Faith: když se umění stane vírou a selže

  1. 1
  2. 2

Divadlo Ponec uvedlo v premiéře novou inscenaci souboru Tantehorse, jedné z našich nejúspěšnějších skupin zaměřujících se na fyzické a taneční divadlo. Pod inscenací Faith je podepsána zakladatelka tohoto uskupení Miřenka Čechová, která k choreografické a interpretační spolupráci přizvala Andreu Miltnerovou, všestrannou tanečnici a choreografku. Jejich společná práce odhaluje dualitu tanečního světa a umělcovy duše. Inspirovaná je jednak vlastními zkušenostmi Miřenky Čechové se studiem tance a s proměnou jeho vnímání, kterou prošla, jednak pohnutým osudem primabaleríny Taťány Juřicové (1965–2002), která dobrovolně ukončila svůj život v době, kdy byla jako umělkyně na vrcholu.

„Toto není představení o Taťáně Juřicové, která spáchala sebevraždu. Toto je představení o mně, abych nespáchala sebevraždu.“ Těmito slovy začíná tanečně divadelní výpověď o strachu ze ztráty víry, pokud se vírou stane samo umění. O strachu z toho, co se stane s člověkem, jemuž se umění stalo náboženstvím a smyslem života. Miřenka Čechová sáhla k niterné látce, kterou s diváky sdílí pomocí vizuálně silných obrazů.Inscenace Faith skutečně není ani tak o Taťáně Juřicové jako spíše o její někdejší studentce. Příběh tanečnice, která zemřela před dvanácti lety, je vzdáleným rámcem pro jiný příběh, o mladé duši téměř posedlé tancem a uměním, o duši, která byla hluboce zasažena osudem své pedagožky. Z programu, který obsahuje autorčiny zápisky z deníku, který si vedla za studia na konzervatoři, vysvítá, že je to především její vnitřní svět, který před námi leží, a osobitý způsob vyrovnávání se s léty studií, zažívanou nespravedlností, odříkáním, s velkou daní zaplacenou za krásné tělo a taneční techniku, kterou lze přetavit v živé umění. Autorka vypráví o křehkosti a pomíjivosti, o momentu, kdy se umění stává člověku vším, a o nebezpečí prázdnoty číhající za hranicí této víry. Pokud člověk ztratí vztah s uměním, na kterém si vystavěl celý svět, co se stane?

Před diváka předstupují dvě ženy – mladá štíhlá křehká bytost s rozpuštěnými vlasy, která by mohla být ideálním prototypem klasické tanečnice dneška. A na druhé straně její… alter ego? Budoucí obraz vlastního osudu, kterého se děsí? Vnitřní hlas? Zosobněná vzpomínka na oblíbenou pedagožku? Těžko říci. Prostředí, v nichž se obě postavy pohybují, spolu kontrastují. Zatímco Miřenka Čechová tančí na bílé ploše před jasným promítacím plátnem, její protipól je obklopen černotou, pod nohama zrcadlo jako symbol všudypřítomné sebekontroly. V úvodní části se můžeme zcela soustředit na výkon Miřenky Čechové, její tělo se stává součástí promítací plochy a naše pozornost tak osciluje mezi pohybem a projekcí.Tušíme zprvu uzavřený prostor, z něhož tanečnice hledá cestu ven, zvuky ulice nás nenechají na pochybách, že jde o okamžik před rozhodnutím. Je nevyhnutelné. A pak nastává chvíle pro hlubší ponor do celé situace, jejího pozadí. Tanečnice je konfrontována se svým tělem, jež se snaží ovládnout, jemuž se možná i mstí za to, že nepracovalo vždy podle jejích představ, a které i teď uniká z kánonu baletní techniky do volného prostoru nebo na zem, do míst a směrů v „klasice“ nepřípustných. V jejím pohybu se zcela organicky snoubí klasická průprava s nadstavbou současného tance, zaujme napětím a soustředěnou energií, kterou vkládá do drobných i velkých dynamických pohybů. Projekce, kterou sama vytvořila, je stále laděná do šedých tónů a dokresluje atmosféru křehkosti, pomíjivosti, jemnosti – ať jsou to záběry na tlející podzimní listí, okvětní plátky plující po vodě, na traviny chvějící se ve větru, tušíme za nimi příměr k lidskému bytí, jež je tak snadné zlomit.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Faith -Čechová/Miltnerová (Tantehorse)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na