Elína Garanča, nezapomenutelná hvězda

Zatímco v prosinci 2007 se po jejím prvním pražském koncertu o ní psalo jako o právě vycházející hvězdě, ony dva a půl roku stačily k tomu, aby se z ní stala řekněme jedna z pěti nejlepších mezzosopranistek na světě. Ač již minule padaly superlativy, Elína Garanča na sobě zase udělala obrovský kus práce. Třeba jen Chapího ohnivé Carceleras, které teď v Praze přidala, a které s úspěchem zpívá už delší dobu, dokázala, jak Garanča neustále vypilovává ty nejjemnější detaily, v tónu, v barvě, ve výrazu, v dynamice, v tempu. Prostě dokonalost sama!

Letos čtyřiatřicetiletá lotyšská mezzosopranistka Elína Garanča si Prahu znovu doslova podmanila. Hned jedno z úvodních čísel, Lunův Canción Espanola ukázal, jak obdivuhodně ve všech tónech vyrovnaným, skvěle opřeným a i v piánech nádherně znělým hlasem Garanča vládne. Vedle výborného frázování a vynikající techniky zaslouží obdiv i její evidentní schopnost okamžité koncentrace a také to, jak neomylně hudbu cítí. Je to skutečně jen třešnička na dortu, ale žádný režisér by nedokázal líp než ona sama na vteřinu přesně určit, ve kterém momentu má při své Carmen – byť na koncertním pódiu – vstát ze židle anebo třeba zvednout ruku.

Psát o tom, jak od své poslední pražské návštěvy Garanča na svém pojetí Bizetovy hrdinky zapracovala, jak jej zdokonalila, aníž by se přitom vzdala svého osobitého vkladu v její interpretaci, by bylo zbytečné – stačí si vzpomenout přímý přenos Carmen z newyorské MET z počátku tohoto roku právě s Elínou Garančou v titulní roli. Zajímavé je si přitom právě v souvislosti s tím připomenout, co ona sama o své Carmen říká: „Carmen podle mne není nijak zvlášť obtížná role, jenom to chce být odvážný a nestydět se vyhrnout sukni nebo ukázat nohy… „ (Celý náš rozhovor s Elínou Garančou najdete zde). Ke slovům mezzosopranistky je ovšem třeba dodat: Když ji posloucháte, máte pocit, že pro ni není obtížné naprosto nic. Že prostě zpívá jen tak mimochodem.

Vedle Carmen a španělských zarzuel, resp. písní se na rozdíl od minulého pražského koncertu Elíny Garanči v jejím nynějším programu objevilo jen jedno belcantové číslo, árie z Donizettiho málo hrané Favoritky. Opět nebylo co vytknout, i při tady se doslova tajil dech. Snad jedině árie slepé matky z Ponchielliho Giocondy vyzněla – nejspíš vzhledem k Elíninu věku – tak trochu nevýrazně.

Zvláštní kapitolou je pak dirigent Karel Mark Chichon, manžel Elíny Garanči, který i tentokrát její pražský koncert řídil. Je vidět, že mezi oběma umělci je souhra naprosto dokonalá. Ovšem tak skvěle zahrané orchestrální „výplně“ mezi jednotlivými pěveckými čísly se při recitálech hned tak neslyší. Pravda, předehra k Verdiho Sicilským nešporám byla trochu přehlušená, ale třeba při magicky barevném Rimském-Korsakovovi jsem zalitoval, že po recitálu nenásleduje druhý, symfonický koncert. Pražská komorní filharmonie se ani tentokrát rozhodně nemá za co stydět.

Škoda je jedné jediné věci: programu ke koncertu. Jeho netradiční grafické zpracování by nevadilo, naopak. Kaňkou ale byla nejedna chyba či nepřesnost v textech, hodně posluchačů bylo zmateno a marně listovalo programem při Carmen, na jejíž avízovanou známou Habaneru marně čekalo. I tak ale nezapomenutelný večer a další velká pochvala pro agenturu NachtigallArtists.

 

 

Elína Garanča (mezzosoprán)
Pražská komorní filharmonie
Dirigent Karel Mark Chichon
2.srpna 2010 Obecní dům v Praze

program:
Marquez: Danzόn No 2 -Orchestra
Obradors: El vito -Elína Garanča
(arr. J.C.Cuello)(Canciones Clásicas Españolas)
Luna: Canción Española -Elína Garanča
(El niño judio)
Verdi: Overture to I Vespri Siciliani -Orchestra
Ponchielli: Voce di donna -Elína Garanča
(La Gioconda)
Donizetti: Fia dunque vero….Oh mio Fernando! -Elína Garanča
(La Favorita)
– přestávka –
Chueca: Prelude to El Bateo -Orchestra
Barbieri: Canción de Paloma -Elína Garanča
(El Barberillo de Lavapies)
Chapí: Romanza de Socorro -Elína Garanča
(El barquillero)
Rimskij-Korsakov: Capriccio Espagnol -Orchestra
-1., 4., 5.
Bizet: Carmen -Orchestra & Elína Garanča
– Prélude (Act I)
– L’amour est un enfant de Bohême (Act I – First version)
– Entr’acte (Act II)
– Chanson bohème (Act II)
přídavky:
Chapí: Al pensar en el dueño de mis amores
Agustin: Granada

