Dvořákův Alfred, překvapení po půldruhém století

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s muzikoložkou Jarmilou Gabrielovou před novodobou premiérou opery na Dvořákově Praze 

V souvislosti s nynějším nastudováním Alfreda publicisté mluví o „posledním bílém místě“ v Dvořákově díle. Co všechno se na tomto dluhu podle vás podepsalo?

Osobně se domnívám, že těch „bílých míst“ je v Dvořákově díle víc. Týká se to zejména větší části jeho tvorby operní: z jedenácti rozměrných oper se pouze jediná, Rusalka, stala repertoárovým kusem, a dvě další, Jakobín a Čert a Káča, jsou u nás provozovány s jistou pravidelností. Ale i mezi Dvořákovými díly instrumentálními a písňovými nalezneme taková, která byla a jsou provozována jenom zřídka. Pokud jde o Alfreda, hlavní příčinou bylo pravděpodobně to, že opera byla zkomponována na německý text – v době, kdy již v Praze několik let fungovalo profesionální Prozatímní divadlo – a že se ji skladatel sám nepokusil vzápětí po dokončení ani později zadat k provedení. Posmrtná premiéra v olomouckém divadle se uskutečnila v prosinci roku 1938, pár týdnů před začátkem nacistické okupace a necelý rok před započetím druhé světové války. Provozovat dál dílo, jehož tématem je boj hrdinných Britů proti nepřátelským vetřelcům, by bývalo za těchto poměrů nemyslitelné – a totéž zdá se platilo i pro dobu po roce 1948.

Nezanedbatelnou okolností, která dále bránila provozování a šíření Dvořákova Alfreda, bylo to, že s výjimkou ouvertury vydané a občas hrané pod názvem Dramatická (Tragická) ouvertura, partitura ani klavírní výtah opery nebyly až dosud vydány tiskem.

Ale totéž platí i pro další Dvořákovy opery, těch „bílých míst“ a „dluhů“ je vlastně stále ještě docela dost…

Připomeňte prosím, které známější Dvořákovy kompozice se vyskytují v období před a po Alfredovi? A jak dlouho na Alfredovi skladatel pracoval?

Jde vesměs spíše o méně známé Dvořákovy kompozice: skladatelovo první opusované dílo, Smyčcový kvintet a moll, vzniklo v roce 1861, jeho první Smyčcový kvartet A dur op. 2 v roce následujícím. Od roku 1865 začal Dvořák soustavně a intenzivně komponovat, takže do konce roku 1870 vznikly mimo jiné jeho první Symfonie c moll, nazývaná někdy Zlonické zvony, (první) Violoncellový koncert A dur, druhá Symfonie B dur op. 4, písňový cyklus Cypřiše, k němuž se pak autor opakovaně vracel a později jej upravil také pro smyčcový kvartet, a tři rozměrné smyčcové kvartety D dur, B dur a e moll.

Operu Alfred psal skladatel v období od května do října roku 1870 neboli po dobu necelých pěti měsíců. Tempo a intenzita jeho kompoziční práce jsou podle mě vskutku udivující, zvláště uvážíme-li, že byl tou dobou stále ještě violistou v Prozatímním divadle, a tudíž téměř denně zkoušel a účinkoval při představeních, a že si kromě toho ještě vydělával na obživu soukromým vyučováním hudby. Dochovaný autograf partitury představuje úhledně napsaný čistopis téměř bez oprav a škrtů. Je tedy téměř jisté, že mu musela předcházet souvislá skica (particell), která se ovšem nedochovala.

V následujícím roce zkomponoval Dvořák mimo jiné další rozsáhlou operu Král a uhlíř (první verzi), tentokrát již na český text, která byla poprvé provedena v pražském Národním divadle teprve v květnu roku 1929.

Antonín Dvořák v době komponování Alfreda

Jak hodně sám Dvořák Alfredovi „věřil“?

Těžko říci – nemáme o tom žádné spolehlivé doklady. V této souvislosti mohu snad ještě připomenout, že v onom prvním desetiletí Dvořákovy tvorby, na jehož konci stojí Alfred, věděl o jeho skladatelské aktivitě v Praze jenom málokdo a mimo Prahu nikdo. Domácí i mezinárodní zájem o jeho hudbu přišel až v průběhu a na konci sedmdesátých let devatenáctého století.

Víme jenom o tom, že Dvořák sám plánoval později v osmdesátých letech koncertní provedení ouvertury k opeře v Praze a také tištěné vydání její partitury u svého berlínského nakladatele Simrocka. V této souvislosti se také vrátil k svému autografu a poměrně důkladně jej revidoval. Nicméně plán se nakonec neuskutečnil a k obojímu – koncertní premiéře i tištěnému vydání – došlo až po skladatelově smrti v letech 1905, respektive 1912.

Nejpozoruhodnější ohlasy na Alfreda? Ať už na samotnou partituru za života Dvořákova či po jeho smrti?

Předně – viz odpověď na předešlou otázku. Podle pozdní vzpomínky pianisty a skladatele Josefa Jiránka, který byl v dětství žákem Bedřicha Smetany (Smetanův žák vzpomíná, vydáno posmrtně 1941), ukázal Dvořák Smetanovi – jenž byl tehdy jako kapelník Prozatímního divadla jeho bezprostředním „nadřízeným“ – někdy počátkem sedmdesátých let partituru své opery (Alfreda?) na německý text. Ovšem zda se tak skutečně stalo, zda Smetana tuto partituru skutečně viděl a studoval, a jak ji případně hodnotil, nelze dnes už ověřit.

Kritických ohlasů na olomouckou premiéru v roce 1938 se pokud vím dochovalo jenom málo – nepochybně i vzhledem k pohnuté době, v níž se tato premiéra uskutečnila. A kolik posluchačů slyšelo úryvky z opery provedené předtím v únoru 1938 v originální jazykové verzi v německém vysílání pražského Radiojournalu, také pochopitelně nelze po více než sedmdesáti letech zjistit.

strana Dvořákovy rukopisné partitury

Co všechno stojí za zmínku v souvislosti s libretem? Jediným německým v Dvořákově tvorbě? Co všechno se z této skladatelovy volby dá vyčíst?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na