Fanouškům sborového zpěvu začala sezona s ČFSB
Posluchači vědí, že sbor má špičkovou úroveň a když se k tomu přidá zajímavá dramaturgie a neotřelí, kvalitní sólisté, je to příslib dobře prožitého večera. A to vše bylo na nedělním koncertě splněno. Pořadatelé přizvali ke sborovému tělesu Moravskou filharmonii Olomouc, tedy orchestr Brnu nejbližší. Přesto ho není často v Brně slyšet, což je škoda. Teď, když se šéfdirigentem filharmonie stal brněnský dirigent Jakub Klecker, o jehož vztahu ke sborovému zpívání a ke sboru Kantiléna není třeba referovat, se zdá, že se Brno a Olomouc víc sobě přiblížili. Na pódium Besedního domu se obsazení filharmonie vešlo jen díky předsazeným praktikáblům a sboru zůstaly jen schůdky v zadním plánu pódia. Sólisté se proplétali mezi smyčci, ale tato blízkost jakoby přispěla k většímu porozumění a sblížení.
Jako první zazněla předehra k opeře W. A. Mozarta La Clemenza di Tito, která odlehčila atmosféru průzračnými piany a navodila energii, potřebnou pro celý večer. Po předehře následovalo Ofertorium pro sólový tenor, sbor a orchestr Intende voci D 963 Franze Schuberta. Málo známá duchovní skladba, kterou autor psal již pod vlivem těžké nemoci a blížící se smrti, je založena na lyrických a melodických pasážích tenorových, jichž se s citem a prožitkem zhostil Jaroslav Březina. Protiváhou mu byly části sborové, jež vnášely kontrastní dramatický náboj spolu s orchestrálními částmi.
Stěžejním dílem večera však bylo Te Deum vídeňského skladatele první poloviny 19. století, zakladatele Vídeňské filharmonie Otto Nicolaie. Dnes téměř jako skladatel zapomenutý, byl pro druhou polovinu večera překvapením. Skladba pro orchestr, sbor, dva soprány, alt, tenor a dva basy zaujala zvukovou šťavnatostí, překvapivými kontrasty a velebnými polyfonními úseky, střídanými melodickými částmi. Patnáct částí, ve kterých se střídaly sborová čísla se sólovými party, různě kombinovaných spojení hlasů, to vše přinášelo zajímavé a neotřelé kontrasty.
Dirigent Jakub Klecker vedl orchestr pevnými a rozvážnými gesty a vytvářel plasticky vypracovanou instrumentaci. Houslová sóla zněla v pianech průzračně a čistě, žestě překvapily plností a jistotou, i měkkým tónem, dřeva zněla měkce a kompaktně. Sbor zněl vyváženě a hlasy byly vedeny s jistotou zejména v polyfonních částech. Důležité pro sbor bylo, že tohle byl první koncert, který úspěšně připravil druhý dirigent sboru, Jan Svejkovský, a byla to premiéra úspěšná.
Sólových partů se ujali mladí pěvci, Veronika Holbová jasným a průrazným sopránem, ve forte zbytečně ostrým, Václava Krejčí Housková příjemným a kulatým altem, Jaroslav Březina svůj tenor poněkud šetřil a ten tak poněkud postrádal na nosnosti, Lukáš Bařák, mladý basbarytonista, zpíval s výrazným témbrem i znělými hloubkami. Škoda, že zajímavé hlasy spolu barevně příliš neladily, a to nejen kvůli rozdílné hlasové technice. Kvarteto doplňovali sólisté Českého filharmonického sboru Brno, sopranistka Jana Melišková s menším, ale příjemným projevem a basista Václav Jeřábek se světlejším, ale nosným témbrem, který zaskakoval za onemocnělého Aleše Procházku. Koncert byl úspěšným a příjemným startem a dramaturgickým osvěžením i příslibem do nadcházející sezony.
Hodnocení autorky recenze 85 %
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]