Elīna Garanča – letní meditace pod olomouckým nebem

  1. 1
  2. 2

Několik otázek před červnovým koncertem v Olomouci  

Sedmatřicetiletá lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča, umělkyně z té nejužší světové špičky ve svém oboru, patří k těm zpěvačkám, které dokázaly skloubit rodinu a úspěšnou kariéru. Se svým manželem a otcem svých dvou dcer (tříapůlletá Catherine Louise a pětiměsíční Cristina Sophie), dirigentem Karlem Markem Chichonem, jezdí pravidelně koncertovat i do České republiky.Koncem června oba vystoupí premiérově v Olomouci, na galakoncertu v rámci Hanáckého operního festivalu. Přes v současnosti opravdu nabitý profesionální i rodinný program si oba manželé našli čas a odpověděli alespoň na několik otázek.

Od začátku letošního roku jsou ve vaší rodině už dvě malé dcerky. Jak moc se váš život proměnil za poslední rok?

Elīna: Je to další velká změna. Stále se ještě učím, jak zvládnout více věcí současně. Nestihnu sice vždycky všechno, co si pro každý den naplánuji, ale postupně se to zlepšuje. Oba, já i můj manžel, jsme přesvědčeni, že klíčem k zvládnutí rodiny i kariéry je především dobrá organizace času.

Karel: A já samozřejmě od ledna, kdy se nám narodila druhá dcera, cítím, že se v rodině prosazuje zas o něco silnější ženský element!

Koncem června vás oba už poněkolikáté přivítají vaši příznivci v České republice, tentokrát při koncertu pod otevřeným nebem na olomouckém náměstí. Povězte něco k jeho programu…

Elīna: Je to galakoncert se vším, co k tomu patří. Vedle árií z Verdiho, Donizettiho nebo Mascagniho oper zazní také několik skladeb z mého úplně nového alba Meditation, které u Deutsche Grammophon vyjde v září, některé dokonce v Karlově vlastním aranžmá.

Karel: Vytvářím vlastní verzi skladby tehdy, když stávající úpravy neodpovídají mým představám. Je pro mě důležité, aby aranžmá co nejlépe vyjádřilo duch skladby. Pokud to tak není, je někdy jednodušší napsat novou verzi než hledat řešení v tradičním zpracování.

S jakými plány se vracíte na koncertní a operní scény jen několik měsíců po narození druhé dcery?

Elīna: V tuto chvíli se stále ještě vracím ke standardním pěveckým návykům. A zvládnout to společně na cestách se dvěma dětmi je výzva sama o sobě. Přesto intenzivně pracuji na novém písňovém programu, na nové operní roli a také se právě zapojuji do masivní propagace říjnového turné, které souvisí se zmiňovaným novým albem. Takže vedle zpívání mě denně čeká i mnoho rozhovorů a spousty e-mailů.V Karlových současných dirigentských závazcích se objevila silná vazba na českou hudbu. Co vás vedlo k nápadu natočit kompletní Dvořákovo orchestrální dílo?

Karel: Česká hudba ke mně promlouvá velice jasně a přímo. Má v sobě to nejlepší ze dvou zdánlivě protikladných světů – ohromnou hloubku a vážnost a zároveň určitou jednoduchost a srozumitelnost. Dirigovat takovou hudbu je pro mě velké potěšení, chtěl jsem svým posluchačům v Saarbrückenu (poznámka autora: Karel Mark Chichon je šéfdirigentem orchestru Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken Kaiserslautern, s nímž Dvořáka natočil) přinést něco, co pro ně bude nejen vzrušující, ale také objevné. Mám z celého projektu velkou radost, i první koncerty měly velmi dobrou odezvu a cyklus s Dvořákovou hudbou se tak stal hlavním bodem celé mojí koncertní sezony!

Děkuji za rozhovor.

Vizitky:
Elīna Garanča (1976) se narodila v hudební rodině v Rize v Lotyšsku. V roce 1996 začala studovat na Lotyšské hudební akademii i pod vedením své matky, která je rovněž uznávanou mezzosopranistkou. Od roku 1998 studovala ve Vídni, Amsterodamu a v USA. V roce 1999 vyhrála Pěveckou soutěž Mirjam Helin a o dva roky později se stala finalistkou Světové pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer. Kariéru zahájila jako sólistka v Südthüringisches Staatstheater v Meiningenu, kde se objevila v mnoha hlavních rolích, a v roce 2000 přijala angažmá ve Frankfurtské opeře. Od roku 2005 Elīna Garanča nahrává exkluzivně pro Deutsche Grammophon. Její první sólová nahrávka Aria Cantilena, vydaná v březnu 2007, se setkala s velkým ohlasem u posluchačů i kritiků a získala Elīně prestižní cenu Echo Klassik v kategorii Pěvec roku 2007. S nemenším nadšením bylo přijato i její druhé album Bel Canto. Vedle titulu Pěvkyně roku 2010, který uděluje Musical America, byla v témže roce také vyznamenána cenou MIDEM Classical Award v podobě titulu Pěvkyně roku a stejný titul jí byl v roce 2010 již podruhé udělen v rámci cen Echo Klassik. Vystoupila na koncertech s dirigenty Riccardem Mutim, Gustavo Dudamelem, Paavem Järvim a Karlem Markem Chichonem a na řadě recitálů v Evropě. K jejím stěžejním rolím patří – vedle Carmen – dále Charlotte (Massenet: Werther), Rossiniho Rosina (Lazebník sevillský) a Angelina (Popelka), Mozartova Dorabella (Così fan tutte), Cherubín (Figarova svatba) a Sesto (La clemenza di Tito), Belliniho Adalgisa (Norma) a Romeo (Montekové a Kapuleti) a Straussův Octavian (Růžový kavalír).

V sezoně 2012/2013 Elīna Garanča vystoupila ve Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře (Mozart: La clemenza di Tito, představení bylo 1. prosince 2012 vysíláno v cyklu Met: Live in HD), na přelomu května a června 2013 ji čeká opět Vídeňská státní opera (Carmen) a v červnu 2013 Semperova opera v Drážďanech (Octavian v Růžovém kavalírovi). K dalším vrcholům sezony patřilo i velké evropské turné k propagaci její nové nahrávky u Deutsche Grammophon, alba s názvem Romantique (Česká republika, Německo, Rakousko, Británie, Španělsko, Francie), a rovněž řada gala koncertů a recitálů v Evropě a USA (včetně Carnegie Hall).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat