Nejstarší kompletní nahrávka Smetanova Dalibora

  1. 1
  2. 2

Díky Společnosti Beno Blachuta a její spolupráci s Radioservisem je možné zakoupit CD zcela nově rekonstruované nahrávky Smetanova Dalibora z roku 1946. Je to vůbec první kompletní nahrávka nejzávažnější hrdinské opery Bedřicha Smetany. Byla natočena rok po skončení druhé světové války ve studiu Československého rozhlasu v Praze. Ne, nejde vůbec o nejznámější snímek Dalibora firmy Supraphon. Tato slavná nahrávka vznikla až v roce 1950. V tomto případě se jedná o vůbec první dochovaný komplet Smetanova Dalibora. Dokonce anticipoval zmíněnou slavnou nahrávku pod taktovkou téhož dirigenta, tehdy mladého Jaroslava Krombholce. Tento přední český dirigent poválečné epochy dostal právě u Smetanova Dalibora životní šanci na hattrick, neboť rovněž v pořadí třetí nahrávka Dalibora v roce 1967 byla svěřena Supraphonem Jaroslavu Krombholcovi. Což je opravdový unikát, dirigovat během kariéry třikrát studiovou nahrávku téhož díla. Čtvrtý snímek v dnešním pořadí dirigoval vynikající symfonický dirigent doktor Václav Smetáček. O jeho výborné nahrávce z let sedmdesátých jsem referoval zde. Vznikem této nově rekonstruované, historicky první nahrávky, se nám počítání kompletů posunulo. Co bylo prvé, je nyní časovou posloupností druhé, co bylo čtvrté, je nyní páté.Hovořit o díle tak osvědčeném a obecně známém, jakým je právě opera Dalibor Bedřicha Smetany, se zdá až nadbytečné, okolnosti vzniku díla jsou obecněji známé. Operní dílo na text Josefa Wenziga, přebásněného z němčiny do češtiny Ervínem Špindlerem, bylo poprvé provedeno v roce 1868 v Novoměstském divadle v Praze. Dalibor posloužil, jak je známo, politickým kruhům tehdejší Prahy k ostrým výpadům proti Bedřichu Smetanovi, ve smyslu jeho údajného wagnerianismu. Celkem známá historie. Byla ta zřejmá záminka, typické politikum. Proslul tím zejména František Pivoda, reprezentant hnutí Staročechů, který rozpoutal otevřený boj proti Smetanovi, coby údajnému epigonovi Richarda Wagnera… Jenomže Richard Wagner byl obrovským milníkem celého hudebního vývoje devatenáctého století. O tom snad dnes nikdo nepochybuje. Jeho vlivu, novým zásadám hudebního dramatu, se nemohl ubránit nikdo, kdo tehdy kráčel s moderním duchem vývoje evropské hudby. Ba ani starý dobrý Giuseppe Verdi se vlivu Wagnerovu neubránil a vyrovnal se s ním skvěle ve svých pozdních dílech, Otellovi a Falstaffovi. Je proto zcela logické, že Bedřich Smetana respektuje stavbu díla dle zásad Wagnerových, především ale v uplatnění leitmotivů, s nimiž pracuje nadmíru důsledně. Jako rozený dramatik přetavuje Smetana Wagnerovy principy hudebního dramatu zcela po svém. Jeho forma hudebního dramatu má velký cit pro koncíznost a kontrasty divadelního účinku. Stojí za povšimnutí, že ve Smetanově operním odkazu nemuseli dirigenti sahat k obvyklým škrtům, jako u celé řady jiných významných autorů, kteří tento geniální dramatický cit v sobě neměli.Tato jistě nejzávažnější Smetanova vážná opera má pro operní svět mimo Česko přitěžující okolnost spíše v libretu samém, v jeho koncepci, než v čemkoliv jiném. Neboť v něm trochu příliš „straší“ kroky Beethovenova Fidelia. Dalibor úpí v těžkém žaláři jako Beethovenův Florestan, Milada se převlékne za chlapce, aby tak získala důvěru žalářníka Beneše, podobně jako Leonora žalářníka Rocca… Jen zde ale chybí zřejmý protihráč v postavě Beethovenova Pizzara. Váhající král Vladislav, pociťující k odvaze Dalibora, k jeho leitmotivu pevnosti přátelství jisté sympatie, jím přece jen v kontextu Wenzigova libreta zcela není.

Jaroslav Krombholc touto nahrávkou započal svou hvězdnou dirigentskou kariéru. Byl žákem Talichovým, po Václavu Talichovi přejal i řízení Dalibora v Národním divadle. Je patrné v první Krombholcově nahrávce, že Talichovým pojetím, jeho volbou temp, agogiky, ale i dynamických odstínů, byl ovlivněn. Ve srovnání s jeho snímkem jen o pouhé čtyři roky později, jsou jeho tempa nápadně pomalejší, duch tragičnosti je více akcentován. Protože jsem Dalibora pod taktovkou Jaroslava Krombholce viděl live přímo v Národním divadle mnohokrát, na této první nahrávce z roku 1946 se mi tempické pojetí jeví pro Krombholce až netypické. Vysvětluji si to respektem k pojetí Václava Talicha, po němž dílo dirigentsky přejímal. A s vlastní transformací temp a výrazu celku se mohl plně prezentovat v obnovené premiéře Dalibora v Národním divadle roku 1948. Hudební nastudování mohl nyní realizovat plně podle svých představ. Rovněž obsazení pěvců volí jiné. Kromě role titulní. V té se již zde, v roce 1946, představuje Beno Blachut.Byl angažován Václavem Talichem v roce 1942 na lyrický tenorový obor, v Daliboru zpíval vděčnou menší lyrickou roli Vítka. Ostatně jak Blachut Vítka interpretoval, můžeme částečně posoudit na závěru CD, kde je přidán zajímavý dodatek nahrávky, pocházející z roku 1952. V Národním divadle doznívala na konci války éra hrdinných tenorů Theodora Schütze, Josefa Otakara Masáka, Richarda Kubly. Václav Talich nelibě pociťoval situaci v dramatickém oboru. Život bývá ale otázkou potřeb a v divadle toto platí dvojnásobně. V duchu této potřeby doby vplynul Beno Blachut z role Vítka přímo partu do Dalibora již v roce 1945. Jeho hlas byl strukturou lyrický, leč tmavé, imponující mužné barvy a podmanivě měkkého nasazení. Díky vrozené ideální falzetové funkci polohově suverénní, schopný navíc neobyčejných jemností hlasové modulace. Stal se ideálním interpretem této role. Jeho první nahrávka nese již všechny znaky překvapivé pěvecké zralosti ve třiatřiceti letech.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Dalibor – Orchestr ND Praha, J.Krombholc 1946 (CD)

[yasr_visitor_votes postid="93990" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments