Eva Urbanová o Kundry, opeře i svém soukromí (3)

  1. 1
  2. 2

Když už jsme se několikrát zmínili o těch vašich kulatých narozeninách, zeptám se na jednu věc, která mě zajímá: Vy jste se narodila ve Slaném, kde já to taky moc dobře ze svého dětství znám. Jak na Slaný vzpomínáte?

Ano, Slaný… Já jsem se tam ale vlastně jen narodila, ve slánské porodnici. My jsme bydleli kousek za Slaným, ve Zvoleněvsi… Hrozně ráda na to vzpomínám, hlavně z toho důvodu, že jsem si už tehdy moc přála zazpívat si ve slánském divadle…

…a v krásném slánském kostele ne?

Ne ne, v kostele ne. Toužila jsem po tom zazpívat si v divadle. Později jsme ale ve slánském divadle mívali s Lidovou školou umění koncerty a já byla hodně pyšná na to, že tam zpívá Karel Gott a taky já!


Já jsem si vlastně nikdy nevšiml, že byste na své dětství vzpomínala. Nikdo se vás na to neptal? Nebo prostě na dětství moc často nevzpomínáte?

V dětství jsem nic zvláštního neprožila… Vyrůstala jsem v obyčejné rodině. Rodiče jsem ale měla velice ráda, byli pro mne absolutní autoritou, hlavně tatínek. Teď už mám jen maminku…

Vy jste jedináček?

Ne ne, já mám bratra, o jedenáct let mladšího, což je úplná katastrofa…

…katastrofa? Proč?

…protože když máte mladšího sourozence, tak se vám taky může stát, že třeba v pětadvaceti konečně dostanete ty plané neštovice, což je v tom věku hlavně kvůli vysokým horečkám hrůza… Anebo třeba jsem jako mladá dívka jela s mým o jedenáct let mladším bratrem vlakem do Plzně. A když si k nám do kupé přisedl jeden hodně sličný mladík, který mě začal oslovovat slečno, tak můj milý bratr mi před ním začal říkat Mami, mami! Já jsem myslela, že ho v tu chvíli zabiju! (smích)

A hudební zázemí ve vaší rodině, měla jste nějaké? Měli vaši rodiče k hudbě blízko?

Ne, ne, to vůbec….

Na tu zmíněnou Lidovou školu umění jste chodila do klavíru? Nebo do houslí?

Ne, na zpěv! Já jsem už jako malá holka rozhodla, že budu zpěvačkou!

V kolika letech vás to napadlo?

Asi v devíti. Napřed to byla Helenka Vondráčková, pak Věra Špinarová… A já jsem doma u toho gramofonu doslova řvala! Sousedi si odjakživa říkali: Ona ta Eva Urbanovic je absolutně bláznivá! Úplně mišuge jsem z toho byla! (smích)

Poslyšte, proč tedy jste za tím vytouženým zpěvem nešla rovnou? Proč jste měla hned zkraje dospělosti tu odbočku do jiné profese?

Chtěla jsem na konzervatoř jít, na doporučení mojí paní učitelky Markéty Strnadové z Lidové školy umění. Jenže moje babička – po které přitom myslím, že moje nadání mám, protože ta uměla krásně zpívat – tak ona babička kvůli konzervatoři ztropila skandál. Křičela, že raději skočí pod vlak, než abych já někde dělala nějakou hopsandu… Takže kvůli mojí babičce byla ta odbočka…

Jak dlouho trvala?

Pět let.

A onen moment, který vás přece jen k divadlu, tedy k plzeňskému divadlu nakonec přivedl?

Já jsem narozená na rozhraní berana a býka. Takže když mi tu konzervatoř doma zakázali, tak jsem řekla, že zpívat vůbec nebudu. Prostě nikdy nebudu. Vydrželo mi to dva roky…

Pak jste začala zpívat s tou vaší kapelou?

Ne, bylo to v kostele. A pak jsem se v sedmnácti pokusila dostat na dálkové studium na konzervatoř. Jenže tam mně pan profesor řekl, ať si zůstanu doma. Že mám moc veliký hlas…

…byl to někdo známý?

…nebudu jmenovat, vždyť já nejsem zlá… Pak mě ale zase začala přitahovat ta populární hudba. Zdálo se mně to takové dostupnější… A navíc když děláte ve výpočetním středisku, u počítače, tak přece nemůžete zpívat operu! Takže jsem třeba zpívala na Mladé písni v Jihlavě, kde jsem zase narazila – na jednoho pana profesora, který po mně chtěl, abych na něj byla milá, a že prý mě za to dostane na konzervatoř. Jenže já jsem mu řekla, ať mi vleze na záda, takže jsem z té soutěže vypadla… No ale to je dnes jedno… V Plzni jsem si nakonec našla moji milovanou paní profesorku Kotnauerovou, u níž jsem se konečně začala učit zpívat. Klasicky zpívat. Mezitím jsem si ale taky našla kapelu, s tou jsem zpívala přes dva roky…

Neměla vám to paní profesorka za zlé?

Ne, právě naopak! Ona je dodnes ráda, když zpívám s rockovými zpěváky. Říká mi vždycky, že je vidět, že jsem u toho šťastná a to že je dobře.Je to pravda. Já jsem u toho moc šťastná… Operu mám sice taky ráda, hlavně ty těžké role, protože jak jsem takový ten bojovník, tak se s tím chci poprat… Ale ta rocková muzika, to je prostě moje srdeční záležitost! To je prostě můj koníček, já tam jsem skutečně jako ryba ve vodě. Na jevišti v opeře jsem svázána tím určitým dílem, jeho interpretací. Ale na tom rockovém pódiu jsem prostě úplně svobodná, mám možnost improvizace!


