Elegantní koncert Bennewitzova kvarteta představil zajímavý program

Dne 6. října rozezněly tóny komorní romantické hudby Dvořákovu síň v Rudolfinu. Koncert Bennewitzova kvarteta, který se konal pod záštitou Českého spolku pro komorní hudbu a v minulé sezóně byl odložen, ukázal, že komorní hudba není pouze nudnou záležitostí a svojí atmosférou se směle může rovnat i koncertu se symfonickou tvorbou.

Wies de Boevé (foto Julia Müller)
Wies de Boevé (foto Julia Müller)

Kvůli složení Dvořákova Smyčcového kvintetu č. 2 G dur, op. 77, který zahajoval program tohoto večera, si Bennewitzovo kvarteto pozvalo belgického kontrabasistu Wies de Boevé, který je vyhledávaný právě pro komorní hru a často spolupracuje s významnými hudebníky.

Úvod první věty Allegro con fuoco začal sametovým zvukem violoncella a kontrabasu, poté se ozval motiv ve viole. Po několika prvních taktech bylo znát, že první houslista, Jakub Fišer, je hráč s výrazným sólovým zvukem – stejně jako například houslista Josef Špaček. Jeho housle disponovaly zářivým zvukem, přímo v první větě se projevila jeho dokonalá technika a svým velkým nasazením při hře vléval energii do publika. Violoncello se drželo spíše komornějšího hraní a dynamiky.

Souhře tohoto tělesa se nedá nic vytknout. Nástroje spolu dobře komunikovaly, dynamika byla velmi plastická a diminuenda dechberoucí. Ve třetí větě Poco andante působily druhé housle a viola jako protihlas k sólové melodii prvních houslí, která se rozvinula do nádherné kantilény. Nicméně již zde se začala projevovat nedostatečná dynamika violoncellového hlasu, který se zdál být čím dál více upozaděný a ve čtvrté větě Finale. Allegro assai se tento nedostatek projevil naplno, kdy violoncellové melodie nebyly předneseny sólově a s patřičným nasazením, a svým zvukem tak nemohly konkurovat prvním houslím, i když první housle violoncellu dynamicky výrazně ustupovaly.

Stejná situace nastala na začátku Brahmsova Smyčcového kvintetu G dur, op. 111, kdy se violoncellové sólo topilo v doprovodu ostatních nástrojů, i když violoncello hrálo krásným expresivním zvukem s vyváženým vibratem. Složení pro tento kvintet se změnilo, kontrabasistu vystřídal violista Pavel Nikl, jehož zvuk byl sametový, ale bohužel Brahms druhé viole nedal mnoho prostoru k sólovějšímu hraní. První viola přednášela svá sólová místa zpěvně, nicméně barvy zvuku se zdály být stejné a po chvíli divákovi zevšedněly.

I přes tyto postřehy se mi koncert velmi líbil. Brahmsův kvintet byl zahrán vášnivě, napětí se objevovalo především v pomalých melodiích a rychlé pasáže byly hrány energicky. Ve druhé větě Adagio se hlasy různě proplétaly, první housle se přizpůsobily barvou zasmušilejší tónině a ve třetí větě Un poco allegretto zpívaly kouzelnou melodii, která nadchla jednu divačku za mnou tak, že obdivně hlesla: „To je krásné.“ Výrazná čtvrtá věta Vivace ma non troppo presto připomněla divákům uherské tance a dovedla koncert do vítězoslavného konce. Nadšené publikum odměnilo hudebníky velkým potleskem, který si vyžádal přídavek. 

Štěstí přeje připraveným a umělci si připravili skladbu, kde se zapojili všichni účinkující, což působilo velmi sympaticky. Jako přídavek zahráli Scherzo z Dvořákova Sextetu A dur, které se stalo sladkou třešničkou tohoto koncertu.

Bennewitzovo kvarteto – zleva Jiří Pinkas, Štěpán Doležal, Jakub Fišer, Štěpán Ježek (zdroj BQ / foto © Kamil Ghais)
Bennewitzovo kvarteto – zleva Jiří Pinkas, Štěpán Doležal, Jakub Fišer, Štěpán Ježek (zdroj BQ / foto © Kamil Ghais)

Český spolek pro komorní hudbu – Bennewitzovo kvarteto
6. října 2021, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Antonín Dvořák: Smyčcový kvintet č. 2 G dur, op. 77
Johannes Brahms: Smyčcový kvintet G dur, op. 111

Účinkující:
Bennewitzovo kvarteto: Jakub Fišer (1. housle), Štěpán Ježek (2. housle), Jiří Pinkas (viola), Štěpán Doležal (violoncello)
Wies de Boevé (kontrabas)
Pavel Nikl (viola)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


1 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments