Dvořákova Praha: Jan Mráček a Lukáš Klánský zářili

Všechny tři Brahmsovy houslové sonáty jsou mimořádná mistrovská díla, jejichž výjimečný svět lze popsat slovy elegance, romantický závan a krása. Určení sonát „Sonáta pro klavír a housle“ vyjadřuje rovné partnerství obou nástrojů. Současně ukazují nejen virtuozitu obou hráčů, ale kladou nárok na hluboký ponor do obsahu. Houslista Jan Mráček a klavírista Lukáš Klánský svým provedením naprosto přesvědčili. Každá fráze byla vypracována, rytmus naprosto brilantní, dynamická vyváženost i při otevřeném klavíru naprosto úžasná. Když k tomu umělec přidá nádherně sladký tón (jaký nemá žádný ze současných mladých českých houslistů), krystalická intonace, dokonalé vedení smyčce, skromné vystupování i přirozená muzikalita, je obraz kompletní. Pokud klavírista navíc ví, tak jako tomu bylo na včerejším recitálu, jaký druh úderu a zvukového rejstříku zvolit, jak vycizelovat dynamiku v průběhu dvou taktů, kde zvolit silný, ale medový bas, jak pedalizovat a přitom mít radost ze hry, je interpretace dokonalá.

Dvořákův Mazurek přesvědčil o virtuozitě Jana Mráčka a jeho technické bezchybnosti. Dílo plné dvojhmatů není snadné a vyžaduje přesnou intonaci zejména v terciích, což vědí velmi dobře všichni houslisté. I zde sólista ukázal přímo ukázkovou dokonalost.Nostalgie i zemitost tanečního charakteru byla umocněna měkkými akcenty na nepravidelné doby tohoto díla psaného ve tříčtvrťovém rytmu. V Romanci, op. 11, zaujal Lukáš Klánský tím, jakým způsobem modeloval a napodoboval nástroje orchestru v klavírním doprovodu pořízeném samotným Antonínem Dvořákem. Oba interpreti znova ukázali v té největší nádheře něžnosti díla psaného v nejtěžší fázi skladatelova života.

Dramaturgicky vyvážený hodinový recitál ukázal všechny polohy a přednosti obou protagonistů. V „přídavkových“ kusech Fritze Kreislera houslista dokázal, proč se stal vítězem osmé Mezinárodní soutěže Fritze Kreislera ve Vídni. Bylo to opravdu „gemütlich“ vídeňské hraní s využitím všech dokonale zvládnutých technických i výrazových prostředků.Moc bych oběma sólistům přál, aby jejich aktivit nebylo příliš na úkor dokonalosti a preciznosti, aby (tak jak vidíme u jiných) nenabralo směr „crossover“, aby mohli pracovat ve svém komorním ansámblu (jak nevidíme u mnohých), a aby měli štěstí na koncertního manažera. Také by si zasloužili vyprodaný sál a možnost realizovat svůj vlastní komorní cyklus a věřím, že Lukáše Klánského brzy uslyšíme v sólovém recitálu na některém z pražských festivalů. Byl to opravdový zážitek a výkon Jana Mráčka mi připomínal hru Leonida Kogana.
Hodnocení autora glosy: 100 %

Dvořákova Praha 2015
Den D
Jan Mráček (housle)
Lukáš Klánský (klavír)
18. září 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
– Johannes Brahms: Sonáta pro housle a klavír č. 1, op. 78
– Antonín Dvořák: Mazurek, op. 49, Romance, op. 11 (novodobá premiéra s autorovým klavírním doprovodem)
– Fritz Kreisler: Preludium a Allegro ve stylu Pugnaniho, Caprice Viennois, op. 2
přídavky:
– Antonín Dvořák: Romantické kusy, op. 75, č. 1, Cavatina
– Fritz Kreisler: Recitativo und Scherzo-Caprice op. 6

www.dvorakovapraha.cz

Foto Dvořákova Praha / Martin Divíšek