Ale i na tom rockovém pódiu máte hodně široký rozptyl. Zpíváte společně s Karlem Gottem, zpíváte s Boom Bandem, zpíváte písničky od Queenů… Co vám je bližší?

A s kým jiným mám v Čechách zpívat, než s Karlem Gottem? To je pro mě obrovský zpěvák. Ano, je to pán určitého věku, tak ho musíte brát,. Ale je to zároveň jeden z mála skutečných profesionálů na naší popové scéně. Zpívá se s ním skvěle, protože on je profík, proto nám je spolu na jevišti velice dobře. On pokaždé odvede skvělý výkon. Takový, že já se vždycky sama sebe ptám, pokud se jeho věku dožiju, zda ještě vůbec budu schopna něco takového jako on předvést…

Zeptám se jinak: Kdyby Freddy Mercury byl mezi námi a byl Čech, zpívala byste raději s s ním nebo s Karlem Gottem?

Tak pozor! Freddy Mercury je snad jediný můj sen, který jsem si nedokázala splnit. To mě bude mrzet celý život. A to je taky jediná věc, kterou Montserrat Caballé závidím… Mohla si s ním zazpívat… Bohužel zemřel dřív, než jsem se já stala zpěvačkou.

Takže by to Karel Gott nebyl?

Ne, ne, to se vůbec nedá srovnávat. Freddy Mercury, to byl opravdu můj veliký sen. Moci si s ním zazpívat! To jsem ale nestihla…

Mimochodem: Na hlas vám to nevadí, to střídání žánrů? Jeden den Libuše, druhý den věci od Freddyho Mercuryho?

Ne ne, já si u rocku nikdy nedřu hlasivky. Já nikdy nebudu zpívat stylem jako třeba Lucie Bílá. Já si vybírám písně, které jsou vlastně taky tak trochu jako árie, samozřejmě árie v uvozovkách. Je u nich jen trochu jiný doprovod…

Máte teď nějakého hlasového poradce?

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (7) “Eva Urbanová o Kundry, opeře i svém soukromí (3)

  1. Marná sláva, je to zpěvačka, která ať si, kdo chce, co chce myslí, se v porevoluční historii dokázala prosadit jako první v zahraničí. Stále je dobrá a její Kundry to dokazuje. Škoda, že takové Hudební rozhledy nebo Harmonie nevěnovaly jejímu výročí takovýto pěkný rozhovor. Dostávají dotace a je to bída s nouzí. Nejenomže nereflektují žádné aktuální domácí hudební dění nebo jeho osobnosti, ale zejména Harmonie v poslední době značnš upadla co do obsahové náplně. Zde jsou všechny rozhovory navýsost zajímavé a aktuální. Neuvažujete o tom, že byste se jako webový portál nějak domulvili s těmi dvěma zmi|ňovanými dotace pobírajícími tištěnými periodiky a pomohli jim s obsahovou kvalitou? Tady by mohly zajímavé rozhovory a články vycházet jako první a Harmonie nebo HR by je mohly otiskovat v čísle následujícím (alespoň některé z nich). Obě periodika by povýšili kvalitu. V posledním roce je to u obou velká bída s nouzí. Navíc informovat o události mnohdy i dva měsíce poté, je v době digitálních médií a počítačů tristní. Recnze na Parsifala vyjde pravděpodobně v květnovém, možná až v červonovém čísle HR nebo Harm. Zkuste o tom popřemýšlet. Šlo by to i naoplátku zde přetiskovat některé nadčasové a zajímavé články z Harmonie (většinou je píše paní Vlasta Reittererová)…

  2. @ Jana H –

    Ackoli clanek je rozhovor s Evou Urbanovou a ano, EU si zcela zasluhuje ten prostor, co ji OP dala, predchozi komentar rozviji jine palcive tema a to rozhorceni docela chapu. Take bych rekl, ze Jana H je z mladsi generace.

    Hudebni rozhledy, Harmonie a podobne publikace nejen o hudbe jsou v jejich soucasne forme uz prezitky doby minule. Abych pouzil vyraz, ktery casto slysim pri navstevach Prahy, pujdou 'do kytek'. Je to pouze otazka casu. Podobny transformacni proces uz probiha u dennich periodik – lide kupuji stale mene tistene noviny a spolehaji na internet, kde se za to zacina nyni platit i v CZ. Jejich vydavatele jsou soukrome podniky, kteri nemohou byt ztratovi. Jak pise Jana v komentari, ony zminene publikiace dostavaji dotace (ja to sam nevim), tak v redakci neni zajem nic menit – stalo by to hodne usili a nejake teple zidle by rychle vychladly. Stejne k tomu ale dojde, je pouze otazka kdy.

    Opera Plus je v tomto ohledu velmi prukopnicka, neznam zadne jine periodikum na ceskem internetu, ktere by tak rychle uverejnovalo takove velke mnozstvi kvalitnich a ruznorodych recenzi, rozhovoru a jinych prispevku. Take pochybuji, ze OP by se chtela spojit s onemi uz zmninenymi publikacemi – proc? Aby delala jejich praci? Take nezapominejte, ze OP je neziskovy blog a vsichni spolupracovnici jsou dobrovolnici.

Napsat komentář

Reklama