Související články


Reakcí (23) “Elína Garanča, nezapomenutelná hvězda

  1. PKFka hrála opravdu skvěle a těch instrumentálních sól, co jich během koncertu bylo….chvílemi to vypadalo, že koncertní mistr je druhým sólistou večera:))

    Garanča skvělá. Akorát to vstání ze židle během předehry Carmen mi přišlo už přece jen trochu moc teatrální. Dovolím si oponovat panu Dvořákovi a tvrdit, že jsou na světě režiséři a režisérky, kteří by vymysleli lépe:))

  2. PKF určitě dostála svému jménu, ale měl jsem pocit, že k ideálnímu projevu něco chybělo. Přece jen je znát, že doprovod pěveckých hvězd je repertoár, na který je pár zkoušek, a orchestr, často posílený o výpomoce, v něm není úplně "vyhraný".
    Zaujalo mě zařazení Eliny mezi "pět nejlepších mezzo současnosti".
    Myslím, že je dnes úplně na špici.
    Koho byste zařadili do té pětice k ní: Bartoli, Graham, Larmore, Connoly?
    Nebo DiDonato, Baltsu, Kasarovu či Rice?
    Anebo Domašenko, Donose, Kirchschlager, Koženou?
    Případně ty další čtyři, na které jsem zapomněl? :-)

  3. Je to tak trochu marketing, stejně jako u Netrebko. Ale to nevadí, protože i opera potřebuje marketingové hvězdy typu Garanča, Flórez,… Jsou krásné, září na plakátech a v reklamě. Jich se pak chytají mladí a různí obdivovatelé a opera se jim skrze obdiv k hvězdám dostává pod kůži. Naty

  4. Elina Garanča byla skutečně vynikající, naživo jsem ji slyšel poprvé a naštěstí ne naposledy. Opravdu mimořádný hudební zážitek. Jen organizátoři si zaslouží pokárání za velmi neprofesionální přípravu "autogramiády", která byla avizována od samého počátku. Pokud se už chcete pouštět do podobné akce, což rozhodě vítám, lze očekávat, že nezůstane bez odezvy. Velmi nevhodně potom působí, když jsou teprve po skončení koncertu (a sál už je plný lidí) rozmisťovány stoly na předem neurčená místa a návštěvníci koncertu ani neví, kam si mají vlastně stoupnout. Zhruba po deseti minutách nekoordinovaného chaosu jsme odešli zklamáni. Doufám, že alespoň po příchodu paní Garanči se situace zlepšila. Je mi líto, že to tak musím říci, ale organizace této části večera byla naprosto neadekvátní. Paní Nachtigalové však nesmírně fandíme a držíme jí palce!

  5. Ví někdo z Vás o Domashenko – myslím, že bohužel už nezpívá… Jako Carmen byla ještě lepší než Garanča – hlasově i herecky = lepší pohyb po scéně, uměla sama hrát na kastaněty… Hlas samet, med i jed… její Carmen se uměla smát a radovat ze života, přirozený sexapeal, dračice… Garanča to víc hraje, než je… smát se při tom tak krásně neumí.
    Karel

  6. O Marinu Domashenko jsem se zajímal už před časem, psal jsem i jejímu agentovi, bohužel bez odpovědi. Měla hlasové potíže a ty už asi nepřekonala. Ještě na jaře figurovala v obsazení Carmen v Covent Garden, nakonec ji tam zpívala Christine Rice. Škoda, Domashenko byla nejlepší Carmen jakou jsem zatím měl možnost slyšet a vidět na jevišti.

  7. Všichni ti mazalové do denního tisku jsou stejní. Bez erudice, bez vztahu k tomu, co píší… Nemá smysl se tím vůbec zabývat. Nejhorší na tom je fakt, že píší právě do denního tisku a svůj hloup názor předestírají tisícům čtenářů a tím je nesmyslně a chybně ovlivňují.

  8. Clanek Petra Fischera jsem pochopil, ze Garanca zustala v psychologii u Carmen "na povrchu"… ve srovnani napr. s Kozenou. Ze ma nadherny a mocny hlas, ze samozrejme muze chtit koncert obcas nadlehcit, ale nemelo by to sklouzavat k lacinosti, kdyz ma na vic… S tim souhlasim a osobne si myslim, ze s takovym hlasem mohla a mela dat prazskemu obecenstvu mnohem vic opernich arii… Karel

  9. Já jsem např. článek Petra Fischera nepochopil vůbec. Pravda, četl jsem ho jen zběžně jednou, vracet se k němu nebudu, šlo by o ztrátu času. Kožená podle něj zazpívala Carmen tak, Garanča zase tak. Akorát Garančino pojetí asi nebylo umění. Jediným argumentem je, že její šlo "po srsti". Má to cenu komentovat?

Napsat komentář