Titán mezi českými sbormistry

  1. 1
  2. 2

Dlouholetý sbormistr Pražského filharmonického sboru by se 7. března dožil 105 let 

Přesně tato doba uplynula od narození absolutní špičky mezi českými sbormistry všech dob – Josefa Veselky. Sbormistra, který svými schopnostmi a vzděláním dovedl Pražský filharmonický sbor (do poloviny jeho éry, do roku 1969, se jmenoval Český pěvecký sbor) na evropskou špičku mezi profesionálními sborovými tělesy. Poučení zájemci o hudbu jistě dobře vědí, kdo byl Václav Talich, Karel Ančerl, Václav Smetáček či Václav Neumann. Ale dle svých zkušeností bych odhadl, že jména jako Ferdinand Vach, Jan Šoupal, Jan Kühn nebo právě Josef Veselka, málokomu co řeknou. Nebyli a nejsou tolik na očích, neví se obecněji (pouze v užších odborných kruzích), že právě sbormistr je tvůrcem úrovně sboru. Od spolků společenských přes školní, dětské, univerzitní až po sbory profesionální. Sbormistr, v mnohem větší míře než symfonický dirigent, ovlivňuje technickou bázi sboru – intonaci, hlasovou kulturu, způsob frázování a členění frází, hlasovou techniku, spektrum dynamiky od nejjemnějšího pianissima po sourodé fortissimo. Teprve potom, když tato úskalí sbormistr se svým sborem překlene, když dosáhne pedagogicky vzácné zvukové vyrovnanosti celku ve všech dynamikách, přijde teprve ke slovu jeho skutečná dirigentská erudice, tedy podstatný výraz, vrcholy skladeb, styl.

Josefa Veselku jsem znal, nejen z veřejných produkcí a zkoušek. Zásluhou dirigenta Antonína Devátého, u něhož jsem studoval dirigování, jsem se díky doporučení pana Devátého ocitnul v roce 1980 právě u Josefa Veselky. Poznal jsem tudíž zblízka jeho mistrovství, neobyčejné vzdělání, ale také jeho temperament a pedagogické schopnosti. Byť mu tehdy bylo již sedmdesát let! Moc dobře jsem již v této době věděl, že znalosti, umělecké schopnosti i vysoký intelekt, nemusejí korespondovat se schopnostmi pedagogickými, to jest uměním předávat mnohost poznatků. Zejména u lidí vysoce fundovaných bývá nebezpečí, že zahrnou studenty mnoha znalostmi i zkušenostmi, ve kterých se jen těžko orientují. Takže se někdy ku vší ironii stane, že zejména základy oboru dá lépe poučený laik než veliký mistr svého oboru. V případě Josefa Veselky tomu tak nebylo. Byl to, dle mých pocitů, rozený pedagogický talent. Ovšem pro ty, kteří chtěli a měli potřebné oborové fandovství.Josef Veselka měl obrovskou míru vzdělání. Arcibiskupské a reálné gymnázium doby první republiky mělo neskutečně vysokou laťku – latina, řečtina, matematika do hloubky, o jaké se nám dnes ani nesní. To mi vždy velmi zdůrazňoval otec, sám bych to vědět jistě nemohl. Na univerzitě v Brně vystudoval nejen hudební vědu, ale také klasickou filologii a filozofii. Od roku 1935 působil jako profesor na gymnáziích v Brně, od roku 1952 na brněnské konzervatoři. Až po habilitaci (1958) na JAMU v Brně, kde byl jmenován roku 1964 profesorem pro obor dirigování sboru. Již ve svých jednadvaceti letech založil v Brně studentský sbor, který pod názvem Akademické pěvecké sdružení Moravan vedl až do roku 1979. V roce 1959 se stal Josef Veselka hlavním dirigentem Pražského filharmonického sboru (tehdy tedy nazvaného Český pěvecký sbor, založeného roku 1935). Obrovské množství Veselkových nahrávek pro Supraphon a Československý rozhlas v Praze je tudíž vedeno pod původním názvem Český pěvecký sbor. Je to kompletní sborové dílo Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka, obrovité a originální světy, jedinečné již ve své době. Smetanovo sborové dílo nemá ve světě antipod, je svojí originalitou ve své době výjimečné. Janáčkovo veliké sborové dílo samozřejmě, jen jeho obtížnost je tak vysoká, že ho dnes již prakticky kompletně skoro nikdo nezazpívá. A samozřejmě desítky nahrávek soudobé hudby.Josef Veselka si uvědomoval, že jeho sbor při České filharmonii (od roku 1953) studuje zejména oratorní a kantátovou tvorbu, tedy tvorbu doprovázenou symfonickým orchestrem. Byl stoupencem myšlenky, že sbor, má-li udržet perfekci intonace, dynamických jemností, čistoty stylu, musí projít důkladným studiem sborových děl a capella, tedy bez doprovodu. Tvorba vokální polyfonie se v období Veselkově stala technickým základem, jak ji nastolil v Maďarsku v celém hudebním systému geniální Zoltán Kodály. Začal pořádat a capella koncerty, kde prováděl i cykly soudobých skladatelů doby (Jan Kapr, Jiří Pauer, Václav Dobiáš, Petr Eben, Jan Hanuš, Václav Felix, Eugen Suchoň, Ján Cikker a jiní). Tato pozornost k precizaci a capella tvorby přivedla Pražský filharmonický sbor pod vedením Josefa Veselky k vysoké profesionalitě, jeho analytická schopnost byla doslova výjimečná. Sbor musel na zkouškách precizovat intonaci bez doprovodu také v kantátových dílech čili dílech s doprovodem. Perfekci rozpoznal záhy hudební svět a začal zvát Veselkův Pražský filharmonický sbor na významná fóra. A tak byl Pražský filharmonický sbor angažován například pro milánskou Scalu pro všechna představení Lohengrina Richarda Wagnera nebo jeho Mistry pěvce norimberské pro slavné operní divadlo La Fenice v Benátkách.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zbynek Brabec

Velice dobře a záslužně napsaná vzpomínka na sbormistra Veselku. Opravdu, sbormistrovské povolání je stále podceňováno, mnoho studentů dirigování se vidí minimálně před Českou filharmonií a o tuto náročnou práci nemají zájem. Také většinou málo rozumí zpěvu. Bohužel často pracují i s méně vzdělanými umělci, než dirigenti s hráči v orchestru. Pana sbormistra Veselku jsem osobně neznal, ale chodil jsem na koncerty ČF a poslouchal pod jeho vedením báječný Český pěvecký sbor (dnes PFS). Však i za totality toto těleso, tenkrát pod svazkem ČF, často vyjíždělo do zahraničí, kde ve velké konkurenci uspělo. Ale měli jsme i další vynikající sbormistry, např.… Číst vice »