Donizettiho Marie Stuartovna v Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dvě královny, tři milenci a jedna zaručená smrt
Maria Stuarda v Metropolitní s Joyce DiDonato

Není to tak dávno co vedení Metropolitní opery přemýšlelo nad tím, jak oprášit pro silvestrovské gala Netopýra s hostujícími hvězdami, které v přípitkové scéně zazpívají oblíbené Pucciniho árie přímo během bujaré párty na scéně a publikum po představení dostane zadarmo sklenku šampaňského. Ale v pondělí večer přišel  Peter Gelb s mnohem „divácky náročnějším“ vstupem do nového roku, a sice s premiérou Donizettiho Marie Stuartovny. S bezkonkurenčně pěvecky superobtížnou bel canto tragédií, která líčí osudový a životní střet mezi královnou Alžbětou a skotskou královnou Marií Stuartovnou, končící Mariinou popravou. Přesto, pokud si myslíte, že takové drama k oslavě konce starého a vstupu do nového roku nepatří a že je těžké si to představit, vězte, že jen stěží mohl Peter Gelb dát publiku lepší silvestrovský dárek, než toto hudebně skvostně nastudované a silně dramatické představení Marie Stuartovny.

Hvězdná americká mezzosopranistka Joyce DiDonato nastudovala titulní roli, která byla zpívána jak soprány, tak i mezzosoprány. DiDonato svým výkonem ukázala pěvecké mistrovství, v němž jsou všechny potřebné součásti – technika, zvuk, barva, odstín, dikce – sladěny tak, že tvoří přesvědčivý a výmluvný divadelní projev.

Režie Davida McVicara zvolila tradiční přístup, i když některé ostřejší barvy dávají inscenaci modernější nádech a působí jako metafora k dobovým kostýmům (John Macfarlane). V úvodní scéně v paláci Whitehall v Londýně, kde Elizabeth oslavuje nabídku k sňatku od francouzského krále, což – jak si myslí – ji otevře cestu k dobytí tehdejší Evropy, evokuje dekorace prostorný sál ze 16. století. Ale dřevem obložené stěny a klenba stropu jsou děsivě krvavě červené, avšak sbory dvořanů jsou naopak v krémově bílých šatech a oblecích, což už na samém začátku vytváří silné napětí.

Ve druhé scéně, v parku před věznicí na hradě Fotheringhay, kde Elizabeth Marii zadržuje, jsou zase všechny stromy holé a působí tak ponuře proti šedému pozadí, které tvoří zamračená obloha. Tato inscenace režiséra McVicara se sotva dá označit za odvážnou. Ale je lepší mít dobrou tradiční, než polovičatý koncept moderní režie, které jsou v Met zvykem. Tato McVicarova inscenace je vizuálně působivější a nápaditější, než Anna Bolena, kterou se otevírala sezóna 2011-2012, tedy první ze série tudorovských dramat z Donizettiho trilogie oper (druhá je právě Marie Stuartovna a následovat bude Roberto Devereux).

Tuto inscenaci ale hlavně vytváří Maurizio Benini, který již dlouho přináší spolehlivé dirigentské vedení a jasný názor na hru orchestru v belcanto provedeních. Jasný, jiskřivý a jistý výkon orchestru a sboru dodal inscenaci na přesvědčivosti. Benini chápe, že Donizetti nemůže znít jako konstantní doprovod, že melodie a vedení melodické linky musí být provázané se zpěváky a umožňovat kdykoliv vyzdvihnout a posílit jejich belcanto, nikoli prosazovat orchestrální doprovod.

Obsazení je vynikající. Pozoruhodný debut v Met, Elza van den Heever, třiatřicetiletá jihoafrická sopranistka, jejíž kariéra strmě stoupá na mezinárodní úrovni, je jiskřivou a emocionálně bouřlivou Alžbětou (Elisabetta). Její zpěv se zemitým nádechem a rychlým vibrátem není provplánově líbivý. Její hlas má především pronikavou hloubku a charakter, trylky koloratur dokáže vmžiku přejít do výbuchu žárlivosti a vzdoru.

Ve své závěrečné scéně, v níž Alžběta dává rozkaz k Mariině popravě, Elza van den Heever v těžkopádné róbě plné královských insignií téměř padá a fyzicky otřesena se snaží najít cestu k očištění svého svědomí. Někdo to může vnímat jako přehrávání, ale já jsem obdivoval právě onu syrovost a zranitelnost výkonu paní van den Heever. Ta se odhodlala také k tomu, že si nechala vyholit hlavu, což inscenátorům umožnilo vyhnout se výrobě drahé a komplikované dvojité paruky.

Matthew Polenzani se dá označit za spolehlivého belcantového tenoristu (je báječným Nemorinem v nové inscenaci Donizettiho Nápoje lásky, který otevřel tuto sezónu v Met). Je zmítán mezi láskou k odsouzené Marii a náhle vzplanutými city k Alžbětě. Ale jeho postava ustupuje do pozadí, tak jak se v příběhu stále více do centra pozornosti dostává Marie Stuartovna. Přesto Polenzani musel do role vložit hodně pěveckého i hereckého mistrovství a především v úvodních scénách působil velmi přesvědčivě. Ale i celkově dostál všem nárokům, zpíval s vervou, precizně a s přesvědčivostí.

Matthew Rose obdařuje svým robustním basem roli George Talbota (Giorgio), k Marii loajálního hraběte z Shrewsbury důstojností. Barytonista Joshua Hopkins v osobitém portrétu Williama Cecila (Guglielmo) vystihuje Alžbětina státního tajemníka přesnou kombinací opravdového upřímného zájmu a politické vypočítavosti. A sytým hlasem vládnoucí mezzosopranistka Maria Zifchak je přesvědčivou dvorní dámou.

Libreto Giuseppa Bardariho, vycházející ze Schillerovy divadelní hry, pohlíží na Marii Stuartovnu dost zjednodušeně. V době vzniku opery v devatenáctém století italské publikum Donizettimu jako římskému katolíkovi fandilo, protože se ve svém díle vůči protestantské královně vymezil a ukázal, co všechno může náboženská nevraživost způsobit.

Ačkoli historie tvrdí, že Marie a Alžběta se nikdy nesetkaly, Donizetti vycházející ze Schillera vkládá do opery scény jejich konfrontace, jako nejsilnější momenty celého díla. Souboj obou královen bývá na jevišti i soubojem dvou operních div, a právě to divák chce.

Zpočátku se Marie snaží vzbudit v Alžbětě sympatie, ale brzy obě královny začnou soupeřit nejen o nárok na anglický trůn, ale také o lásku hraběte Leicestera. A skvělá Joyce DiDonato rozpálená do běla svými emocemi označuje Alžbětu za „hanebného parchanta“. Slovy, která vedla při premiéře k problémům s italskými cenzory.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Maria Stuarda (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="38237" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
15 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments