Dvojitý Don Giovanni

  1. 1
  2. 2
Nedávno se v jedné z našich diskusí komentovala skutečnost, že v sobotu 15. ledna budou Dona Giovannihove Stavovském divadle zpívat odpoledne Adam Plachetka a večer Aleš Jenis. Někdo napsal (myslím, že kolega Václav T. Šlajer), že by navštívil oboje. Vrtalo mi to hlavou, a protože jsem celkem nerozhodný člověk, zvolil jsem dvojitou dávku. V poločase jsem rozhodnutí trpce litoval, ale nakonec se „vše v dobré obrátilo.“

Nejprve něco k historii současné inscenace ve Stavovském divadle. Velmi brzy po nástupu předchozího vedení Národního divadla (Daniel Dvořák, Jiří Nekvasil) bylo rozhodnuto o stažení tehdy ještě poměrně čerstvé inscenace Jany Kališové, která dosti provokovala svým aktualizujícím pojetím, Don Giovanni byl tehdy módním návrhářem, po scéně jezdilo auto atd. Místo ní byl vzkříšen Don Giovanni Václava Kašlíka z roku 1969 proslulý scénou Josefa Svobody. Ta je založena na prodloužení hlediště divadla na scénu a podle anotace na internetových stránkách Národního divadla „zúročuje vzácnou skutečnost, že jsme přímo v místě dávné světové premiéry této „opery oper““. Stojí ale za to připomenout, že v Mozartově době dvě proscéniové lóže, které Svoboda cituje, neexistovaly a neorenesanční výzdoba divadla také ne. Kritika inscenaci z roku 2002 vytýkala absenci režijního vedení, která však měla usnadnit vystupování hostujícím účinkujícím, z toho pramenící nezáživnost a také třeba nově pořízené kostýmy v poměrně střízlivém stylu, které narušily výtvarnou jednotu inscenace. V roce 2006 došlo k obnovenému nastudování obnoveného nastudování s až barokně opulentními kostýmy Theodora Pištěka. Tehdy Jiří Nekvasil opustil pietní přístup ke Kašlíkově režii a na scénu poslal skupinu sluhů předvádějících různé komické (?) špílce, Komturově soše přidal neonový meč atp. S postavami však nijak dál nepracoval, takže opět platí: představení dopadne podle toho, kdo si co přinese. A že výsledky mohou být diametrálně rozdílné, jsem se v sobotu přesvědčil.

Odpolední představení se pro mne neslo ve znamení nekonečné nudy (podotýkám, že Don Giovanni je jedna z mých nejoblíbenějších oper), zatímco večerní mělo tah. A podle reakcí též publikum bylo více vtaženo do příběhu i hudby při druhém představení. Orchestr hrál odpoledne (dirigoval Zbyněk Müller) poněkud unaveně, bez jiskry, i když zásadní chyby se nevyskytly. Robert Jindra večer volil rychlejší tempa, takže představení bylo živější již od zdařile zahrané předehry. Užil bych si ji ještě víc, kdyby uprostřed ní nebyla do přízemí (!) opět vpouštěna skupinka opozdilců.

K hereckým výkonům je třeba předeslat, že první obsazení – s výjimkami – nic zvláštního nepředvedlo, což by samo o sobě ještě nemuselo mít pro celkové vyznění představení takové důsledky. Ale o to více jsem pozornost soustředil na statisty a nevycházel jsem z údivu, protože od poslední návštěvy uplynul nějaký čas a já si je již nepamatoval. Livrejovaní sluhové zde „vtipně“ metají kozelce, zakopávají, upouští tácy, běhají jako ve zpomaleném filmu apod. Když ve finále tančí breakdance a nad nimi tanečníci menuet, je to stejně hloupé jako většina „nápadů“ v mnichovské inscenaci, o které jsem psal v létě. Druhá polovina odpoledního představení byla navíc poznamenána opakovanými problémy se spouštěním opony, za kterou se odehrávaly přestavby a která se zasekávala o mřížoví. Dostalo se nám tak několikerého pohledu na úpravu scény jevištními techniky. Večer pro změnu na hostinu vůbec nedorazila Komturova socha, z jejíhož podstavce má Komtur vyjít. Že zpěvák na scénu „prostě“ přišel, nevadilo, ale také tyto skutečnosti, myslím, poukazují na stav, v jakém se inscenace nachází. Dočkáme se v dohledné době přestudování, a to i přes dosavadní množství mozartovských premiér?

A jak dopadlo srovnání samotných dvojic? Oba představitelé Dona Giovanniho vládnou zásadní kombinací: skvěle zpívají a stejně dobře vypadají, takže jejich úspěchy u žen jsou lehce uvěřitelné. Kterou neokouzlí již svým vzhledem, tu „uzpívají“. Don Giovanni Adama Plachetky je mladý aristokrat, sebejistý, ale přesto s nádechem určité melancholie. Znamenitě vystihl změnu v chování Giovanniho po odhalení identity masek. Ze suveréna před námi najednou stojí zcela vykolejený mladý šlechtic, který na něco takového připraven nebyl. Pro Aleše Jenise to je jen jedna z dalších nepříjemností, blamáž, ze které je třeba se co nejrychleji vyvléct, stejně jako bylo nutné uniknout Elvíře, která mu viditelně otravovala život. Celkově byl jeho Giovanni protřelejší a bral více věci na lehkou váhu (zatímco Adam Plachetka se zasmál snad jednou, Aleš Jenis se něčemu vysmíval stále). Po pěvecké stránce se nedá ani jednomu vytknout nic. Barva Plachetkova hlasu je tmavší, takže působí více hrdinsky. Jeho zvolání Viva la liberta! znělo jako výzva k revoluci. V La ci darem la mano tak Zerlině spíše přikazuje, podobně se komořince v Deh vieni představuje jako sebevědomý ctitel, vemlouvá se až později. Jenis ve zmiňovaném duetu s Zerlinou také tolik nežadoní, jak bývá zvykem, ale v souladu se spíše floutkovským pojetím jakoby říkal: „pojď, uvidíš, jak si užijeme“. Naopak ve zmíněné árii využil měkkosti svého hlasu k milostnému svádění. Velkou pochvalu zaslouží za zvládnutí Finch´han dal vino v tempu na hranici udýchatelnosti.

Adam Plachetka (Don Giovanni)
 
Výborné protihráče měli Giovanni-ové ve svých Leporellech. František Zahradníček zpočátku působil matnějším dojmem, ale ten postupně zmizel a z odpoledního obsazení jej řadím k nejlepším. Peter Mikuláš na mne však večer zapůsobil více, především svým propracovaným herectvím. Jeho Leporello už není víceméně Giovanniho kumpán, ale stařec, který měl několik pánů a který už nechce být ponižován od mladého proutníka, neboť je na konci sil. Oba dva pak využili všechny možnosti komických situací, i když na Peteru Mikulášovi byla patrná větší zkušenost s touto rolí. Zdrojem zábavy ale u něj byla i třeba jeho absolutní nepodobnost s Giovannim, jíž vrchovatě využil.

František Zahradníček (Leporello)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="16891" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments