Dvě únorová operní jubilea

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Osobnosti české opery 

V únoru si připomínáme dvojí nedožité osmdesátiny významných operních pěvců. Ve středu 12. února by je oslavil Antonín Švorc, o jedenáct dní později, 23. února, Miroslav Frydlewicz. Mnohé tyto dva umělce, wagnerovského basbarytonistu, rodáka z východočeské Jaroměře Antonína Švorce a tenoristu lahodného timbru se širokým rejstříkem, rodilého Plzeňáka Miroslava Frydlewicze, spojovalo.Oba byli na konzervatoři žáky profesora Jana Berlíka, tenoristy opery Národního divadla dvacátých a třicátých let, zpěváka, jenž byl pro minimálně jednu generaci možná nejčastějším představitelem Jeníka v Prodané nevěstě, zkušeného pedagoga řady významných operních sólistů. Oba vděčili za mnohé Hanuši Theinovi, výtečnému režisérovi a pedagogovi, který jim velmi pomohl v jejich hereckém růstu. Oba patřili ke generaci, jež vytvářela jedinečnou tvářnost české opery šedesátých let. Tato generace přes problémy, které přinesla normalizace v následujícím období, pokračovala ve svých úspěších i v letech sedmdesátých. Oba byli mimořádně vytíženými sólisty ve skvělé éře opery Národního divadla, oba se prosadili na německých operních scénách. A především, oba byli mimořádní umělci, u nichž se jejich umělecké kvality vzácně propojovaly s jejich kvalitami lidským.
***

Jaroměřský rodák Antonín Švorc (12. 2. 1934), basbarytonista velkého hlasového rozsahu a kovově znějícího hlasu, muž ztepilé postavy, byl ještě jako student konzervatoře angažován do operního souboru libereckého divadla. Liberecká opera si v první polovině padesátých let získala pod vedením svého šéfa dirigenta Jaromíra Žida výborné renomé. V Roce české hudby 1954 byla prvním českým operním souborem, jenž provedl po roce 1945 kompletní cyklus všech oper Bedřicha Smetany. V Liberci vyzrála celá řada operních sólistek a sólistů. Patřil mezi ně právě i Antonín Švorc, který už během své liberecké sezony úspěšně hostoval na scéně Národního divadla. V prosinci 1955 tam vystoupil v roli Budivoje ve Smetanově Daliborovi a 27. ledna 1956 dokonce v roli Escamilla v Bizetově Carmen. Sbíral vavříny na mezinárodních pěveckých soutěžích ve Varšavě, Ženevě či Toulouse.

Od počátku sezony 1956/57 se stává sólistou opery pražského Národního divadla. Zde vstupuje v řadě rolí do běžného repertoáru. Kromě již dříve zmíněných je to například Radovan ve Smetanově Libuši. Jeho první velkou rolí, kterou v Národním nastudoval, byla titulní postava Glinkovy opery Ruslan a Ludmila, kterou se publiku úspěšně představil v nelehké konkurenci s tehdy již mimořádně úspěšným Rudolfem Asmusem.

Neopakovatelnou příležitost mu poskytl tehdejší šéf opery Jaroslav Vogel, když ho obsadil do stěžejní role Hanse Sachse ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberskýchByla to jedna z prvních wagnerovských inscenací na scéně Národního divadla po roce 1945 a Antonín Švorc do ní vstoupil v konkurenci s Ladislavem Mrázem, zpěvákem, který v té době byl již mezinárodně uznávaným wagnerovským pěvcem. Ladislavu Mrázovi se dokonce dostalo pocty zpívat tuto roli 8. října 1960 při slavnostním otevření nové operní budovy v Lipsku. Antonín Švorc této příležitosti využil dokonale a 24. února 1964, pouhých dvanáct dní po svých čtyřiadvacátých narozeninách, se v jedné z nejtěžších basbarytonových rolí představil při druhé premiéře poprvé publiku.

Ohlas na sebe nenechal dlouho čekat. Mladý, vysoce muzikální zpěvák obdařený nádherným kovově znějícím basbarytonem se schopností perfektního propojeni pěveckého a hereckého projevu v rolích širokého žánrového rozpětí vzbudil velký zájem i v zahraničí. Divadla v tehdejší NDR bystře zareagovala na impulz, který se jim naskytl v Praze, a výsledkem byla nabídka ke spolupráci z berlínské Státní opery, jejímž členem a stálým hostem se Antonín Švorc stal v roce 1962. Tím se mu otevřely dveře k dalším čelným evropským scénám. Ve Státní opeře působil paralelně s členstvím v Národním divadle celé čtvrtstoletí a za tu dobu zde vytvořil mnoho nádherných postav, k nimž by se na domácí scéně v té době nikdy nedostal, jako byl například Kurwenal ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě anebo Barak ve Straussově Ženě beze stínu. S nimi, stejně jako s dalšími špičkovými partiemi svého oboru, potom skvěle reprezentoval českou pěveckou školu na řadě scén v Německu, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Nizozemsku, Itálii a dalších zemích. Rozhodně by stálo za to, věnovat pozornost fenoménu německých operních scén té doby ve vztahu k našim pěvcům. Řada z nich díky tomu vstoupila do mezinárodního kontextu a měla mimo jiné možnost pracovat pod vedením špičkových dirigentů a režisérů, kteří v té době prosazovali moderní operní režii, jako byli Walter Felsenstein, Joachim Herz, Harry Kupfer a další. Antonín Švorc zpíval pod taktovkou takových osobností, jako byli Carlo Maria Giulini, Franz Konwitschny, Otmar Suitner či Wolfgang Sawallisch.

I když Antonín Švorc slavil úspěchy v předních evropských operních domech, jeho domovskou scénou zůstalo pražské Národní divadlo, na němž odehrál a odzpíval stovky představení v nejrůznějších rolích, kterým propůjčil neopakovatelnou průraznost a preciznost svého pěveckého i hereckého projevu. A nebyly to vždy jen role hlavní. Když si projdeme impozantní seznam postav, jež Antonín Švorc v Národním ztvárnil, najdeme vedle sebe role nejrůznější závažnosti a kalibru, od čelných postav oboru až po takzvané role středního rozsahu, v nichž Antonín Švorc vždy prokazoval svou oddanost českému opernímu divadlu.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Pametnik

Liberecká opera uvedla cyklus všech Smetanových oper již v roce 1953.