Emmanuel Villaume napodobil tradiční koncerty ZUŠ

Koncert byl zahájen hudbou impresionisty Clauda Debussyho, který se inspiroval tragickým příběhem Pelléa a Melisandy z pera belgického symbolisty Maurice Maeterlincka. Debussy napsal operu, kterou do podoby symfonické suity, jež je vystavěna z orchestrálních čísel opery, upravil Marius Constant.

César Franck, belgicko-francouzský klasik, se narodil v roce 1822, tudíž si připomínáme dvě stě let od jeho narození. To zapříčinilo, že během poměrně krátké doby jsme měli možnost dvakrát slyšet v Rudolfinu jeho Prokletého lovce. Poprvé 31. května 2022 na Pražském jaru v provedení francouzského orchestru Les Siècles pod taktovkou francouzského dirigenta Françoise-Xaviera Rotha, v neděli 12. června 2022 podruhé právě na koncertu PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou taktéž Francouze, Emmanuela Villauma. Těžko soudit, které provedení bylo lepší, ale za mou osobu to bylo právě provedení PKF – Prague Philharmonia. Tuto skladbu, která byla uvedena před přestávkou, považuji za vyvrcholení večera. Co mě zaujalo? Zajímavý zvuk lesních rohů – tento večer se jich ujali Mikuláš Koska, Dominika Gúberová, Jan Vobořil a Jakub Hořejší. Dirigent, který střídal v různých pasážích skladby „roboticky“ úsporné pohyby v kombinaci s gesty až baletně ladnými, „očaroval“ všechny členy orchestru. To vše vedlo k monumentálnímu závěru ve zběsilém tempu a ke zklidnění v samém závěru skladby.

Po přestávce se hrála směsice skladeb, která – a teď ať mi promine pan Villaume – ač vysvětloval dirigent všechny myšlenkové pochody, které ho vedly k této dramaturgii, mi svou pestrostí, skoky do různých období a několika přestavbami orchestřiště připomínala spíše závěrečný koncert nějaké základní umělecké školy, kdy se každý snaží předvést, co se naučil. A to se šlo ještě navíc po časové ose pozpátku od Wagnera k Bachovi přes Berlioze, Glucka, po závěrečnou část koncertu, která byla věnována baroku: zazněla předehra z Rameauovy opery Zaïs v původní verzi a hudba Françoise Couperina v úpravě Thomase Adèse. Na úplný závěr zazněla oblíbená Bachova Fuga g moll BWV 578 Malá v úpravě Leopolda Stokowského, který ji přepsal z varhan do orchestrální verze, a stala se druhým pomyslným vrcholem večera. Jednotlivé nástroje a nástrojové skupiny nahradily píšťaly varhan, což bylo zábavné a hravé – z projevu celého orchestru bylo cítit, jak moc je baví, takto si hrát.

Po bouřlivém aplausu PKF – Prague Philharmonia ještě přidala v podobně hravém duchu Debussyho skladbu Clair de Lune v aranži pro orchestr od skladatelova přítele André Capleta. Jedná se o část Bergamské suity.

S nadhledem se dá tento hudební zážitek shrnout takto: dětsky hravý koncert před prázdninami? A proč vlastně ne?! To dává smysl! Zbývá tedy už jen popřát PKF – Prague Philharmonia veselé prázdniny!

Francouzsko-německé dialogy
12. června 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum

Účinkující:
PKF – Prague Philharmonia
Emmanuel Villaume – dirigent

Program:
Claude Debussy, úprava Marius Constant: Pelléas a Mélisanda, symfonická suita
César Franck: Prokletý lovec
Richard Wagner: Kouzlo Velkého pátku z opery Parsifal
Hector Berlioz: Královský lov a bouře z opery Trójané
Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika, předehra k opeře
Jean-Philippe Rameau: Zaïs, předehra k opeře
François Couperin, úprava Thomas Adès: Studie z Couperina
Johann Sebastina Bach, úprava Leopold Stokowski: Fuga g moll BWV 578 „Malá“