Nápad dramaturgie a šéfa Filharmonie Brno provést k 250. jubileu skladatelova narození všechny Beethovenovy koncerty za sebou je jistě posluchačsky zajímavý projekt, ale pro interpreta vražedný. Skutečnost, že na něj klavíristka přistoupila, svědčí o její odvaze přijímat výzvy. Nelze ji jistě podezírat z lehkomyslnosti, je to dáma v letech, která ví, že je v poslední fázi své umělecké kariéry, zná své možnosti a síly, ale tady šlo zřejmě o víc. A je obdivuhodné, s jakou odvahou a současně pokorou a zodpovědností tuto výzvu přijala a jak skvěle koncerty odvedla.
Abonentní koncert se konal na dvě etapy, první ve dnech 4., 5. a 6. prosince 2019 v Besedním domě, kdy zazněl Klavírní koncert č.1 C dur, op.15, následoval Klavírní koncert č.2 B dur, op.19 a po přestávce ještě Klavírní koncert č.3 c moll, op. 37. Jediný koncert v mollové tónině, v osudové c moll, je možno označit spíš jako symfonii; svojí náročností je roven celovečernímu výkonu, zde ho podala sólistka v návaznosti na předchozí dva koncerty.
Nadšené publikum si nedalo ujít ani další pokračování koncertu v týdnu následujícím, 11., 12. a 13. prosince 2019. Naplněný sál, který nabídl i místa k stání, napjatě sledoval provedení Klavírního koncertu č. 4 G dur, op. 58, který zahájila sólistka bez doprovodu orchestru s melodickou erudicí. Melodičnost první věty vystřídala tajuplnost věty druhé a závěr vyzněl odhodlaně a energicky pozitivně. Klavírní koncert č. 5 Es dur „Císařský“, op. 73 zapůsobil nadýchanými pianovými frázemi, průzračnými perlivými běhy a především překvapivě širokým rozpětím dynamické škály, od jemných, lehounkých pian až po mohutné, heroické akordické kadence.
U dirigentského pultu stál šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russel Davies, který byl mozkem i motorem celé akce. Motivoval orchestr k vrcholným výkonům a dokázal, že spolu sólista a orchestr úzce komunikovali a kompaktně navazovali na výraz. Překvapily smyčce, jež dominují všem předneseným koncertům – zněly plně a kulatě a měly zcela vyrovnaný barevný témbr, který v plné šíři zvuku zněl nebývale kompaktně; zaujaly ale i něžnými, přesto pevnými tóny lesní rohy, flétny, hoboje i klarinety. Orchestr se vypjal k jednomu ze svých vrcholných výkonů.
Elisabeth Leonskaja působila za klavírem jako zjevení. Charismatický a sugestivní projev, do něhož dala veškerou energii a prožitek, působil, jako by hrála o život. Její mohutný úhoz se vymykal ženským možnostem, chtělo by se říci, že tentokrát v Brně přednesl koncerty sám Beethoven!
