovkou našeho hloupého a veskrze nekulturního politického establishmentu a zájmové skupiny ministerských úředníků, ale také za přispění současných šéfů (opery, baletu i ředitele smaotného)kulturní instituce kdysi nám nejdražší –… Číst vice »