Pátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha byl v sobotu 8. září zahájen koncertem Orchestre Philharmonique du Luxembourg s jeho šéfdirigentem Emmanuelem Krivinem a mladou německou houslistkou Veronikou Eberle. Čtyřiadvacetiletá sólistka za svoji krátkou kariéru již stačila nasbírat řadu mezinárodních ocenění a na svém kontě má hostování u nejvýznamnějších světových orchestrů (Academy of St Martin in the Fields, Scottish Chamber Orchestra aj.) i sólové recitály v prestižních koncertních síních (mj. londýnská Wigmore Hall, Herkulesaal v Mnichově nebo newyorská Carnegie Hall). V Praze se představila ve slavném Koncertu pro housle a orchestr d moll, op. 47 Jeana Sibelia, který tvořil první polovinu programu. 
Ukázalo se, že pověst, která houslistku předchází, není žádná „mediální bublina“. Eberle vládne širokou škálou výrazových prostředků a technickou suverenitou, která jí dovoluje mimořádně obtížný sólový part Sibeliova koncertu interpretovat s přehledem, bez viditelných známek úsilí. Interpretka doslova kouzlila s dynamikou: diferencovanost jednotlivých rovin hlasitosti, od vlásečnicově jemných pianissim v pomalé větě až po zvukovou plnost nástroje ve větě závěrečné, byla obdivuhodná. Kromě technických parametrů však houslistka disponuje také schopností tlumočit s maximální přesvědčivostí emocionální rovinu díla. Díky tomu se jí podařilo přesvědčivě podtrhnout baladický charakter Sibeliova koncertu.
Lucemburská filharmonie, která houslistku doprovázela, se ve druhé části koncertu představila i samostatně, a to v tradičním čísle zahajovacího koncertu festivalu, kterým je Dvořákova Symfonie „Z nového světa“. Ve srovnání s předchozími ročníky festivalu lze toto provedení považovat za nejméně přesvědčivé. Kromě čistě technických nedostatků, které bylo možno na několika místech zaznamenat (mj. intonační nejistota lesních rohů v introdukci první věty), je na vině především celková koncepce. Emmanuel Krivine před čtyřmi lety realizoval nahrávku této symfonie s orchestrem La Chambre Philharmonique na dobové nástroje. Prvky snahy o tzv. autentickou interpretaci se zřejmě projevily také v pražském provedení, jehož nevýraznějším rysem byla neobvykle rychlá tempa. Těžko říci, které větě tento přístup uškodil nejvíce. Snad třetí, v níž se vytrácela zřetelná artikulace, snad druhé, ve které se Krivine (záměrně?) přiblížil původnímu tempovému označení této věty – tedy Andante – které Dvořák později změnil na pomalejší Largo. Přestože některým momentům provedení nelze upřít působivost a dokonce objevnost („vytažení“ některých vedlejších hlasů nebo zdůraznění reminiscence na hlavní téma první věty v kodě věty závěrečné), celkový dojem lze shrnout do jediného slova: uspěchanost.
Tato charakteristika se v ještě větší míře vztahuje i na přídavek, který si premiérové publikum vytleskalo. Byl jím Dvořákův šestnáctý Slovanský tanec, jehož provedení lze označit doslova za nepochopení autorova záměru. Namísto vysoce stylizovaného, neobyčejně poetického obrazu tance se nám dostalo lehké hudby téměř promenádního charakteru. Zahajovací koncert festivalu tak lze přijmout s určitými rozpaky. Je škoda, že jeho druhá polovina oslabila pozitivní dojem z úvodu večera.
Hodnocení autora recenze: 65 %
Dvořákova Praha 2012
Orchestre Philhramonique du Luxembourg
Dirigent: Emmanuel Krivine
Veronika Eberle (housle)
8. září 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“
přídavek: A.Dvořák: Slovanský tanec č.16
