Dvořákova Praha: Německé requiem s niternou interpretací a důrazem na duchovní obsah

Jak z názvu festivalu vyplývá, jeho dramaturgie se zaměřuje především na bohaté dílo Antonína Dvořáka. Letos významnou dramaturgickou linku tvořilo také dílo Dvořákova přítele a propagátora Johannesa Brahmse, od jehož narození v květnu uplynulo 190 let. Mezi řadou Brahmsových děl, která na festivalu zazněla, např. 2. klavírním koncertem v úžasném podání klavíristy Igora Levita, bylo 14. září 2023 provedeno jeho monumentální Německé requiem. Tato myšlenkově hluboká skladba nepatří mezi nejčastěji uváděná zhudebnění mše za zemřelé (Mozart, Verdi, Dvořák), přesto se řadí k nejvýznamnějším kompozicím tohoto textu v celé hudební literatuře napříč staletími. Na rozdíl od zhudebnění Mozartova nebo Verdiho, Brahms dílo komponoval (v roce 1868) na německý překlad svého vlastního výběru textů z Lutherova německého překladu Bible. Dílo se tak zaměřuje především na živé a přináší jim potřebná slova útěchy k překonání strachu ze smrti. Připomeňme, že český skladatel Ladislav Vycpálek, zkomponoval České requiem na český text z Bible kralické a další duchovní texty. Dílo, které propagoval a znamenitě nahrál Karel Ančerl, zůstává, bohužel, mimo zájem koncertních těles a je zcela nedoceněno.

Provedení Německého requiem je velice náročné, náročné pro interprety i posluchače. Proto nebývá často prováděno a většina milovníků hudby je zná spíše z nahrávek (Karajan, Klemperer, Solti, Sinopoli, Jansons M., Järvi P., Tennstedt, Harnoncourt a mnoho dalších). Právě rozdílnost výše zmíněných snímků dokumentuje také různé možné interpretační přístupy, které mohou být velice odlišné nejen tempově, ale i celkovým pojetím tohoto mimořádného díla. Na festivalu Dvořákova Praha dílo provedla Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor za spoluúčinkování sólistů Anu Komsi a Christiana Senna. Dílo nastudoval a řídil finský dirigent Sakari Oramo (rozhovor si můžete poslechnout zde), dnes šéfdirigent Symfonického orchestru BBC a dirigent Královské filharmonie ve Stockholmu.

Oramo nepatří ke světové dirigentské špičce, je to ovšem dirigent, který řídil, kromě orchestrů, v nichž dnes působí, Symfonický orchestr města Birminghamu, Vídeňské i Berlínské filharmoniky, orchestry v Bostonu, Chicagu a San Franciscu i slavný Concertgebouw Orchestra Amsterdam a další tělesa. Jeho interpretace Německého requiem byla niterná, založená spíše na pomalejších tempech, nikdy však neztrácející potřebné napětí. Dokázal vystavět všech jednotlivých sedm částí tohoto díla i Německé requiem jako celek. Mezi úvodní částí Selig sind, die da Leid tragen a částí poslední Selig sind die Toten se klenul velký interpretační oblouk. I k dramatičtějším částem díla, například hned k druhé části Denn alles Fleisch es ist wie Gras, přistoupil s hlubokým porozuměním a především důrazem na duchovní obsah. Orchestr jeho čitelným gestům bezezbytku porozuměl a plně respektoval jeho pojetí. Česká filharmonie opět podala špičkový výkon, jen některé nepřesné nástupy zejména žesťových nástrojů byly jen drobným znaménkem na kráse.

Pražský filharmonický sbor je snad naším nejlepším koncertním sborovým tělesem. Jistě je za tím jednak tradice vynikajících sbormistrů minulosti (především Josefa Veselky a Lubomíra Mátla), ale především cílevědomá práce současného sbormistra Lukáše Vasilka, který stojí v čele sezpívaného tělesa, v němž každý jednotlivec umí zpívat a sbormistr tak může pracovat na intonaci (ta byla velice dobrá), barvě zvuku a celkovém pojetí díla. Hned úvodní sbor Selig sind, die da Leid tragen v první části byl strhující svou zvukovou kulatostí i napětím, znělým pianissimem i jistou intonací. Sbor výborně dokáže zpívat v celé dynamické škále a zcela evidentně jeho jednotliví členové věděli i obsah zpívaného textu. Jen snad tenoristé ve čtvrté části Wie lieblich sind deine Wohnungen ksprávně předepsanému pianu měli přidat i předepsané espressivo. Pražský filharmonický sbor byl hvězdou festivalového večera, který zastínil i nepříliš rozsáhlé party sólistů. Z nich upoutal především Christian Senn svým lyrickým volným barytonem, přičemž dirigentova choť Anu Komsi, zpívající zpaměti, procítěně zazpívala své náročné sólo v páté části Ihr habt nun Traurigkeit, bohužel její hlas zněl příliš ostře a neklidně.

Festival Dvořákova Praha má své stálé publikum, jistě většinou vzdělané a náročné, nicméně mezi diváky byli i tací, kteří tleskali po jednotlivých částech, zejména na začátku, a po šesté části se jakýsi muž musel „zviditelnit“ hlasitým zvoláním „bravo“, byť ještě nedozněl poslední akord. Škoda!

Provedení Německého requiem na festivalu Dvořákova Praha bylo na velice dobré úrovni a záslužně pražskému publiku připomenulo toto významné dílo, v mnohém průkopnické, které ve své době ukazovalo cestu budoucího vývoje hudby a to nejen duchovní.

Dvořákova Praha
14. září 2023, 20:00 hodin
Praha – Rudolfinum

Program:
Johannes Brahms: Německé requiem, op. 45

Účinkující:
Anu Komsi – soprán
Christian Senn – baryton

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr

Česká filharmonie
Sakari Oramo – dirigent