Dagmar Pecková - Opera PLUS

Dagmar Pecková je česká mezzosopranistka. Narodila se 4. dubna 1961 v Medlešicích, části města Chrudim. Pecková Během své kariéry vystoupila na předních světových operních scénách, včetně angažmá v drážďanské Semperoper či ve Státní opeře v Berlíně.

Život

Dagmar Pecková původně začínala hrou na klavír, ale ta ji nenaplňovala, začala se tedy věnovat zpěvu. Její profesní život a zpěv ve velké míře ovlivnila sopranistka opery Národního divadla, pedagožka Antonie Denygrová.

Pecková absolvovala studium zpěvu na Pražské konzervatoři, v pátém ročníku se stala sólistkou operety v plzeňském divadle, účinkovala v Hudebním divadle Karlín a poté prošla konkurzem na studium ve Státní opeře Semperoper v Drážďanech. Po dvou letech zde v roce 1987 získala stálé angažmá, o rok později pak byla přijata do Státní opery v Berlíně.

Do Německa odešla mimo jiné z důvodu neshody s tehdejším šéfem opery Národního divadla Zdeňkem Košlerem. Ten ji odmítl s tím, že pro účinkování v Národním divadle nemá dostatek talentu. Přesto se v 90. letech v ND objevila, její nejslavnější rolí se stala Carmen, za kterou obdržela v roce 2000 cenu Thálie.

Rodina

Dagmar Pecková je vdaná, jejím současným manželem je hudebník Klaus Schiesser, se kterým žije v Německu a s nímž má dceru Dorotheu. Z předchozího manželství s violoncellistou Alešem Kaspříkem má syna Theodora. V polovině 90. let byla též vdaná za novináře Jiřího Vejvodu.

Kariéra

Kariéru Dagmar Peckové odstartovala angažmá v operách v Drážďanech a v Berlíně poté, co byla odmítnuta v Národním divadle v Praze. V šestadvaceti letech účinkovala v Berlíně v roli Roziny v Lazebníku sevillském a rok nato v roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě. Za roli Dorabelly v Mozartově opeře Così fan tutte získala na počátku 90. let Cenu berlínské kritiky.

Ke světové proslulosti ji dopomohl galakoncert k oslavě výročí G. Verdiho, na němž tehdy vystupovala místo nemocné kolegyně a který byl vysílán s velkým úspěchem po celém světě.

Z Berlína pak zamířila na další evropská i světová pódia, vystupovala ve Státní opeře Hamburg, ve Státním divadle Stuttgart, v Operním domě Zürich, v Theatre du Chatelet Paris, v Grand Theatre de Geneve, v londýnské Covent Garden, v San Francisco Opera, Gran Teatre del Liceu Barcelona, Teatro Sao Carlos Lisboa a v De Nederlandse Opera Amsterdam.

Jako koncertní pěvkyně účinkovala Dagmar Pecková v newyorské Carnegie Hall, ve Wigmore Hall London, v Chátelet Paris a v mnoha dalších evropských koncertních síních.

S Českou filharmonií vystoupila v Suntory Hall v japonském Tokiu. Objevila se na předních mezinárodních hudebních festivalech jako je Edinburg International Festival, Salzburger Festspiele, Pražské jaro či Smetanova Litomyšl.

V roce 2004 byla rezidenční umělkyní na festivalu Schleswig-Holstein. Pod taktovku Zdeňka Košlera, který ji v minulosti odmítl, pak vystupovala v díle Cosi fan tutte ve Státní opeře. Po neshodách, které mezi sebou měli, spolupráci ukončila.

Angažmá v Národním divadle

Do pražského Národního divadla se pak vrátila v 90. letech a hostovala zde v následujících rolích: Olga v opeře Evžen Oněgin, Siebel v opeře Faust a Markétka, Dorabella v Così fan tutte, Cherubín ve Figarově svatbě, Carmen a ve dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny v opeře Rusalka. Po konfliktu s Košlerem začala úspěšně spolupracovat s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií. S Bělohlávkem se věnovala především Mahlerovi, nahráli spolu např. Píseň o zemi.

Spolupráce se světovými osobnostmi a institucemi

Během své kariéry zpívala pod vedením desítky předních dirigentů, za všechny to byli např. Bělohlávek, Byčkov, Davies, Dutoit, Eschenbach, Honeck či Mackerras. Zpívala s mnoha světovými orchestry, např. Vídeňští symfonici, Česká filharmonie, Orchestre National de France, BBC Symphony Orchestra, Čajkovského symfonický orchestr Moskva, Israel Philharmonic, NHK Symphony Orchestra Tokyo.

Mezi její zahraniční role patří např. Herodias ze Straussovy Salome v Saské státní opeře, Brangena z Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Braunschweigu nebo Kabanicha z Janáčkovy Káti Kabanové v Teatro Sao Carlo v Lisabonu.

Vlastní projekty

V poslední době pracuje na svých vlastních projektech, např. na operním recitálu Hříšnice, kabaretní revue Wanted či na písních s vánoční tematikou Nativitas a Exaltatio. V roce 2017 založila v Chrudimi Hudební festival Zlatá Pecka. Svá alba vydává u nahrávacích společností Hänssler Classic, Teldec, Warner Music a Supraphon, za alba Wanted a Nativitas získala roku 2019 Zlatou desku Supraphonu.

Galerie

Diskografie

Exaltatio – Vánoční koledy (Supraphon, 2020)
Nativitas – Vánoční koledy (Supraphon, 2018)
Mahler – Píseň o zemi (Supraphon, 2018)
Wanted – Písně Kurta Weilla (Supraphon, 2017)
Hříšnice/Massenet, Saint-Saëns, Wagner, Strauss, Mariotte, Stravinsky, Cherubini (Supraphon, 2015)
Sen/Wagner, Mahler, Brahms, Berio (Supraphon, 2014)
Dvořák – Stabat Mater (Supraphon, 2012)
Mahler – Symfonie č. 2 (Supraphon, 2011)
Mahler – Symfonie č. 8 (Supraphon, 2010)
Martinů – Nipponari, Kouzelné noci, Česká rapsodie (Supraphon, 2008)
Debussy – Le Martyre de St. Sebastien (Supraphon, 2008)
Liszt – Die Legende Von Der Heiligen Elisabeth (Supraphon, 2005)
Wagner – Tristan a Isolda (Supraphon, 2005)
Schumann – Das Paradies und die Peri (Supraphon, 2002)
Mahler – Symfonie č. 8, Schönberg – Jakobův žebřík (Supraphon, 2002)
Árie ze světových oper/Mozart, Mascagni, Leoncavallo, Čajkovskij, Bizet (Supraphon, 2002)
Dvořák – Písňový recitál (Supraphon, 2001)
Petr Eben – Písně (Supraphon, 2000)
Písně/Strauss, Schoeck, Berg (Supraphon, 2000)
Mahler – Symfonie č. 3 (Supraphon, 1999)
Písňový recitál/Wagner, Schönberg, Zemlinsky, Brahms (Supraphon, 1999)
Janáček – Zápisník zmizelého, Sonáta es moll „Z ulice“ (Supraphon, 1998)
Janáček – Káťa Kabanová (Supraphon, 1997)
Mahler – Písně, Adagietto (Supraphon, 1996)
Janáček – Moravská lidová poezie (Supraphon, 1994)
Janáček – Balady (Supraphon, 1994)

Ocenění

2005 – Čestné občanství města Chrudimi
2000 – Cena Thálie v oboru opera za roli Carmen
1986 – První místo pěvecké soutěže Pražského jara
1982 – První místo pěvecké soutěže Antonína Dvořáka