Fantastické bytosti z Anglického národního baletu

Londýnský English National Ballet nadále pokračuje v nastoleném tempu a co týden chrlí na sociální sítě balety ze svého repertoáru online ke zhlédnutí. Po Romeovi a Julii Rudolfa Nurejeva s Alinou Cojocaru a Isaacem Hernandezem v hlavních rolích padla volba opět na tvorbu z vod spíše současného tance – Fantastic Beings od Kanaďanky Aszure Barton.

Obdobně jako před několika týdny vysílaná Broken Wings (recenze zde) i Fantastic Beings vznikla pro soubor v roce 2016 jako součást triptychu She Said. Bartonová se pro svou choreografii nechala inspirovat a vést hudební kompozicí Anthology of Fantastic Zoology (2015) Masona Batese, jenž naopak vycházel z literárního díla argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese Manual de zoología fantástica (1957).

Borges ve své knize přináší popis řady fantaskních stvoření především z řecké, ale i indické, čínské či severské a anglosaské mytologie, přičemž Bates zlomek z nich rozvíjí v hudebních motivech své orchestrální symfonie v základní myšlence ne nepodobné Saint-Saënsovu Cirkusu zvířat (1886).

Scéna je po celou dobu zhruba půlhodinové choreografie tmavá, s černým horizontem i portály, temnotou probleskují jen tu a tam spadající zlatavé konfety jako poblouzněné světlušky a na antracitových celotrikotech dvacítky tanečníků a tanečnic načrtnuté linie připomínající peří. Veškeré výtvarné stránky představení se ideálně doplňují, tvoříce dohromady hutnou, magickou atmosféru půlnoční krajiny, kde se stírají hranice reality a kde je za přítomnosti vlastně docela příjemného mrazení v zátylku teoreticky možné vidět a zažít naprosto cokoli.

Příslibná premisa však z choreografického hlediska nedochází tak docela naplnění. Pohybový slovník Bartonové se opírá o klasicky školená těla, která bezpochyby vystavuje určité fyzické výzvě, nikdy však nepřichází s ničím doopravdy novátorským, šokujícím nebo dosud neviděným a klouže spíše po povrchu, bezpečně, bez nápadu, bez názoru. Svými v základní podstatě velmi tradičními, heteronormativními duety se repetitivně točí v soustředných kruzích, narušení linií je spíše sporadické a v náznacích (vychýlení hlavy v krční páteři do stran nebo hluboké plié s pažemi po zemi roztaženými do stran ještě jaro nedělá). Všichni tanečníci zobrazují ve své podstatě jedno a totéž stvoření, množné číslo v názvu je proto docela matoucí, byť je třeba uznat, že ani Batesova hudební kompozice významněji neodlišuje jednotlivé motivické celky.

V poslední třetině se celý sbor převlékne do nové podoby – z přiléhavě elegantních trikotů do osrstěných kombinéz, v nichž se tu a tam objevil některý z interpretů i dříve, aby se jen nenápadně prodral přes scénu. Dynamika i rytmus rostou a zprvu se zdá, že s výměnou vizuality dojde i k proměně pohybového výrazu, dokud nezjistíte, že prováděné prvky jsou stále stejné, jen tentokrát rozostřené jinak se v prostoru pohybujícím kostýmem.

Výsledný dojem z Fantastic Beings se řadí spíše k rozpačitým. Téma na papíře nabízí mnohem širší, zajímavější a barevnější řešení, než jakého se mu nakonec dostalo, což je mrzuté dvakrát, uvědomíme-li si, kam až bychom mohli nechat fantazii ve více než nadějně vystavěném světě rozběhnout.

Fantastic Beings
Choreografie: Aszure Barton
Hudba: Mason Bates
Kostýmy: Michelle Jank, Pat Farmer
Světelný design a scéna: Burke Brown
Projekce: Blue-i Theatre Technology Ltd
Dirigent: Gavin Sutherland
Premiéra: 2016, online stream 13. 5. 2020, záznam ze 12. 4. 2018, Londýn, Sadler’s Wells