Výborné zahájení jubilejní sezony: Šostakovič a Dvořák v podání České filharmonie a Daniila Trifonova

Zahájení sezóny České filharmonie se uskutečnilo opět za zvláštních podmínek. Program byl změněn z důvodů snížení počtu hráčů v orchestru z bezpečnostních důvodů (místo symfonie G. Mahlera zazněla symfonie A. Dvořáka) a v publiku byly zachovány oddělené sektory.

Zahajovací koncert České filharmonie 2020 (foto Petra Hajská)

Na úvod koncertu promluvil kromě generálního ředitele orchestru Davida Marečka také ministr kultury Lubomír Zaorálek. Zdůraznil důležitost zachování běžného života, v němž má své místo pro udržení duševní pohody také umění. „Musíme také normálně žít…,“ řekl doslova.

Kvituji s velkým povděkem zařazení díla Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35 Dmitrije Šostakoviče. Shodou okolností proběhlo ve stejném čase také jedno z posledních představení úspěšné realizace autorovy rozměrné opery ze stejného období Lady Macbeth Mcenského újezdu ostravským Národním divadlem moravskoslezským.

Tento raný koncert z roku 1933 kdy autorovi bylo 27 let, překypuje drivem i ruským melancholickým sentimentem. Patří do autorova experimentálního avantgardního období, které bylo záhy ideologicky napadeno sovětským vedením. Sám Šostakovič byl vynikajícím klavíristou, což se projevuje na náročnosti klavírního partu, který s přehledem realizoval Daniil Trifonov. Part je náročný zejména rytmikou a tím i souhrou s orchestrem. Vzpomněla jsem si, jak autor radil klavíristům, aby v jeho skladbách sledovali „vnitřní pohyb hlasů“ (uvedeno v Pamětech Šostakoviče z roku 2006, které sebral Solomon Volkov), což je typické i pro plastické podání partitur Semjonem Byčkovem.

Semjon Byčkov – Zahajovací koncert České filharmonie 2020 (foto Petra Hajská)

Neobvyklým stylovým synkretismem, řadou citací, střihem nálad i neobvyklým včleněním trubkového partu vykazuje autor svou výrazovou flexibilitu, která je potřebná i pro dobrého skladatele scénické a filmové hudby, kterým byl.

Mladá sólistka na trubku Selina Ott má ušlechtilý tón nástroje. Její nasazení pianissima v provázanosti na klavír a orchestr v 72. taktu bylo obdivuhodné. Valčíkové lento druhé věty bylo působivé, věta gradovala do enormního forte, ve kterém vynikla výborná souhra orchestru, a opět klesala do pianissima. Závěrečné c dur naznačuje nástup změny nálady, díky návaznosti se skladba nerozpadá. V klavírním partu se objevuje polyfonie. Čtvrtá, závěrečná věta s masivnější rolí trubky Allegro con brio byla opravdu jiskrná, až cirkusová, a navazující silný potlesk pobaveného publika přirozeně situaci vygradoval. Dnešní publikum má přirozeně větší toleranci k rychlému střídání stylů i nálad.

Dvořákova Symfonie č. 8 g dur, op. 88 která zazněla po přestávce patří k jeho nejšťastnější a nejinvenčnější hudbě. Symfonie dle slov samotného autora, který ji s orchestrem Národní divadla dirigoval, zaznamenala mimořádný úspěch ihned při premiéře 2. února 1890 v Rudolfinu (byla tehdy údajně odložena pro chřipkovou epidemii z plánovaného lednového termínu).  Dvořák sám zdůraznil, že zde je v symfonii autorem více „programním“.  Symfonie je někdy nazývána „Anglickou,“ ač vznikla v idylickém prostředí Dvořákova letního sídla ve Vysoké u Příbrami. Je to proto, že partitura byla po sporech se Simrockem o skladatelův honorář nakonec vydána v londýnském nakladatelství Novello, Ewer & Co.

Daniil Trifonov – Zahajovací koncert České filharmonie 2020 (foto Petra Hajská)

Semjon Byčkov opět prokázal, že je pro tento typ repertoáru dobře disponován. V jeho podání je partitura zvukově neobyčejně čitelná. Diriguje Dvořáka zpaměti a střízlivými, ale velmi srozumitelnými gesty hlídá kvalitu všech nástupů frází, dynamické oblouky a plasticitu celé orchestrace, tak jak ostatně svým interpretům radil i zmíněný Šostakovič.

Všechny nástrojové skupiny hrají přesně, dechy jsou pevné, houslová sóla zpěvná, každý „návrat” tématu výrazově modifikován.  Stalo se mi poprvé, že jsem měla po provedení Dvořákovy 8. symfonie slzy v očích. Publikum bylo upřímně nadšené a dlouho ve stoje tleskalo.

Celkový dojem z koncertu přispěje, doufejme, i k tomu, že ministr kultury Zaorálek bude bojovat za rozumné zachování chodu kultury a „běžného života” ještě s větším nasazením. Za tento koncert České filharmonii a zejména Semjonu Byčkovovi upřímně děkuji a podle reakce publika nejsem sama.

Česká filharmonie – Zahajovací koncert 125. Sezóny K poctě Václava Neumanna
23.9.2020, Dvořákova síň, Rudolfinum
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 g dur, op. 88
Semjon Byčkov – dirigent
Selina Ott – trubka
Danil Trifonov – klavír

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments