Efektní zahajovací koncert Moravské filharmonie Olomouc

A nejen publika domácího, ale i rozhlasového, neboť byl koncert přímo přenášen a vysílán Českým rozhlasem na stanici Vltava. To jistě také přispělo ke slavnostní náladě a k maximálnímu soustředění účinkujících. Před hudebníky se postavil šéfdirigent Jakub Klecker a po celou dobu dával orchestru pocit jistoty a bezpečí přesnými a srozumitelnými gesty a motivoval ho svým charakteristickým pozitivním úsměvem. Orchestr mu odpovídal okamžitými reakcemi, plně kompaktním výkonem a hutným tónem s bezpečnými nástupy a čistou intonací. Barevnost instrumentace umocnila klenutá a přesně vystavěná legatová linie a souhra se sólovým klavírem byla přesná a efektní.

Zahájení koncertu patřilo světové premiéře, skladbě domácího, olomouckého autora, která byla složena na objednávku filharmonie. Marek Keprt je autorem skladby s poetickým názvem Opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění – akustický chVějíř. Skladba je prodchnutá akustickými představami a zvuky přírody, chvějícími se v prostoru a vytvářejícími pavučinové obrazy. Má spíše relaxační charakter, byť i zde jsou kontrastní dynamické prvky, které vnášejí do skladby napětí. Obecenstvo skladbu přijalo poněkud rozpačitě, přesto s vděčným potleskem.

Ke klavíru pro sólové provedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 3 H. 316 Bohuslava Martinů usedl Ivo Kahánek. Dal do provedení nejen energii a mohutnost v akordických částech, ale také procítěný výraz v částech emotivně laděných. Třívětá skladba obsahuje jak obavy z dalšího vývoje, tak naději obsaženou v závěrečném jásavém závěru. Optimismus a naděje čišela i z provedení koncertu a obecenstvo odměnilo účinkující nadšeným potleskem. Následoval proto přídavek, Poetická polka g moll Bedřicha Smetany.

Po přestávce zazněl výběr z Legend op. 59 Antonína Dvořáka. Zazněly skladby, které jsou optimistické a radostné, Legendy č. 1, 3, 5, 6 a 7, z nichž největší účinek měla Legenda č. 7 – Allegretto grazioso, a dur, podané vskutku s grácií a efektně. Antonín Dvořák nemůže nikdy posluchače zklamat, je to sázka na jistotu.

Co ale bylo překvapení, bylo poslední číslo programu. Serenáda pro orchestr skladatele Iši Krejčího, umělce neodmyslitelně spjatého s kulturním životem Olomouce. Skladba živá, sdělná a melodická, postavená na lidové písni, kompozičně působivě vystavěná a plná radosti a živelnosti v závěru. Zapůsobila jako prskavka a nadšení publika bylo velké.

Koncert Moravské filharmonie slibuje úspěšnou sezónu a jasně ukázal touhu publika po živém provádění hudebního umění. Samozřejmě hudbu je vždy možné poslouchat na nosičích, ale živé provedení, které obsahuje vzájemnou interakci účinkujících a publika, nemůžou nahrávky nahradit.